V pravěku zde však bylo vláhy podstatně více a na březích několika zdejších, dnes již zaniklých jezer se pohybovali lovci z pozdní doby kamenné. Vystřídali je zemědělci, egyptská posádka a nakonec – v době římské – i komunity, pravděpodobně křesťanské. Celá oblast obsahuje více než dvacet lokalit skýtajících unikátní historické prameny k poznání dávné minulosti.
Zaváté město
Jeden z výzkumů probíhá na lokalitě Bír Šovíš. Jeho první výsledky jsou velmi zajímavé, protože v této oblasti pracují čeští egyptologové jako první po desítkách let.
"Začnete kopat v poušti a najednou se objeví klenby římských domů, zdi vysoké dva až tři metry. Stalo se nám dokonce, že jsme se s autem nečekaně propadli stropem do jednoho z domů, naštěstí jsme byli schopni vyjet," říká Miroslav Bárta, který výzkum v oáze Hajez vede.
Pozůstatky městečka Bír Šovíš pocházejí ze 4. až 5. století po Kr., tj. z doby, kdy v Egyptě existovaly první křesťanské komunity. Zatím však nebyl nalezen žádný přímý doklad toho, že šlo o křesťany. Ze sousední lokality, El-Rízu, však pochází stejně stará bazilika. Pokud se povede prokázat, že zdejší lidé byli křesťany, bude to podle Bárty velký objev.
"Historický potenciál El-Hajezu je ohromný. Tento rok je to poprvé, co jsme začali nacházet i psané texty. Psané řečtinou na střepech, které mají nejspíš hospodářský charakter. V domech, které jsme zatím mohli prozkoumat pouze z malé části, jsou ponechány mnohé předměty a nástroje místního inventáře tak, jak byly, když jejich obyvatelé odcházeli. Jsou to opravdu takové egyptské Pompeje. Celkem tam žilo nejméně 1000 lidí," říká Bárta.
Kam se všichni poděli, zatím nevíme. Po roce 500 po Kr. se zřejmě přesunuli jinam, možná z důvodů ekologických, možná politických.
Kilometry podzemních štol
Další zajímavostí El-Hajezu je místo nazvané Gard el-Abjad. Jeho vědecká hodnota spočívá v tom, že posunuje známé faraonské dějiny v této oblasti o 1500 let dozadu, do doby 24. století př. Kristem. Ukazuje se, že už v době stavitelů pyramid hrál El-Hajez významnou roli. Buď Egypťané chodili do Hajezu kvůli surovinám, nebo oáza měla politický význam. Možná to byla hraniční nárazová zóna před beduíny, kteří často přepadali ve třetím tisíciletí údolí Nilu, anebo to byla průchozí oblast, oáza, kde poutníci načerpali zásoby a šli dál do Západní pouště.
Další místní zajímavostí jsou tzv. manaváry, což jsou podzemní chodby, které vedou z pouště směrem k osídlení. Nacházejí se v hloubce 10 až 20 m, jsou spojené s povrchem šachtami, které byly používány v době jejich stavby a posléze i k jejich udržování. Tyto kilometry dlouhé chodby byly postaveny za jediným účelem, aby přiváděly podpovrchovou vodu z okolních svahů do vesnice. Tak místní lidé mohli přežít a zavlažovat pole a zahrady. Vědci tam objevili i pecky broskví a hlavně olivy, přitom to byla polopoušť.
Část oázy pokrývají velké písečné duny, část je i dnes osídlená, žije zde několik set lidí, ale stále více jich ji opouští. Sucho postupuje, zdroje pitné vody jsou jednak omezené, jednak se zhoršuje jejich kvalita. "Poušť z oázy stále ukusuje, je to opravdu ztracený svět, který za několik let nemusí vůbec existovat," říká český egyptolog.
