Zatím klidná, i když trochu nepohodlná jízda se mění v houpání, poskakování a další roztodivné pohyby všemi směry doprovázené zvukovou kulisou vrzajícího a praskajícího auta.
"Pozor na hlavu," dokazuje egyptský průvodce lámanou češtinou své jazykové znalosti a připomíná tak, že je lepší držet se sedadla lavice nebo držátka u střechy auta.
Přejet několik málo kilometrů písku a kamení od pobřeží do hor, do Barevného kaňonu nedaleko města Nuvejba v Egyptě, trvá díky malé rychlosti auta v terénu poměrně dlouho.
Na konci cesty je pasažér rád, že si může stoupnout nohama na zem. Cesta vede mezi horskými velikány, které zde dosahují až 2600 metrů. Ke kaňonu je možné se dopravit jedině terénním autem.
|
Egypt turisty neláká jen pyramidami a jasným důkazem je Sinaj. Zdejší letoviska poskytují dostatečný komfort |
V kaňonu musí každý pod kámen
Cesta kaňonem začíná sestupem po klikaté cestě, která návštěvníky dovede ke skalní soutěsce. Skály, které se vám zvedají nad hlavou, byly kdysi skálou jednou, tu však roztrhlo zemětřesení. Z původně malé prasklinky dokázala eroze během tisíců let vytvořit kaňon, který je dnes široký místy až několik metrů.
"Když se sem vrátíte za rok, může to tu vypadat úplně jinak," dokazuje místní průvodce, že příroda působí na skály i dnes. Hory kamenů jsou díky přítomnosti lávových minerálů zbarveny do různých odstínů červené a černé. Nechybí ovšem ani klasická písková barva. Odtud získal kaňon své barevné jméno.
Na trase kaňonem čeká turisty i několik záludných překážek. Některé jdou obejít či překročit poměrně snadno, ale dvě z nich už vyžadují trochu obratnosti. První past schovala příroda do podoby velké kamenné koule, která zablokovala cestu v jednom z úzkých míst kaňonu. Kouli není možné přelézt ani obejít, kdo chce jít dál, musí se protáhnout skulinou pod ní. Ani tím však útrapy turistů nekončí, pevná zem za skulinou je totiž asi ve dvoumetrové hloubce.
Řešením je buď skok, nebo průvodce, který poradí, kam pokládat nohy tak, aby se návštěvník v pořádku dostal na zem. Druhou náročnější překážkou je kulatý kámen. Tato koule je mezi skalní stěny napasována tak, že ji nejde podlézt nebo obejít, jediná cesta vede přes ni. Cesta pak pokračuje asi o dva metry níž. Tady musíte mít na paměti, že jeden méně ohebný turista může v kaňonu způsobit zácpu. Za chvíli se skály rozestoupí a cesta vede malým údolím.
Mizí také stín, který poskytovaly vysoké skalní stěny. Po zdolání malého kopce se ocitnete na rozpálené písečné plošině, na jejímž konci je připraven výstup na vysoký kopec. Nahoře už čekají džípy, které zatím přejely z jednoho konce kaňonu na druhý. Po závěrečném výšlapu na vás na vrcholku, ve stánku s občerstvením, čeká stín, studený nápoj a chvilka odpočinku.
Turistovy nohy, které se většinu cesty bořily do písku, tu mají za sebou kolem devíti kilometrů chůze. Ze stínu pak můžete na posledních metrech túry povzbuzovat členy skupiny, kteří šli za vámi. Z "beduínské občerstvovací stanice" se vám při pomyšlení na zpáteční cestu džípem ani příliš nechce odejít. Jedna věc je však jasná. Egypt turisty neláká jen na pyramidy, jasným důkazem je Sinaj.
Na hornatém poloostrově žádné hrobky faraonů nenajdete, ale i tak je tu mnoho k vidění. Navíc pobřežní letoviska Šarm aš Šajch nebo Taba nabízejí veškerý komfort dovolené u moře. Rudé moře je, nedbajíc svého pojmenování, u pláží tyrkysově modré, dál od břehu přechází hladina v barvu, kterou automobilky na svých modelech nazývají hlubinnou modří.
Na mnoha místech pobřeží jsou k vidění korálové útesy. Za krásami a tajnostmi podmořského života se můžete vydat i blíž. Podmínky pro šnorchlování a potápění jsou v Rudém moři výborné, s ploutvemi, brýlemi a vzduchovou bombou na zádech se pod hladinu může pustit i ten, kdo nemá s potápěním žádné zkušenosti. Vdoprovodu instruktora tak má šanci přiblížit se pestrobarevným rybám a dalším vodním tvorům.
Obdivovat může i krásu korálů, zde však platí zásada, že "co je v moři, to v něm také zůstane". Vývoz korálů z Egypta, byť by byly koupené na tržišti, místní zákony zakazují. Náročnější potápění do větších hloubek, kde jsou například i vraky lodí, je pak už jen pro zkušené potápěče, kterých sem za svým koníčkem jezdí celé zájezdy. Do vln i na pláže pálí slunce, které i v lednu, který je zde nejchladnějším měsícem, zahřeje mořskou vodu na příjemných dvacet stupňů Celsia. Plážovou idylku neruší ani větřík foukající od moře.
Klášter svaté Kateřiny
Kroky turistů vedou na Sinaji také ke klášteru svaté Kateřiny. Stavba v nadmořské výšce téměř 1600 metrů pochází ze 4. století našeho letopočtu, kdy nechala na jeho místě Helena, matka císaře Konstantina, založit kapličku. O dvě století později se kaplička rozšířila na třílodní baziliku a kolem ní vyrostla zeď.
Ta se postupem času stále zvyšovala, protože mniši čelili útokům kočujících beduínů. Dnes je tato hradba vysoká 12 metrů, její poslední zvýšení nařídil Napoleon, který také nechal jako zatím poslední klášter rekonstruovat. V současnosti ho obývají a spravují pravoslavní mniši, většina z nich pochází z Řecka nebo Ruska.
Uvnitř kláštera je zřejmě nejzajímavější bazilika, ve které jsou pravoslavné ikony. Na to, aby se uvnitř baziliky nefotografovalo ani nemluvilo, dohlíží vždy jeden z důstojných vousatých mnichů. Máte tajná nesplněná přání? Pak jste na správném místě. S nadějí na jeho splnění může z kláštera odcházet ten, kdo na toto přání pomyslel ve chvíli, kdy se dotýkal hořícího keře, tak alespoň praví místní tradice.
Hořící keř je obyčejná ostružina, ale pojí se s dávnou legendou. Podle ní Mojžíš jednoho večera viděl zvláštní světlo, šel za ním a spatřil hořící keř. Hlas mu napověděl, aby si zul boty, protože je na posvátném místě. V keři se mu zjevil Bůh, později mu nedaleko předal i desatero přikázání. Trnitý keř má uvnitř kláštera "vlastní" kapli. Součástí kláštera je také kostnice, ve které jsou uchovávány ostatky svatého Štefana a ostatních mnichů.
Pokud v klášteře svaté Kateřiny dnes některý z nich zemře, je pohřben na nedalekém hřbitově. Po několika měsících jeho kolegové zbytky těla vyndají a uloží do kostnice. Od kláštera svaté Kateřiny se turisté vydávají na Mojžíšovu horu. Kdo chce stihnout nezapomenutelný pohled na východ slunce nad Sinají z jejího vrcholku, musí si přivstat.
Klášter svaté Kateřiny je dnes opravdovým turistickým místem se vším, co k tomu patří - nechybí tu velké parkoviště pro autobusy, bezpečnostní prohlídky nebo krámky se suvenýry. Místní prodavači však polevují v tradicích, zvláště co se smlouvání o ceně týče. S klidným srdcem udělají to, na co by dříve ani nepomysleli, totiž řeknou zákazníkovi, že s ním "žádný byznys" dělat nebudou. Vědí, že přijde ruský turista, který bez náznaku smlouvání přistoupí na první cenu, kterou prodávající určí, a ještě zaplatí v dolarech, ne v egyptských librách.
Na egyptský symbol, pyramidy, si na Sinaji vzpomenete jen tehdy, když po návratu z pláže nebo z celodenního výletu jednu z nich uvidíte na etiketě místního piva Sakara.
 Rozlehlý klášter svaté Kateřiny pochází ze 4. století a leží v horách, v nadmořské výšce 1600 metrů |
 V Rudém moři můžete obdivovat podmořský svět, už když si nasadíte ploutve a brýle |
 Klášter dnes obývají pravoslavní mniši, od kláštera se turisté vydávají na Mojžíšovu horu |
