Není absurdnějšího pohledu než na hlavu rodiny, řešící se sluchátkem u ucha pracovní problémy, zatímco se ratolesti batolí na pláži. Tím se totiž popírá základní smysl toho, proč za odpočinkem odjíždíme - abychom nechali každodenní starosti někde daleko a dělali něco jiného než po většinu roku. Jsme za to koneckonců ochotni zaplatit nemalé částky. Už jen z tohoto hlediska bychom měli uvážit, zda je opravdu nutné, abychom si s sebou na dovolenou mobil přibalili.
Pro odpověď ne existuje řada důvodů. Kromě těch estetických i několik praktických. U provozovatele je nejprve třeba zajistit možnost telefonování v zahraničí, tzv. roaming. Pokud máte mobilní přístroj teprve krátce, neobejde se to bez složení několikatisícové kauce.
Starost je třeba mít i na cestě. Každý, kdo v poslední době cestoval letadlem, ví, o čem je řeč. Výstražné cedule na letištích důrazně varují před používáním mobilů během startu letadla, letu i přistání.
Ani na místě nemusí mobilní miláček přinášet majiteli jen radost. Mít kdykoliv v cizině možnost volat domů je luxus a za ten se platí. Vzhledem k tomu, že poplatky jsou nemalé, stojí za to si spočítat, zda se takové telefonování vůbec vyplatí. Zvláště když dnes se nabízí celá řada jiných telefonních služeb. Například vézt si s sebou na dovolenou univerzální předplacenou kartu, která pro nezbytné telefonáty poslouží spolehlivě.
Své může říct i zdravotní stránka věci. Přestože ještě nikdo jednoznačně nedokázal, že záření mobilního telefonu poškozuje lidské zdraví, zřejmě ani v tomto případě nebude kouře bez ohně. Již tak se po větší část roku pohybujeme v elektromagnetickém smogu - záření vyvolávaném televizní obrazovkou, počítačem, jinými elektrickými spotřebiči. I to vše na nás působí a podílí se na únavě. Chce-li si někdo skutečně během dovolené "vypláchnout" hlavu a očistit tělo i od těchto vlivů, s mobilem u ucha se mu to jen těžko povede.
A je tu ještě jeden důvod, proč se na cestách za odpočinkem obejít bez "nejefektivnějšího způsobu komunikace". Za předpokladu, že většina lidí chce během své dovolené relaxovat, mohou telefonické hovory na některého z rekreantů působit rušivě. Vyzvánění v takovém případě představuje podobný druh zvukového terorismu, kterým se vůči svému okolí vyznačují posluchači volkmenů s hlasitostí vyjetou na maximum.
Dovolenou by měl člověk dopřát i svému vyzvánějícímu společníkovi. Umění nechat ho doma patří k dobrým mravům, stejně jako jej vypínat v restauraci.
23. června 1998
