Šel jsem 10 dní pěšky z Portugalska do Španělska. Vlakem jsem se vrátil do Porta, vyzvedl Škodu Karoq po faceliftu a vydal se s ní do Prahy. Tři a půl tisíce kilometrů, po vedlejších silnicích, po hlavních cestách i po dálnicích. Jel jsem deset dní a bylo to stejně krásné a očišťující.
„To je blbost, navigace nefunguje,“ pomyslel jsem si, když jsem stál před kamennou bránou do pevnosti v portugalském městě Braganza. Malá uzounká silnička z kočičích hlav prorážela mohutné opevnění ze stejně šedého kamene a vedla nahoru k monumentální pevnosti. Jistě je to jen stezka pro pěší. Nebyla, jak mi klidným gestem vysvětlil mladý Portugalec, který zastavil za mnou. A tak jsem se projel opevněním, prosmýkl se úzkými uličkami bílých domů se zelenými balkóny a ocitl se pod gigantickou věží středověkého hradu. Zastavil jsem na vypulírovaném náměstíčku a hledal parkovací automat. Nikde nebyl, stejně jako nikde nebyli turisté, zákazové značky a portugalská „benga“. Byl tam jen klid, pár otevřených taveren a fenomenální výhled na půvabnou venkovskou krajinu.
