V Kyjevě to všechno kdysi začalo. A kdo hledá, může i dnes zahlédnout atmosféru doby, kdy bylo město na březích mohutného Dněpru centrem velké slovanské říše, Kyjevské Rusi.
Každým rokem přibývá v ukrajinské metropoli blyštivých střech obnovovaných a restaurovaných chrámů, jejichž tradice sahají do dávné minulosti a které dělají Kyjev Kyjevem. Kyjev je poklidné, trochu ospalé velkoměsto. V rámci bývalého sovětského impéria byl vždy po právu počítán mezi nejhezčí města. Zapomeňte na Moskvu, splašenou, pádící, zaprášenou. Jen Petrohrad (jenž je ovšem starý jen pár století, a je tedy městem-miminkem) je působivějším pomníkem minulosti. Samozřejmě, Kyjev je též městem obludných panelových sídlišť a zatuchliny velké země, která stále ještě moc nefunguje. Ale i ta proměna je svým způsobem nesmírně zajímavá. A vždy se dá utéci do nějakého kláštera či parku nad řekou. Budete-li v ulicích a uličkách zevlovat a třeba pojídat pražená slunečnicová semínka, někdo se s vámi zcela jistě dá do řeči. Dozvíte se tak mnoho neuvěřitelných pravdivých i nepravdivých, ale vždy barvitých příběhů ze života, od problematiky opravy vozů Lada přes obtíže ukrajinských básníků k hrdinským eposům dávným i nedávným. O politice se Kyjevané moc nebaví. Nebaví je. Ukrajina nemá pocit, že musí být velmocí, a od Ukrajinců tedy jen málokdy uslyšíte stesky, že je na ně svět zlý. Je to příjemné město.
MĚSTO CHRÁMŮ Chrámů a klášterů bylo v městě vždy bezpočet a i nyní kupole vykukují odevšad. Nejznámější je Kyjevopečerský klášter, rozložený přímo na břehu Dněpru. V něm vznikal nejstarší ruský letopis, Povesť vremennych let (Nestorův letopis). Léta budování komunismu sice kláštery těžce zasáhla, nyní se desítkám budov pomaloučku vrací lesk.
STALINSKÁ GOTIKA Kyjev je jedním z mála postsovětských měst, kde stojí za to zvedat občas oči k poválečné architektuře, jež jinde vzbuzuje spíše úzkost. Všechny ty balkonky, terasy, výklenky, věže a věžičky, sloupy, oblouky a velikášské fasády do sebe někdy dost elegantně zapadají a spolu s chrámy dávají Kyjevu jeho tvář.
KDE SI DÁT KÁVU Jedním z center Kyjeva je Andrijivskij uzviz, dlážděná ulička klikatící se z kopce pod chrámy a mezi starými domky. Kyjevané znalí Prahy ji srovnávají s Nerudovkou. Budiž. Navštivte některou z mnoha kaváren, dejte si ukrajinský boršč a podumejte o nákupu suvenýrů. Velkým plátnům se západem slunce nad Dněprem se raději vyhněte, stejně by vám je nedovolili vyvézt za hranici.
ZLATÁ VRATA Bývala kdysi hlavní vstupní branou do staré Kyjevské Rusi. P o téměř tisíci letech byla v roce 1982 obnovena. Je to nesporně působivá rekonstrukce. Na místě někdejšího ochranného valu, který je stále patrný, je dnes ulice s řadou více či méně vzhledných budov velvyslanectví včetně českého.
PROCHÁZKA CENTREM Mohla by začít na Chresčatiku (1), hlavním bulváru, kde se o víkendu prochází snad půl Kyjeva. P ohlédněte na Zlatá vrata (2), kupte si u nich několik pirátských kompaktních disků (po cca dvou dolarech) a navštivte prastarý chrám Svaté Sofie (3). Projděte se okolními uličkami s oprýskanými předválečnými domy. A skutálejte se přes Andrijivskij uzviz (4) dolů k řece.
Každým rokem přibývá v ukrajinské metropoli blyštivých střech obnovovaných a restaurovaných chrámů, jejichž tradice sahají do dávné minulosti a které dělají Kyjev Kyjevem. Kyjev je poklidné, trochu ospalé velkoměsto. V rámci bývalého sovětského impéria byl vždy po právu počítán mezi nejhezčí města. Zapomeňte na Moskvu, splašenou, pádící, zaprášenou. Jen Petrohrad (jenž je ovšem starý jen pár století, a je tedy městem-miminkem) je působivějším pomníkem minulosti. Samozřejmě, Kyjev je též městem obludných panelových sídlišť a zatuchliny velké země, která stále ještě moc nefunguje. Ale i ta proměna je svým způsobem nesmírně zajímavá. A vždy se dá utéci do nějakého kláštera či parku nad řekou. Budete-li v ulicích a uličkách zevlovat a třeba pojídat pražená slunečnicová semínka, někdo se s vámi zcela jistě dá do řeči. Dozvíte se tak mnoho neuvěřitelných pravdivých i nepravdivých, ale vždy barvitých příběhů ze života, od problematiky opravy vozů Lada přes obtíže ukrajinských básníků k hrdinským eposům dávným i nedávným. O politice se Kyjevané moc nebaví. Nebaví je. Ukrajina nemá pocit, že musí být velmocí, a od Ukrajinců tedy jen málokdy uslyšíte stesky, že je na ně svět zlý. Je to příjemné město.
MĚSTO CHRÁMŮ Chrámů a klášterů bylo v městě vždy bezpočet a i nyní kupole vykukují odevšad. Nejznámější je Kyjevopečerský klášter, rozložený přímo na břehu Dněpru. V něm vznikal nejstarší ruský letopis, Povesť vremennych let (Nestorův letopis). Léta budování komunismu sice kláštery těžce zasáhla, nyní se desítkám budov pomaloučku vrací lesk.
STALINSKÁ GOTIKA Kyjev je jedním z mála postsovětských měst, kde stojí za to zvedat občas oči k poválečné architektuře, jež jinde vzbuzuje spíše úzkost. Všechny ty balkonky, terasy, výklenky, věže a věžičky, sloupy, oblouky a velikášské fasády do sebe někdy dost elegantně zapadají a spolu s chrámy dávají Kyjevu jeho tvář.
KDE SI DÁT KÁVU Jedním z center Kyjeva je Andrijivskij uzviz, dlážděná ulička klikatící se z kopce pod chrámy a mezi starými domky. Kyjevané znalí Prahy ji srovnávají s Nerudovkou. Budiž. Navštivte některou z mnoha kaváren, dejte si ukrajinský boršč a podumejte o nákupu suvenýrů. Velkým plátnům se západem slunce nad Dněprem se raději vyhněte, stejně by vám je nedovolili vyvézt za hranici.
ZLATÁ VRATA Bývala kdysi hlavní vstupní branou do staré Kyjevské Rusi. P o téměř tisíci letech byla v roce 1982 obnovena. Je to nesporně působivá rekonstrukce. Na místě někdejšího ochranného valu, který je stále patrný, je dnes ulice s řadou více či méně vzhledných budov velvyslanectví včetně českého.
PROCHÁZKA CENTREM Mohla by začít na Chresčatiku (1), hlavním bulváru, kde se o víkendu prochází snad půl Kyjeva. P ohlédněte na Zlatá vrata (2), kupte si u nich několik pirátských kompaktních disků (po cca dvou dolarech) a navštivte prastarý chrám Svaté Sofie (3). Projděte se okolními uličkami s oprýskanými předválečnými domy. A skutálejte se přes Andrijivskij uzviz (4) dolů k řece.
