V poslední době se Tomáš Proll proslavil i jako autor bronzové kašny s oslíkem a bájnými tvory v Úsilném na Českobudějovicku.
„Kolem roku 2008 jsme začali sTomášem Prollem spolupracovat. Já jsem si vymyslel kašnu na návsi. Inspiroval jsem se japonskými zahradami. Konkrétně scénou ze závěru jedničky Kill Billa, kde se pítko vždy naplní vodou a klepne. Představu jsem přednesl Tomášovi s tím, že tam musí být oslík. Brzy měl hotový model, který jsme vystavili. Bál jsem se, jak ho místní přijmou, nakonec se sami začali ptát, kdy už se začne pracovat, a sami si ve sbírce vybrali na kašnu 150 tisíc. V roce 2013 už v ní při slavnostním otevření teklo pivo. Dnes je to místní atrakce, lidé si sem jezdí pro výbornou vodu,“ líčí starosta Úsilného Pavel Kašpárek.
Vzpomíná, jak si několikrát sedli u oslíka a filozofovali. „Tomáš měl raději víno než pivo, proto jsem plánoval, že by ve fontáně mohlo jednou také téct víno. Toho už se bohužel nedočká,“ dodává Kašpárek.
„V díle musí být příběh“
Tomáš Proll žil a tvořil v obci Habří na Českobudějovicku. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni a v letech 1974 až 1980 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.
Byl členem Mezinárodní keramické akademie a vystavoval mnohokrát doma i v zahraničí. Jeho kašny našly své místo třeba v jedné firmě v německém Norimberku, v budějovickém domově důchodců, ale i rodinném domě v Plavu.
„Baví mě, když přijde zájemce do mého ateliéru a inspiruje se. Jsem rád, že se mi zatím většinou podařilo najít shodu mezi mým pohledem na věc a jeho požadavkem,“ vyprávěl Tomáš Proll před čtyřmi lety v seriálu MF DNES Na ležáku v Masných krámech.
Proslavily ho i sošky ptáků. Jednu s tenisovou raketou má bývalý prezident Václav Klaus. Dělal také soupravy keramického nádobí.
Od roku 1999 vytvářel sošky okřídlené Thálie pro Jihočeské divadlo, které jimi každoročně oceňuje herce za výkony v uplynulém roce. „K divadlu mám blízko. Je to fenomén, který mě odjakživa přitahoval. Vnímám výraznou pozitivní změnu toho budějovického,“ popisoval Proll.
Byl přesvědčený, že každé dílo by mělo mít svůj název. „Často mi hotové stojí v ateliéru a já přemýšlím nad jménem. Důležité totiž je, aby se v člověku otevřela nějaká vrátka a on si k té sošce našel vztah,“ říkal.
Celý život tvrdil, že ve výtvarném díle se musí odehrávat příběh. Tomáš Proll k tomu využíval hlavně metaforu, nadsázku a grotesku.
