Při několikadenních oslavách ztratil telefon a peněženku. Nepříjemnost ale převážila obrovská radost.
Devětadvacetiletý Radek Mach se spoluhráči získal už osmý volejbalový titul pro České Budějovice. Sympatický blokař zvedl nad hlavu mistrovský pohár v dresu Jihostroje už pošesté.
A doufá, že to nebude naposledy. Rodilý Pražan si na jihu Čech zvykl a na návrat do hlavního města zatím nemyslí.
"Teď jsem dohrál jedenáctou sezonu a v září snad načnu dvanáctou. Je pravda, že v Budějkách jsem si našel manželku a koupil byt. Určitě se jako Pražák necítím. Vždycky, když tam jedu, tak mě spousty lidí a tamní shon jenom obtěžují. Tady je to pohodička," uznává a v Masných krámech popíjí nealkoholické pivo.
Radek Mach drží pohár pro vítěze volejbalové extraligy ještě v liberecké hale.
Takhle slavil Radek Mach titul hned druhý den po finále. Tým se sešel v Masných krámech.
Jednak přijel na rozhovor autem a navíc při nedávných oslavách už vypil piva hodně. "Já vždycky říkám to, že když si v Budějcích půjdu koupit rohlík, tak mne slušně pozdraví, a ještě mi prodavačky poděkují, že jsem u nich nakoupil. Zatímco v Praze budou naštvaní, že sis tam přišel jen pro jeden rohlík," poznamenává s úsměvem.
Kantor Radek Mach
Machovi se na Budějovicích líbí, že díky rovinaté krajině je město přívětivé nejen k cyklistům. Všude si lidé mohou dojít v klidu pěšky a také je tu hodně studentů, kteří se umějí postarat o zábavu. "Nikdy neříkej nikdy, ale návrat do Prahy zatím neplánujeme," přiznává.
Právě se studentským životem pod Černou věží má volejbalista své zkušenosti. Externě spolupracuje s Pedagogickou fakultou Jihočeské univerzity, kde vysokoškoláky učí.
Radek Mach (29 let)Volejbalista, kterému spoluhráči přezdívají Žíla nebo jednoduše Machy, se narodil 28. září 1984 v Praze. Od roku 2004 působí v českobudějovickém Jihostroji, kde je v současnosti nejvyšším hráčem na hřišti. Měří 205 centimetrů. Hraje na postu blokaře a s týmem získal už šest titulů, kromě toho je také členem národního mužstva. Českou republiku reprezentoval i na světových univerziádách v roce 2007 v Thajsku a v roce 2009 v Bělehradě. Je ženatý s Lenkou Machovou. |
"Nastoupil jsem na tento semestr. Učím předmět nazvaný výběrový volejbal. Chodí na něj ekonomové, biologové, chemici, lidi z pedáku a další. Je to cesta, kterou bych chtěl po aktivní kariéře jít. Takže jsem ještě narychlo posílal přihlášku na doktorandské studium do Prahy. Říkal jsem si, že když už budu učit, tak asi nejlepší to bude na vysoké škole. Tam pracovat bez toho, aniž by byl člověk přijatý na doktorandské studium, nejde," ví Radek Mach.
Mezi volejbalisty je podle něj spousta hráčů, kteří buď sami studují, nebo vyučují budoucí sportovce. Ani v kabině Jihostroje si blokaře kvůli jeho "vedlejšáku" moc nedobírají. "Spíš se ptají, jestli mám hezké studentky, to by jim šlo," směje se.
"Snažím se, aby studenty volejbal hlavně bavil, a vymýšlím pro ně různé ptákoviny. Sejde se mi tam velká škála lidí, od těch, co to v životě nehráli, až po zkušené borce. Bohužel, volejbal má jednu smůlu v tom, že pokud si ho chce člověk užít - zasmečovat si, zablokovat a dát skákané podání, musí si minimálně rok počkat a pořádně se to naučit. Ne každý to ale vydrží," uvědomuje si.
Vážnějším tónem hned dodává, že právě proto se českému volejbalu tolik nerozrůstá základna a ten pak vyklízí pozice na mezinárodních palubovkách. Podle Macha hodně nových členů odebírá volejbalu stále populárnější a na naučení jednodušší florbal.
Vzpomínky na tituly
Při setkání v Masných krámech zavzpomínal na minulé tituly. "Když to vezmu od konce, tak naše poslední dva tituly byly strašně vydřené. Než abych byl strašně šťastný, že jsme to zvládli, tak se mi hrozně ulevilo, že je konec. Tělo mě už bolelo," usmívá se sportovec s tím, že v sezoně 2006/2007, kdy se radoval ze své první zlaté medaile, si v play-off příliš nezahrál.
"Asi úplně nejcennější titul byl můj druhý, který jsem si komplet odehrál na hřišti. Byl jsem součástí týmu. Nemůžu zapomenout ani na třetí, kdy se nám povedl udělat mistrovský hattrick. Ale každý pohár je jiný, to vám řekne asi každý," vypočítal.
Přes dva metry vysoký blokař, který na podání sází spíše na pomalejší plachtící servisy, hned čtyři tituly získal pod vedením trenéra Petra Broma a poslední dva s Janem Svobodou.
Letošní extraligové vítězství bylo nejen pro volejbalové odborníky překvapení, ze začátku sezony se s omlazeným týmem bez větších hvězdných jmen totiž moc nepočítalo.
"Je pravda, že i já jsem na nás letos koukal trochu přes prsty. Mančaft se dost omladil, což bylo určitě dobře. Ale rozjížděli jsme se hodně pomalu a bylo také vidět, že nám hra moc nejde. Trochu kostrbatá byla pro nás i Liga mistrů, i když v některých setech už byly vidět drobné záblesky lepšího volejbalu," hodnotí část sezony a dodává, že další rána na psychiku hráčů bylo nepovedené finále Českého poháru.
"Pak jsme si říkali, s čím tedy půjdeme do play-off? Ale pak si všechno začalo sedat a začali jsme hrát jako tým. Určitě je za námi vidět ohromný kus práce. O to je tento poslední titul cennější," říká Mach s hrdostí.
