Pilot, letecký akrobat, učitel létání, majitel letadel, námořní kapitán i nájemce louky u Frymburku, kde má soukromé letiště. To všechno je Alexandr Kubovec.
Na mnoha leteckých show v devadesátých letech minulého století v cizině i doma s kamarádem Františkem Bartoněm předváděl na větroních Blaník zrcadlovou skupinovou slétanost. Výkon, který budil obdiv. Číslo, na něž si zatím nikdo další u nás, ale i ve světě od té doby netroufl.
Přitom jako kluk měl na prachatické základce jediný sen. Být námořníkem. V Děčíně ho ale ani nepustili k přijímacím zkouškám s tím, že budoucí studenty ze Šumavy rozhodně brát nebudou. Vyučil se tedy v ČKD Praha soustružníkem. Věřil, že jednou dokáže vyplout na oceán. Když nemohl na vodu, vybral si další dimenzi. Vzduch.
"Cesta do oblak ale byla poměrně dlouhá. Po vyučení jsem začal studovat na průmyslovce v Betlémské ulici, ale peníze na privát jsem neměl. Stal jsem se tedy zřejmě prvním pražským bezdomovcem," líčí mi s úsměvem příhody z počátku studia, kdy přespával na nádražích a učebnice měl schované v igelitce u pilíře Jiráskova mostu.
Rysy dělal v nádražní čekárně, občas se díky kamarádům osprchoval na vysokoškolských kolejích. Brzy se ale o něj začala při nočních kontrolách zajímat policie, což mu situaci ve škole rozhodně neusnadnilo.
"V omluvenkách jsem nechal vymřít celé příbuzenstvo"
"Raději jsem odešel na průmyslovku do Písku. Nakonec jsem odmaturoval, ale z domova jsem moc peněz neměl, tak jsme s jedním kamarádem pracovali příležitostně v lodním baru na Orlíku. V omluvenkách jsem nechal vymřít tenkrát snad celé příbuzenstvo minimálně třikrát," přiznává Kubovec s tím, že účast na pohřbech střídal s těžkými angínami.
Naštěstí měli dobrého třídního, který jim kryl záda. Když se vrátil v roce 1966 domů do Prachatic a začal pracovat ve zdejším ZVVZ, na letišti tady postupně absolvoval plachtařský i motorový výcvik. O 11 let později zamířil na svazarmovské letiště Hosín u Českých Budějovic už jako krajský plachtařský inspektor.
Jeho současná firma Alfa Air tady má sídlo dodnes. V roce 1991 ji založil spolu s kamarádem Františkem Bartoněm, aby mohli létat zrcadlovou akrobacii na leteckých dnech doma i v cizině.
Z Alexandra a Fandy složili název firmy – Alfa
Název vznikl z počátečních písmen Alexandr a Fanda. "Chtěli jsme hlavně, aby byla v telefonních seznamech hned na začátku," přiznává. Jejich show, kdy Kubovec letěl jako spodní a Bartoň nad ním hlavou dolů, vyžadovala maximální souhru.
Alexandr Kubovec(66 let) Chtěl být námořníkem, nakonec začal brázdit na větroních vzdušný oceán. Vyučil se soustružníkem kovů, pak vystudoval průmyslovou školu v Písku. V ČKD Praha soustružil jako učeň hřídele pro ruský raketový program, v prachatické ZVVZ šéfoval teplárně, ale brzy odešel na hosínské letiště na pozici krajského plachtařského instruktora. S kamarádem založil firmu Alfa Air, na větroních létali zrcadlovou akrobacii. Koupil pár letadel, balony, vymyslel i speciální kurz pro letecké dispečery. Je rozvedený, žije v Adamově. Syn Filip (37) i dcera Alexandra (33) pracují v letectví. |
"Museli jsme si vypracovat cit na reakce toho druhého, na rádio jsme nemohli spoléhat. Do zrcadlového letu jsme přecházeli půlpřemetem, já se pak půlvýkrutem otočil a nasunul se pod něj. Pak přišly další akrobatické prvky," vysvětluje mi i pomocí rukou celou tehdejší sestavu.
Život jim tenkrát změnilo setkání s Francouzem Jeanem Salisem. Ten se přijel podívat v roce 1990 na letecký den do Prostějova s cílem vybrat si někoho pro tradiční show na svém letišti u Paříže.
Zaujali tam i ostatní a pak si mezi pozvánkami na letecké dny v cizině mohli vybírat. "Létali jsme tak blízko nad sebou, že jsme si směrovkami doslova dávali něžné polibky," směje se. Nevyhnuli se ani nebezpečným situacím, z nichž je dostaly jen zkušenosti.
"Tam nahoře člověk nesmí podlehnout panice. Stalo se mi, že jsem jako přezkušující inspektor letěl pilotní zkoušku na větroni s plachtařkou. Místo požadované vývrtky stočila letoun do spirály, zvyšovala se rychlost a hrozilo, že se rozpadneme ve vzduchu na plechy," líčí chvíle, kdy šlo oběma o život.
Nakonec jí musel knipl doslova vykopnout z ruky, protože ho přetížení natlačilo dozadu a padák se zasekl za sedačku. Tvrdí, že zatím se v kritických situacích vždy rozhodl tak, že dopadly dobře. "Asi mi osud daroval pořádnou dávku štěstí. Když sedám do letadla, nebojím se, ale mám velký respekt," říká muž, který má nalétáno více než osm tisíc hodin na nejrůznějších strojích.
Letiště u Frymburku
Do mnohem větších rizik šel podle svých slov v podnikání. Když Bartoň ve firmě skončil, vyplatil ho, zadlužil se a koupil Cessnu, pak další, investoval i do moderních letounů Katana.
"Půjčoval jsem si od kamarádů, doslova vytloukal klín klínem, ale dokázal jsem to," dodává s tím, že jezdil tři roky autem pro řidiče kamionů do Německa vždycky v pátek večer a v neděli zase zpátky. Někdy se mu stalo, že po celonoční jízdě sedal rovnou do letadla.
Vymyslel program pro letecké dispečery, aby zažili situace z pohledu pilotů. Koupil letecký simulátor, získal dotaci na program pro školení studentů ostravské dopravní školy.
A taky si před dvěma roky pronajal louku u Frymburku, kde bylo letiště pro ultralighty, prodloužil dráhu a létá tam i s motorovými letouny fotografické a průzkumné lety.
"Jezdí mi tam pomáhat parta mladých lidí. Protože je to jediné letiště v okolí Lipna a Šumavy, využívají je další piloti. Mám i neletecké plány, ale prozrazovat je zatím nechci," říká Alexandr Kubovec s tím, že chce být připraven na okamžik, až nebude moci usednout do letadla jako pilot. "Věřím, že z každého problému vede nějaká cesta, a snažím se ji najít. Zatím mi to vždycky vyšlo," dodává.
