Náměstím v centru se čas od času procházejí páry se zmrzlinou a prohlížejí si honosné měšťanské domy. Zatím jen málo lidí vysedává na zahrádkách přilehlých k místním restauracím.
Slavonice, které jsou aktuálně Historickým městem roku 2017, teprve čekají na začátek turistické sezony. Život jako kdyby tu zatím plynul pomaleji.
Dojem kazí na náměstí Míru jenom několik vietnamských obchodů s oblečením a suvenýry. Místní jsou teď lehce rozeznatelní od turistů. Vysedávají na lavičkách, vychutnávají si dubnové slunce a sledují zpovzdálí městskou věž.
„Nám se tady žije dobře. Ráda se procházím po centru, když je hezky. Je tu klídek. Manžel je u dobrovolných hasičů, těm město pomáhá, loni jim nechali udělat asfalt v hasičárně. Nestěžujeme si,“ svěřuje se Zdeňka Štěpánková, která žije ve městě víc než padesát let.
U Horního náměstí má obchod s elektrem 64letý Petr Kotulán, který je původem z Brna. Ve Slavonicích žije dlouho a shoduje se s jinými místními, že pro poklidné bydlení je město ideální. Ale chybí tu prý jiné věci.
„Vyžití pro mladé lidi tady není prakticky žádné. Kulturní akce tu moc nejsou. Dřív sem jezdili všemožní slavní zpěváci, dnes tu o takové akce spíš nezavadíte,“ myslí si Kotulán.
Podle bývalého starosty a majitele restaurace v centru Luboše Kryzana by město rozhodně mělo na to, aby bylo zařazené na seznam kulturního dědictví UNESCO.
„O to jsem vždy ze své pozice usiloval. Jezdí sem celý svět. Jenže tu chybí sociální zázemí pro návštěvníky - veřejné toalety, parkoviště, také lepší městské silnice,“ vyjmenovává nešvary ze svého pohledu Kryzan.
Společně s ostatními se ale shoduje, že Slavonice jsou dobrým místem pro život, i když počet obyvatel plíživě ubývá, jako se to děje i v jiných menších obcích. V roce 2007 zde žilo 2 640 lidí, o deset let později to bylo zhruba o 200 obyvatel méně.
Staví na turistickém ruchu
„Moc možností, jak sem přilákat mladé, nemáme. Stavíme především na turistickém ruchu, protože kromě přírodního parku Česká Kanada a památek tu není žádný průmyslový potenciál a myslím si, že v dohledné době deseti až patnácti let ani nebude. Cestovní ruch je sezonní záležitostí, ale zaměstnává stále více lidí zejména v oblasti ubytování a stravování, takže jdeme tímto směrem,“ popisuje starosta Hynek Blažek.
Loni navštívilo město podle dat informačního centra téměř 24 tisíc turistů.
Město je unikátní rozsáhlým uskupením měšťanských domů se sgrafitovými fasádami. Slavonice byly v dějinách mnohdy stranou zájmu a pozornosti vzhledem k tomu, že patřily do hraničního pásma.
I díky tomu se podařilo dochovat cenné stavby s fasádami a unikátními sklípkovými klenbami bez přestaveb. Na rozdíl od jiných historických měst památné domy obývají často běžní obyvatelé nebo zde podnikají. V domech tak turisté najdou květinářství, restaurace nebo cukrárnu.
Za příkladné udržování městských budov s historií sbírají Slavonice ocenění už několik let po sobě. Například se mohou pochlubit titulem Památka roku, kterou uděluje Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Ocenění získaly dvakrát.
A loni skončilo město v regionálním kole Historického města roku pořádané stejným sdružením na druhém místě. K úplnému docenění historického jádra dříve pohraničního města chybí jen zapsání na seznam UNESCO. K tomu ale vede ještě dlouhá cesta.
„Máme teď nový materiál, se kterým můžeme pracovat. Nedávno byl dokončen rukopis knihy o Leopoldu Österreichovi, slavonickém staviteli, který se významně podílel i na výstavbě zámku v Telči a na dalších domech. Bylo by skvělé, kdyby k tomu vyšel český překlad. Když by pak dílo prošlo oponenturou, mohli bychom jej přiložit k dalším materiálům, co už máme k zápisu do UNESCO,“ naznačuje aktuální situaci Libor Karásek, tajemník Městského úřadu ve Slavonicích a člen komise pro kulturu ČR.
Díky titulu Historické město roku 2017 dostanou Slavonice milion korun na obnovu památek. Na jejím území se nachází celkem 59 nemovitých kulturních památek, z nichž většina patří soukromým majitelům. Těm město také pomáhá získat peníze na údržbu a přispívá na ně.
„Máme v plánu opravit devět památek. Z těch městských bychom chtěli započít další etapu rekonstrukce kostela Božího Těla na konci křížové cesty. Pak se chceme zaměřit na cukrárnu, jeden z nejcennějších domů na náměstí, peníze by šly na dvůrní trakt, výměnu oken a dveří. Další objem peněz by se rozdělil mezi památky v soukromých rukou,“ říká starosta Blažek. V plánu je v následujících letech ještě zpřístupnění Dačické brány.
Malá Telč, jak je Slavonicím někdy přezdíváno, historicky patří k Moravě a s Dačicemi jsou jediným moravským městem na území Jihočeského kraje. Po správní reformě v roce 1960 spadá město oficiálně a dodneška k Jihočeskému kraji a do jindřichohradeckého okresu. Místní rozdělení na Moravany nebo Jihočechy většinou neřeší.
„Jsme takovým specifickým koutem, odkud je to jen pár kilometrů k trojmeznému hraničnímu kameni, kde se stýkají Čechy, Morava a Rakousko. Máme kousek i Vysočinu. Už dlouhou dobu se ale cítíme jako Jihočeši a tak to i zůstane,“ dodává Blažek.
