Ještě před několika týdny byl les u Borku rozervaný hlubokými rýhami. Na některých místech byly otvory, jimiž se zvědavci dostávali do důlních chodeb.
Dnes už takovou možnost nemají. Propasti jsou zasypané a srovnané s okolním terénem. Do někdejších kaolinových dolů nedaleko Českých Budějovic známých jako Orty se nikdo nedostane.
Místo těžby z 19. století zabezpečují pracovníci státního podniku Palivový kombinát Ústí (PKÚ). „Zajišťujeme důlní dílo, aby se do něj nedostala voda, ale ani lidé. Kromě nadšenců se Orty staly i cílem vandalů. Pokud mají být v budoucnu zpřístupněny, musejí být bezpečné a nezničené, aby vůbec bylo co při prohlídkách ukazovat,“ vysvětluje Jiří Kostinec, báňský projektant z PKÚ.
Fotogalerie |
Postupem času ztrácel komplex vlivem vody stabilitu. Docházelo k propadům, po nichž vznikaly hluboké jámy. Poslední zasáhl nedaleký soukromý pozemek několik metrů od rybníčku, kde majitel chová husy.
„Propadů bylo devět, loni došlo na desátý. Někde se půda sesunula o celé metry,“ vypočítává projektant.
Tam, kde nadloží v minulosti nevydrželo a propadlo se, si zvědavci nalezli místa, kde se jednoduchým odkopáním půdy dostali do chodeb. Těch kdysi těžaři vytvořili na šest kilometrů.
Systém je rozdělený do tří částí, v husté síti se protínají většinou v pravém úhlu. Na šířku měří dva a půl až tři metry, vysoké jsou až šest metrů. Ukrývají se asi v desetimetrové hloubce.
Těžba kaolinu u BorkuNež samotné Orty u Českých Budějovic vznikly, pravděpodobně tam místní získávali materiál pro výrobu běžné užitkové keramiky. Organizovanou podzemní těžbu přinesla až firma Hardtmuth, která se v polovině 19. století přestěhovala z Vídně do Budějovic. První písemná zpráva o dolování pochází z roku 1873. Materiál byl ručně odkopáván špičákem a pracovníci ho vyváželi ven v kolečkách, kde ho ukládali do hald. Po rozpadu se hmota promývala v dřevěných žlabech a těžaři usazený kaolin ručně vybírali. Firma ho pak využívala na výrobu jemné a hrubší keramiky, třeba dlaždic nebo misek. Hardtmuth ložisko opustil v roce 1898, těžbu obnovila mezi lety 1904 až 1906 firma Jarolím, která vyráběla kavárenské stolky. V roce 1919 místo využil Josef Míka, jemuž se hodil pískový odpad na výrobu střešní tašky. Tím skončila historie těžby v Ortech. V 60. letech geologický výzkum ukázal, že zdejší kaolin obsahuje vysoký podíl jemného křemitého písku, nesplňoval tak požadavky na kvalitu. |
Dva větší krátery zvané Hirošima a Nagasaki jsou již zasypané, stejně jako ostatní, menší. „Nejprve jsme museli vykácet stromy, pak propady zalili cementovou směsí. Nanesli jsme vrstvu zeminy a nasypali dřevní štěpku právě z větví poražených stromů. Na místě ještě vysadíme nové,“ popisuje práce Kostinec.
Báňská záchranná služba Libušín při PKÚ u Borku pracuje již tři měsíce. Před zimou skončí, do lesa se vrátí příští rok.
Orty zasahují i na katastry Hrdějovic a Hosína. Voda v místě vymlela hluboké koryto. „Při přívalových deštích nebo rychlém jarním tání sněhu tudy teče voda. Dostala se přes pevnější vrstvu a začala hloubit rýhu. Někde začala zatékat do dolu,“ ukazuje projektant.
Nyní k takzvané erozní rýze přijíždějí nákladní vozy s cementovou směsí, kterou ji postupně zalévají. „Museli jsme vytvořit i provizorní hráz a převod vody, kdyby přišly přívalové deště,“ přibližuje Přemysl Popp ze Závodní báňské záchranné stanice Libušín.
Dočasné potrubí pod zemí měří desítky metrů. Na místě s kolegy také vyztužili a zajistili podzemní chodbu, která propojuje dvě části Ort zvané Hosín I a Hosín III.
Jediná jáma, kterou nesrovnají, je ta největší – takzvaná Nevada. Nevznikla propadnutím, ale povrchovou těžbou. I odtud však lze vstoupit do chodeb. Proto na úpatí hlubokého kráteru vznikne betonová odstupňovaná kaskáda podobná velkým schodům.
Do toho se však státní podnik pustí až příští rok, stejně jako do renovace vstupního prostoru. Na místě současného hlavního vchodu vytvoří nový portál ze železobetonu s kamenným obkladem a ocelovou mříží.
Kraj plánuje prohlídky
Bývalý kaolinový důl Orty, který je spojený s působením firmy Hardtmuth, je unikátní svou velikostí a láká díky své tajemnosti a spletitosti chodeb. To nic nemění na tom, že vstup do nich je zakázaný. V minulosti je přesto ničili například sprejeři, komplexu škodilo i odkopávání nových přístupových cest.
V podzemí navíc sídlí více druhů netopýrů, které vstupy vyrušují. Lidé v chodbách zapalují svíčky nebo louče.
„Orty jsou po technologické stránce jedním z nejzajímavějších důlních komplexů u nás. Svým významem překračuje měřítko regionu, na území České republiky bychom druhé takové důlní dílo stěží hledali,“ uznává František Krejča ze Správy jeskyní České republiky.
Připouští, že oficiální zpřístupnění dolu je variantou, jak ho zároveň zachovat. Pokud by se tak nestalo, lidé by stále hledali jiné cesty, jak se dostat dovnitř, a tím škodili.
„Prohlídku starého důlního díla by bylo vhodné doplnit expozicemi tematicky zaměřenými na historii těžby, dále třeba zpracování kaolinu, zoologii, ochranu přírody a další obory. Potenciál lokality je skutečně obrovský a navíc její velikost a množství prostor nabízí zajímavý způsob prezentace,“ přidává Krejča.
Orty by se skutečně mohly v příštích letech zájemcům otevřít. Usiluje o to i hejtmanství. „Finančně nám to zatím vychází kolem 20 milionů korun a reálný časový horizont vidíme tak čtyři roky,“ sdělil pro Český rozhlas Milan Vlášek z odboru životního prostředí krajského úřadu s tím, že projekt je již připravený.
