Nyní už jsou první výsledky sledování. Zvířata s obojky například překonávají velké vzdálenosti mezi Šumavou, Bavorským lesem a jejich okolím. V jednom případě divočák za jeden den urazil 18 kilometrů.
„Projekt nám poskytne důležité poznatky o chování divokých prasat. Ty můžeme následně použít k rozvoji opatření a k prevenci v boji s velmi nakažlivou a rychle se šířící nemocí známou jako africký mor prasat,“ potvrdil vedoucí projektu Marco Heurich.
Onemocnění ohrožuje prakticky všechna plemena všech věkových kategorií, takže i domácí vepře. U nakažených zvířat vyvolává podle zaměstnanců Státní veterinární správy celou škálu příznaků.
V případě akutního průběhu se projevuje vysokou horečkou, ztrátou chuti k přijímání potravy, malátností, ztíženým dýcháním i krvavým průjmem. Klinické příznaky se podobají klasickému moru prasat, ale vše je rychlejší.
K úhynu dochází podle odborníků většinou už do pěti dnů. V současnosti však na tuto nemoc není vyvinutá žádná účinná vakcína.
„V příštích letech budou kolegové z NP Bavorský les dál shromažďovat podrobné údaje o velikosti domovských oblastí nebo třeba o sezonních migracích divočáků či o vzdálenostech, které překonávají,“ upřesnil mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
Tyto informace jsou potřebné především proto, aby vědci dokázali vypočítat velikosti oblastí, které by bylo nutné uzavřít v případě vypuknutí prasečího moru.
„Abychom byli schopni zabránit šíření viru, potřebujeme vědět, jaký mají divočáci akční rádius,“ uvedl koordinátor projektu Christian Fiderer. „O ekologii pohybu zvířat v oblastech, jako je Bavorský les, dosud nemáme téměř žádné znalosti. Zatím skoro nic nevíme ani o jejich chování, když je například na hřebenech vysoká sněhová pokrývka,“ dodal.
Problém je podle něj v tom, že pokud se při výpočtu potenciálně uzavřených oblastí podcení velikost jejich teritoria, nebo pokud se přehlédne místní migrace, mohou nakažená zvířata uniknout a rozšířit nemoc dál.
Prase divoké myslivci mimo národní parky intenzivně loví. Na rozsáhlém území ve dvou sousedících národních parcích však nikoli, což z prostoru dělá celoevropsky unikátní území pro sledování lovem neovlivněného pohybu zvířat.
V současné době je pomocí GPS obojků pod kontrolou deset divočáků. K nim by se mělo letos přidat dalších třicet zvířat. První data, která prasata pomocí obojků vědcům zaslala, ukazují nejen na velké vzdálenosti, které za den dokážou překonat, ale také na častou migraci mezi Bavorským lesem a Šumavou.
„Už první výsledky ukázaly, že bachyně, která byla obojkovaná v údolí Reschbachu v nadmořské výšce kolem 900 metrů nad mořem, během krátké doby vystoupala do oblasti Pramenů Vltavy a dokonce až na vrchol Černé hory ve 1316 metrech,“ popisuje Dvořák.
Jiné prase obojkované v Sulzriegelu u Zwieselu přešlo přes hranici u Medvědích jam a došlo až k Poschingerovu Dvoru u Javorné. „Ochrana před prasečím morem bude tedy jednoznačně vyžadovat přeshraniční koordinaci,“ uvědomuje si mluvčí.
Velkou pomocí je také zapojení myslivců i majitelů honiteb v okolí NP Šumava, kteří zasílají fotografie ze svých fotopastí, na nichž jsou prasata s obojky zachycená.
„Zároveň žádáme všechny lovce v regionu o ohleduplnost, aby tato divoká prasata nelovili,“ žádá koordinátor česko-bavorské spolupráce Pavel Bečka.
