S úsměvem vám nasazují bezpečnostní postroj. Ve tváři vám ovšem pomalu tuhnou rysy. Stačí jediný pohled od paty chladicí věže Jaderné elektrárny Temelín směrem vzhůru a je po legraci. Tedy, pokud víte, že zhruba za dvacet minut budete přesně na opačném konci. Na plošině zavěšené na dvou lanech a pod vámi propast hluboká 155 metrů.
Redaktoři MF DNES dostali jedinečnou možnost podívat se na vrchol jedné z věží. Zážitek navíc obohatil odborník, který v těchto dnech se svými kolegy kontroluje stav této obří stavby.
„Je na tom velmi dobře. Dovolím si říct, že je na tom nejlépe z věží v republice, které sledujeme,“ ujišťuje Jiří Bydžovský z Ústavu technologie stavebních hmot a dílců.
Unikátní akustika a skvělá ozvěna
Ale zpátky na začátek. Nejdříve bylo nutné projít bezpečnostní kontrolou, nechat si načíst otisky prstů, nasadit pracovní helmu a projít přes rám. Pak už jsme mohli vyrazit k věžím, konkrétně k věži číslo dvě, která je blíže k silnici a první ve směru od Týna nad Vltavou.
Pod ní je vodní plocha, která s trochou fantazie vypadá jako velké koupaliště. Pod věží tentokrát „nepršelo“, protože je odstávka, a tak jsme se mohli podívat i dovnitř, kde jinak přes velké množství páry není nic vidět.
„Je tady unikátní akustika. Je tu skvělá ozvěna. Už jsme se bavili o tom, že by zde jednou mohla mít koncert Jihočeská filharmonie,“ upozorňuje Petr Šuleř z Jaderné elektrárny Temelín.
Chladicí věže Jaderné elektrárny TemelínPočet: 4 Výška: 155 metrů Nadmořská výška: 510 metrů Průměr na patě: 130 metrů Průměr v koruně: 82 metrů Tloušťka: 18 až 90 centimetrů Plocha: přes 80 tisíc metrů čtverečních Stavba jedné věže trvala 10 měsíců a bylo na ni použito 64 tisíc tun železobetonu. Stabilitu zajišťuje tvar rotačního hyperboloidu, železobetonový plášť a také 112 sloupů, na kterých je věž postavena. |
Ve spodní části je průměr 130 metrů, takže by se dovnitř vešlo i fotbalové hřiště, v koruně pak 82 metrů. „Proměnlivá je i tloušťka stěny, která se pohybuje od 18 do 90 centimetrů. Plocha je tak veliká, že pokud bychom ji rozbalili, tak by se na ni vešlo osm českobudějovických náměstí,“ navázal Václav Brom, mluvčí elektrárny.
Při běžném výkonu je uvnitř přibližně 38 stupňů Celsia, jak pára zkapalní a voda se ochlazuje, vrací se zpět v rozmezí od 14 do 25 stupňů. Nejideálnější je to do 17 stupňů. V zimě díky tomu Temelín vyrobí víc elektřiny než v létě, o desetitisíce kilowatthodin. Celkově se voda chladící kondenzátory ochlazuje o přibližně 15 stupňů Celsia.
„Plášť má takové vlastnosti, že by se neměla zevnitř dostat vůbec žádná vlhkost. Když se tak přesto stane, jeho vnější část ji naopak musí propustit ven,“ vysvětluje Bydžovský.
Ovlivňuje počasí do 500 metrů
Uvnitř věže je potrubí ve výšce 15 metrů, kde je voda pomocí deseti tisíc trysek rozprašována do tři metry hlubokého bazénu. Pouhou legendou je, že se při provozu elektrárny mělo výrazně oteplit v dalekém okolí. Pára z věží ovlivňuje počasí zhruba do pěti set metrů, dál už ne. Dokazují to i měření, která v místě provádějí už od 80. let minulého století.
Po opuštění útrob už nastal čas na samotný výjezd na vrchol. „Ještě si to můžete rozmyslet, dokud je čas,“ nabízí jeden z kontrolorů, který nás oblékl do bezpečnostního postroje. Na zaváhání nebyl prostor a už jsme jeli.
Nahoru to trvalo asi 20 minut, po žebříku u věže někteří vylezou i za 12 minut. Naštěstí nefoukal vítr, a tak jsme se nehoupali. Vzhledem k tvaru věže jsme se od ní v části odpoutali až na několik metrů. Pak vypadá propast nejhrozivěji. Výhled shora je ovšem impozantní, kamiony připomínají malé angličáky, v dáli je vidět třeba rozhledna na Kamýku.
Další z expertů se v klidu vyhoupl až na samotný okraj a šel prohlédnout korunu stavby. „Strach mít nemůžete. Člověk si zvykne, ale je nutné být stále ve střehu a nic nepodcenit,“ konstatuje Zdeněk Kosina.
Zase až za osm let
Na vrchol se dostane jen několik lidí za rok. „Standardně kontrolujeme protikolizní světla, kvalifikaci pro výstup mají vybraní experti, hasiči nebo policisté. Naprostá většina zaměstnanců zná chladicí věže jen z podhledu nebo zevnitř,“ potvrzuje Bohdan Zronek, ředitel temelínské elektrárny.
Každá z věží se ve velkém kontroluje jednou za osm let, menší průzkum se dělá jednou za dva roky. Prohlídka čísla dvě celkem potrvá přes týden. Zaměstnanci odborné firmy ji například navrtají a odeberou vzorek z pláště.
„Výsledky průzkumu budeme mít za jeden až dva měsíce. V hodnocení jsou i doporučení, na které oblasti pláště a šikmých stojek se máme v nejbližší budoucnosti zaměřit a naplánovat si finanční prostředky na opravy,“ vysvětluje Pavel Ambroz, správce sekundární části elektrárny.
Poslední povrchové úpravy jsou z let 2005, a to na vnějším plášti věží tři a čtyři. Ty čekají průzkumy v roce 2016 a 2017.
