Je to jeden z hlavních úkolů už od vzniku Národního parku Šumava. Po loňském suchu ale navíc nabyl znovu mimořádně na aktuálnosti. Diskuse o významu Šumavy jako zásobárně vody se stala jedním z důležitých témat.
A i díky ní se má obnova mokřadů v největším českém chráněném území začít zrychlovat. Za necelých 20 let se podařilo zpětně zavodnit 610 hektarů rašelinišť a jiných mokřadů. Ambice jsou do budoucna ale mnohem větší.
Celkem chce správa parku podle aktualizovaného plánu z roku 1999 obnovit pět tisíc hektarů podmáčených míst, z nichž pětina má být rašelinišť. A k tomu navrátit do původního stavu 10 kilometrů kdysi napřímených potoků.
Odvodněním mokřadů se lidé snažili získat více půdy
Ještě na konci 80. let minulého století se přitom pracovalo na pravém opaku. Odvodněním mokřadů se lidé snažili získat více půdy pro lesní hospodaření a zemědělství. Způsobili tak problémy, které celé pohoří zásadně ovlivňují dodnes.
„Tehdy si správci lesa a zemědělci asi úplně neuvědomovali význam bažin, rašelinišť a meandrujících potoků pro krajinu a následně pro nás samotné. Odvodnění několika tisíc hektarů mokřadů znamená miliony kubíků vody, které se v krajině nemohou udržet. Dnes vidíme, jak velká chyba se tehdy dělala,“ řekl ředitel parku Pavel Hubený.
Zlepšit stav zásobáren vody na Šumavě je nákladný úkol. Ceny revitalizace každé plochy se počítají v milionech korun. Pracovní podmínky jsou navíc náročné, protože těžká technika se při nich používá jen výjimečně.
„Vzhledem k tomu, že se problém vody stává celospolečenským tématem, věříme, že v budoucnu bude snazší na podobné akce získávat peníze. I ze strany ministerstva životního prostředí máme signály, že bude snaha obnovu mokřadů více podporovat,“ naznačil mluvčí parku Jan Dvořák.
Musí obnovit meandry
Aby se voda znovu udržela v mokřadech, je nutné přerušit kdysi vybudované odvodňovací rýhy a obnovit meandry na vybraných potocích. Díky tomu se zvyšuje schopnost krajiny zadržovat dobu v době sucha. Obě opatření jsou ale důležitá i v boji proti povodním.
„Zvyšují zadržení vody z extrémních srážek a přispívají ke zmírnění i zpomalení povodňových vln. Potoční a říční nivy se také podstatně podílejí na zvyšování zásob podzemní vody,“ vysvětluje botanička Iva Bufková, která na Šumavě revitalizaci mokřadů řídí.
Od roku 1999 se podařilo zablokovat 62 kilometrů odvodňovacích kanálů. A podle propočtů je plocha zpětně dosud upravených mokřadů schopná zadržovat o 210 tisíc kubíků vody víc než před obnovou. „Jen v oblasti Modravských slatí přírodní mokřady akumulují několik desítek milionů kubíků vody. To jsou mnohonásobně větší objemy, než by přinesla čistě technická opatření,“ podotýká Pavel Hubený.
Tak jednoznačně to ale nevidí starosta Modravy a šéf svazu šumavských obcí Antonín Schubert, který tvrdí, že park sice o výsledcích mluví, nikomu prý ale nepředložil žádné důkazy, že opatření opravdu fungují i pro akumulaci vody v podzemí.
„Myslím, že opatření opravdu zabraňují odtoku vody z krajiny. Nejsem si ale jistý, zda opravdu pomáhají i vsakování vody pod povrch. Nikdo mi zatím neřekl, o kolik centimetrů se zvedla pod revitalizovanými oblastmi hladina podzemní vody ani jak jsou opatření účinná. Zajímají mě vědecké údaje, abychom mohli posoudit, nakolik jsou tak drahé práce úspěšné,“ říká Schubert.
