Položil svůj život v boji s nepřítelem jako věrný syn své země a statečný obhájce našich společných ideálů a svobody.
Tuto větu si přečetl kovář Matěj Veselý v oznámení, které mu zaslala Inspekce československého letectva nedlouho po kapitulaci nacistů. Dopis mu potvrdil smutnou zprávu: jeho syn Jan padl v bojích druhé světové války.
Po celou dobu válčení rodina Jana Veselého nevěděla, jaký osud ho potkal. Žila v Přehořově u Soběslavi uvnitř protektorátu, zatímco on se snažil porazit nepřítele z britských ostrovů. Vzkazy domů posílal jen skrze vysílání Svobodné Evropy. Na jih Čech už se však nikdy nevrátil.
Jan Veselý se narodil 17. května 1906 manželům Marii a Matějovi Veselých. V rodném Přehořově vychodil pět tříd místní obecné školy, poté se přesunul na gymnázium do Soběslavi, kde absolvoval i Státní učitelský ústav.
„Byl vystudovaný pedagog, ale už tehdy snil o létání. Cesta k němu se mu otevřela při vojenské službě,“ líčí Zdenka Zemanová. Bratrancem její matky byl Jaroslav Veselý - Janův mladší sourozenec, kterého měl otec Matěj se svou třetí manželkou. Jeho dvě předchozí ženy zemřely krátce po sobě na španělskou chřipku.
Jan Veselý přišel o matku ve svých 12 letech. Dva roky po studiu strávil ve Vojenské akademii v Hranicích, kde v červenci roku 1928 končil jako poručík pěchoty. Na začátku října 1931 se konečně dostal k létání, když byl přijat do 18. pozorovatelské školy Vojenského leteckého učiliště v Prostějově.
„Prošel řadou denních i nočních pilotních výcviků na vojenských základnách v Hradci Králové, Praze a Prostějově,“ uvádí Vladislav Burian z Klubu historie letectví Jindřichův Hradec ve Veselého životopise.
V té době Veselý netušil, jak se mu mistrovská dovednost nočních letů bude hodit. Postupně získal hodnost kapitána letectva a při mobilizaci v září roku 1938 sloužil jako první důstojník dvou letek u Leteckého pluku 5 v Brně.
Útěk s ostatními piloty přes Polsko
Poté však vstoupil wehrmacht do Československa. Letectvo bylo podmaněno a zabavením strojů prakticky zlikvidováno. V dubnu 1939 se proto Jan rozhodl ilegálně z protektorátu uprchnout. Jediná možnost byla přes Polsko.
„Byl zařazen do skupiny československých letců, kteří odjeli lodí do Francie s podmínkou pětileté služby v Cizinecké legii,“ popisuje Burian letcovy cesty po útěku.
Po stažení z legie byl Veselý přiřazen k francouzským jednotkám, kde prošel výcvikem bombardovacího letce a aktivně se účastnil bitvy o Francii. I tu však obsadili Němci, a tak se v červnu 1940 přemístil oklikou přes Afriku do anglického Liverpoolu.
„Zdravíme všechny ke svaté Anně. Věříme, že zlo bude přemoženo,“ doslechli se tehdy jeho příbuzní na Svobodné Evropě. Pochopili, že je to vzkaz pro ně. Přímo od Jana.
„Přemýšlel, jaká slova zvolit, aby neprozradil sebe a svou rodinu u gestapa. Vzpomněl si, že se od dětství se svými blízkými účastnil tradiční pouti ke kostelu svaté Anny v Přehořově. Tudíž se ve vysílání tajně identifikoval právě těmito větami,“ vysvětluje Zdenka Zemanová.
Příbuzným utečenců hrozily postihy. Otec Matěj Veselý musel podstoupit třídenní výslech, při němž však nic neprozradil. A na varování rodina musela ničit a pálit veškeré dokumenty a předměty, které by Jana gestapu připomněly. Podařilo se jim důkladně schovat a zachránit jen pár fotografií.
Zradila je námraza a hustá mlha nad Londýnem
Na konci července roku 1940 vznikla 311. československá bombardovací peruť při Royal Air Force (RAF), britském Královském letectvu. Veselý se stal jejím členem. „Jako zkušenému pilotovi mu byla propůjčena vysoká britská důstojnická hodnost S/Ldr, Squadron Leader neboli podplukovník,“ píše Burian.
Třistajedenáctá peruť byla jednou ze čtyř československých působících u RAF. Měla za úkol podnikat bombardovací nálety na města nepřítele v Německu i dalších zemích. Veselý poprvé velel náletu na začátku října, kdy s posádkou provedl operační let na německé Brémy.
Při dalším náletu na stejné město už však neměli to štěstí, aby v poklidu přistáli na základně. V noci z 16. na 17. října 1940 mířil letoun Wellington pilotovaný Janem Veselým ke svému cíli. Stroj však postihla námraza a kvůli bouři přestaly fungovat palubní přístroje. Posádka proto odhodila pumy a zamířila zpět na ostrovy.
Bombardér byl zasažen protiletadlovým kanonem, který vážně zranil radiotelegrafistu a poškodil radiostanici. S vyřazenými přístroji prolétali hustou mlhou a orientovali se jen velmi těžko. Najednou se před nimi objevily obří heliové balony, které chránily Londýn před nálety.
Nárazem do nich by letadlo okamžitě vybuchlo. Veselý se pokusil o záchranný manévr. Balony chtěl podletět, lano kotvící jeden z nich však přeřízlo Wellingtonu křídlo.
Hořící letoun se zřítil asi tři hodiny po půlnoci na tenisový kurt v severozápadním Londýně. Z šestičlenné posádky přežil pouze zadní střelec František Truhlář. Tehdy 34letý Veselý a jeho parťáci byli společně pohřbeni v Pinneru nedaleko místa tragédie.
V Přehořově mu odhalili pomník
V dobách komunistického režimu se rodina pravidelně scházela na pouti ke svaté Anně, aby na Jana zavzpomínala. Hřbitov v Anglii poprvé navštívil Jaroslav Veselý až po sametové revoluci. Bratra viděl naposledy ve svých 18 letech.
Jan Veselý byl za svůj boj proti nacismu oceněn. „Posmrtně mu byl udělen Československý válečný kříž 1939. Dne 1. června 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka letectva,“ dokládá Burian z Klubu historie letectví.
Letos v květnu hrdinu uctili také v Přehořově. Plukovníkovi Veselému zde odhalili pomník. „Zúčastnili se všichni žijící příbuzní. Někteří přijeli i z Německa. Všichni jsme obci a zastupitelům velmi vděční, že se k Janovi přihlásili a uspořádali krásnou a důstojnou vzpomínkovou slavnost s účastí více jak 400 obyvatel a hostů,“ těší Zdenku Zemanovou.
„Kolik asi vnitřní síly potřebovali lidé jako on k tomu, aby podnikli natolik strastiplnou cestu za osvobození rodného kraje od nadvlády zla?“ zamýšlí se.
Při vzpomínkové akci vzdal svému spolubojovníkovi hold i 95letý válečný veterán generálmajor Emil Boček. V době, kdy Veselý v Anglii působil, sloužil Boček jako mladý mechanik u 312. československé stíhací perutě RAF. Na počest zahynulého plukovníka přelétli nad obcí tři piloti Aeroklubu Tábor.
