„Hlavními postavami jsou pozitivně naladění spoluobčané, dříve narozené nevyjímaje. Třeba pan Karel, hrdina historky Trampoty se šroubkem. Dokázal se zasmát, i když mu zrovna do smíchu moc nebylo. Čtenáři s ním prožijí perný den. Dostal od manželky nelehký úkol obstarat šroubek k žehličce, aby byla použitelná – žehlička i manželka,“ líčí Vaněček.
Humorné povídky doplňují kresby karikaturisty Miroslava Martenka ve druhé části publikace. Čtenáři se v knize leccos dozvědí o bývalém sukničkáři, nahlédnou do živobytí bezdomovců, zjistí, jak se vede žebrákovi. Vaněček nezapomněl ani na své oblíbené českokrumlovské Vejry, pánskou stolní společnost.
Ti brali život v období socialismu s úsměvem a věřili jen polovině toho, co slyšeli v rádiu, v televizi a na schůzích. Hlásali, že i v hospodě si může člověk doplnit vzdělání. Má z ní vždy odcházet moudřejší, než když do ní přišel.
Jeho literárním vzorem je Mark Twain
„Svou komikou a skutky, jež jim háraly v hlavách v období pětiletek a socialistických závazků, jsou sympatičtí. I tím, že si dokázali dělat legraci sami ze sebe. Jejich humor nikoho neurážel,“ popisuje Vaněček. Podotýká, že si dovolil použít i fabulace.
„Ale jen v takové míře, abych děj osvěžil. Platí, že historky vyzní pravdivě, jsou-li uvěřitelné. A osvěžil jsem je také přítomností much a pejsků, přátel člověka. Nedopustil jsem, aby se lidé se zvířaty a mezi sebou chaoticky rozhádali. Takové půtky patří do politiky, ne do humoru – v něm kraluje dobrá nálada,“ dodává Vaněček.
Humoru se věnuje celý život. Tvrdí, že je symbolem duševního zdraví a bojem s lidskou blbostí. Nosí u sebe notýsek, kam si zapisuje postřehy, historky, hlášky třeba i z hospod, které pak rozvádí v povídkách.
Jeho literárním vzorem je například Mark Twain. Od humoristických povídek si před pár lety odskočil i k jinému žánru, když vydal knihu Můj život s operou. Režisérku Inge Švandovou Kouteckou v ní nechal vyprávět o životě, angažmá v Jihočeském divadle, ale i o Krumlově.
