Soustředěně sleduje tyč, chytne se jí a začne se bez problémů přitahovat. Na rukou se mu rýsují svaly. Když skončí, oddechne si a sedne si zpět do vozíku. Ivan Nestával je úspěšný sportovec a s novým místem ke cvičení je spokojený. „Těším se, až sem budu chodit,“ usmívá se spokojeně.
Původně mělo ve Sportovně relaxačním areálu v Hluboké nad Vltavou vzniknout místo, kde budou cvičit pouze zdraví lidé. Pak ale jeho ředitel David Šťastný kontaktoval Ivana Nestávala staršího, který se snaží rozšířit povědomí veřejnosti o životě lidí na vozíku.
Sportovci mají pracovat i se svou kreativitou
„Udělali jsme vývojový tým, kde jsem já, můj syn Ivan a sportovci Miroslav Šperk a Zdeněk Krupička. Začali jsme vymýšlet, jak může vozíčkář využít běžné workoutové prvky. K tomu jsme přidali pár svých, které slouží přímo pro vozíčkáře,“ popisuje Nestával starší.
V parku jsou hrazdy na shyby, bradla na cvičení nebo ručkování i místo, kde dělají handicapovaní obrácené kliky. Přijít mohou začátečníci i zkušení sportovci. Smyslem všech workoutových parků je, aby jejich návštěvníci vymýšleli vlastní cviky a pracovali se svojí kreativitou.
Pro dvaačtyřicetiletého Nestávala je ale důležité ještě něco jiného. „Na místě se budou potkávat a cvičit zdraví i handicapovaní. Lidé je uvidí a začnou nad tím trochu víc přemýšlet. Uvidí, že dělají věci jako ostatní, a budou postupně ztrácet předsudky. To si od toho slibuji. Je to další krok na naší cestě k cíli,“ líčí Ivan Nestával.
Překážky jsou kompletně uzpůsobené pro zdravé a více než polovinu využijí i vozíčkáři. Ke cvičení si navíc mohou pustit muziku z reproduktorů, které jsou rozmístěné v rozích hřiště. Hned vedle jsou i lavice pro vozíčkáře, na jejichž vývoji se podíleli Ivan Nestával a jeho kamarád Zbyněk Sýkora, českobudějovický florbalista.
„Za poslední roky se spousta věcí pro nás vozíčkáře zlepšila“
„Je to super. Těším se, až sem budu chodit. Moc aktivních vozíčkářů není, což je škoda. Až se sem ale podívají, určitě se budou chtít vrátit. Třeba se sem budou chodit dívat nějaké slečny,“ směje se sedmnáctiletý Ivan Nestával, který skončil na vozíku v devíti letech kvůli autoimunitnímu onemocnění. Nyní se věnuje plavání a florbalu.
„Pozoruji, že se za poslední roky spousta věcí pro nás vozíčkáře zlepšila. Musím říct, že tady v kraji je to o poznání lepší než v jiných regionech. Samozřejmě je ale stále co zlepšovat,“ hodnotí student Gymnázia olympijských nadějí.
Velkou měrou se na zapojení vozíčkářů do běžného života podílí právě jeho otec, například díky neziskové organizaci Pro rozvoj Šumavy, která zpřístupňuje přírodu pro handicapované. Právě ta se přihlásila do programu Erasmus+ Feel the freedom of the water, s níž přišla firma z Mladé Boleslavi RVL13 vyrábějící workoutová hřiště.
Projekt podpořilo i město Hluboká nad Vltavou, kde oba Ivanové žijí. Ve městě se navíc Ivan starší snaží zpřístupňovat turistické cíle tak, aby na nich nebyly žádné překážky pro vozíčkáře.
