„Je to černá višeň v černém vaflovém kornoutu. Dobarvovaná je přírodním barvivem, rostlinnou uhlíkovou černí. Točíme ji v Českých Budějovicích, brzy se objeví v Prachaticích a dalších městech,“ slibuje majitel a zakladatel zmrzlinárny Václav Mocek.
Ač se to na první pohled nezdá, černý krém tvoří višňový sorbet. „Skládá se ze 7,5 procenta sušiny višní a je tam vodový základ. Ideální volba pro ty, kteří jsou alergičtí na mléčné výrobky, protože mléko naše višňová zmrzlina neobsahuje,“ prozradil Mocek.
Na letošním Gastrofestu se pustil s kolegy do podávání zmrzliny z černého bezu, který zvažuje dát do nabídky točených zmrzlin už příští rok.
Od roku 2016 začala Ledová říše fungovat i jako dodavatel směsí k výrobě točené zmrzliny a ledové tříště.
„Mléko v našich zmrzlinách je jihočeské, protože Jihočeši jsou zvyklí na jeho chuť. Snažíme se dělat dobroty v první řadě pro Jihočechy a sledujeme, co jim chutná,“ přiblížil 32letý majitel, který pochází z Kaplice, ale poslední rok a půl žije s rodinou v Českém Krumlově.
Na stáncích točí patnáct druhů zmrzliny, naskladněno má 47 druhů, z kterých každý rok vybírá.
„Letos jsme se pustili například do nugátu. Pryč jsme dali citron, protože jako samotnou příchuť si ho zákazníci většinou nevyberou, ale kombinují ho třeba s vanilkovou. Jakmile ale vidí na výběr jen citron, tak se obracejí a jdou pryč,“ vysvětluje Mocek a dodává, že dlouhodobě nejoblíbenější je vanilka, teď hodně „letí“ i švestka.
Prodeje však především závisí na počasí. Jakmile několik dní za sebou proprší, znamená to pro zmrzlináře obrovský propad.
„Nejlepší je, když je do konce března škaredě a pak vyjde krásný duben jako letos. Lidé už jsou natěšení, stačí dvacet stupňů. Zatímco když máte stejné počasí v září, zákazníci se už stejně nehrnou, protože rána jsou chladná a je po dovolených. Proto během září s prodejem končíme.“
Mocek na první pohled nepůsobí jako milovník sladkého. Vysoký muž sportovní postavy původně začínal v obchodu s mobily, odtud si občas vyrazil do vedlejšího stánku na zmrzlinu. A prodej se mu zalíbil.
„Měli tam pořád fronty a tehdy jsem si říkal, že nemůže být tak těžké mít stánek se zmrzlinou. Později jsem přišel na to, že klíčem k úspěchu jsou dobré suroviny a stroje na výrobu. Když máte výborné vybavení, ale nekvalitní směsi, tak pořád prodáváte průměrnou zmrzlinu. Také se mi vyplatilo hned zpočátku investovat do přístrojů. Ty opravdu kvalitní vyjdou třeba na půl milionu,“ přiznává Mocek, který provozuje stánky v několika jihočeských městech.
Budoucnost vidí ve slaných zmrzlinách. „Příští rok chceme nabídnout slaný karamel a zvažujeme ještě slanou pistácii,“ prozrazuje zmrzlinář.
