Už pionýři Západu v Americe měli touhu po dostupném bydlení. Ti, kteří žili mimo města na venkově, kde žádné stavební předpisy neexistovaly, si mohli koupit za 300 dolarů montovaný domek. Lidé si objednávali stavebnice podle katalogů. Králem zásilkového prodeje se stal obchodní dům Sears, průkopníkem v tomto oboru byl ale jeho soupeř Aladdin.
Dům v Kern Valley
Předtím, než přišly do obchodů prefabrikované konstrukce, byly na scéně katalogy dřevařských firem, například T. W. Harvey Lumber Co. z Chicaga.
Jejich specialitou byly stavebnice s verandami, proslavené v kovbojských filmech. Na nich se předváděli kovbojové v houpacích židlích s kolty visícími za pasem proklatě nízko.
Domy přezdívané brokovnice
Střelba po zločincích snažících se vykrást nemovitost, kterým se přezdívalo ShotGun (Brokovnice), nebyl žádný problém. Údajně to bylo kvůli jejich uspořádání: dům tvořila jedna velká místnost nebo až tři menší v řadě s posuvnými stěnami. Prostor mezi nimi vypadal tak, že se dalo vypálit střelnou zbraní skrz přední dveře a náboj vypadl vzadu většinou i se zločincem.
Styl „ShotGun“ vycházel z půdorysu chatrčí a srubů, které si stavěli zlatokopové, lovci kožešin a dobrodruzi například ve vesničce Lake Isabella v Kern Country. Nabízel dostatek oken k větrání a osvětlení, ale nic jiného, ani vnitřní stěny.
Novější zásilkové stavebnice v bohatších lokalitách už měly „šarm“, tvarované šindele ve stylu královny Anny na přední straně sedlové střechy a útulnou krytou verandu. Uvnitř Murphy (sklápěcí) postele a někdy i stěny, které se otevíraly a zavíraly na pantech jako dveře. Během doby však tyto dřevěné konstrukce většinou požáry zničily.
V roce 1970 byla jedna ze zachovaných budov převezena a zrestaurována v Simi Valley. Není úplně autentická, ale zájemcům o historii poskytuje možnost seznámení se s módou montovaných staveb z počátku minulého století. V Santa Monice podobně dopadla i rekonstrukce domu, který se stal městskou historickou památkou.
Budovy ve stylu „ShotGun“ byly v době občanské války využívány především jako terénní bydlení. Vyrostly v hornických městech po celém Západě, chránily stavbaře železnic a nabízely v mnoha komunitách přístřeší pro lidi s omezenými prostředky.
Domy měly průchozí místnosti, některé stěny fungovaly jako posuvné dveře.
Podle Rosemary Thortonové, autorky knihy „The Houses That Sears Built“ vydané v roce 2004 ve vydavatelství Gentle Beam, prodal Sears, zásilkový gigant své doby, v letech 1908 až 1940 přibližně 75 000 stavebnic těchto domů.
V katalozích nabízel 44 modelů v cenách od 495 až po čtyři tisíce dolarů. Během největší popularity dokonce obsahovaly návody až 370 modelů, které zákazníci mohli podle potřeb měnit. Měly různé velikosti místností, styly střech i různé typy exteriérových povrchů. Nabízely se v kategoriích podle kvality jako „dobrý“, „lepší“ a „nejlepší“.
Stavebnice se zasílaly obvykle ve vagonech na nejbližší železniční stanici, dům tvořilo asi tisíc dílů. Ti, kteří byli schopni dům smontovat sami s pomocí rodiny a přátel, měli možnost ušetřit až třetinu ceny v porovnání s těmi, jež si museli najmout placené pomocníky. Každý kus byl očíslovaný, skoro stostránkový detailní návod ukazoval i stavitelským analfabetům, jak dům složit dohromady.
Zájemci o tento druh architektury měli snadnější podmínky při financování, jenomže velká krize a druhá světová válka to vše změnily. Sears v roce 1940 podnikání v tomto oboru uzavřel.
Kuchyň a „koupelna“ ve starých montovaných domech
Do té doby byly postaveny statisíce domků o ploše 30 až 50 čtverečních metrů. Dnes je v Kalifornii nahradila panelová výstavba rodinných domů o rozměrech nejméně desetkrát větších, přitom pro menší počet obyvatel a v mnohonásobně vyšších cenách.
