Citát určitě platí pro rodinu Zvoníčkových, jejichž opido Celula (latinsky „buňka“) je rozsáhlá stavba elipsovitého tvaru. Má dvě podlaží, a přesto splývá s okolním terénem. Je bohatě prosvětlena klasickými okny z boků (i střešními shora), má zelenou střechu, na níž se mohou pást třeba i kozy.
Další zajímavé rozhovory a návštěvy najdete v časopise Domov.
Obvodové zdivo z plných cihel je sendvičové, zvenku obložené kamenem. Zeď, jejíž celková tloušťka činí jeden metr, výborně izoluje a zároveň akumuluje teplo.
Stavba z přírodních netoxických materiálů (kámen, dřevo, cihla, hlína) trvala necelé dva roky, majitelé ji dokončili v roce 2006.
„Dispozice domu je organická, hlavní je velký elipsovitý obývací prostor, který se rozevírá na terasu a zahradu,“ říká Jakub Zvoníček.
„Svým zasazením do svahu a zatravněnou střechou tvoří opido Celula součást krajiny a neodebírá plochu zahradě. Její horní patro slouží k bydlení, to dolní je místem pro společenské kulturní aktivity klubu Opido,“ popisuje Jakub Zvoníček.
Další zajímavé články najdete v časopise Domov.
Domov jako šaty
Dům Celula je nízkoenergetický, vytápěný tepelným čerpadlem s teplovodním systémem v podlaze a částečně přitápěný dvěma centrálně umístěnými krby (pro každé podlaží zvlášť). Stěny pak akumulují teplo uvnitř domu. Nosný železobetonový sloup, který má kamennou obezdívku a uvnitř ukrývá dvojici komínů, je nahoře korunován krásným smrkovým krovem.
Na stěnách jsou ručně nanášené hliněné vymývané omítky, které v interiéru skvěle regulují vlhkost. Obyvatelé se sice dlouhodobě zabývají přírodním stavitelstvím, ale odmítají nálepku stavitelů slaměných domečků.
„Smysl dává stavba, která nepodléhá trendům, ale člověku. Chceme, aby se domov choval k lidem jako dobře ušité šaty,“ vysvětloval už před lety Jiří Zvoníček, otec Jakuba Zvoníčka, „i technologicky moderní stavba může být z přírodních materiálů a bez toxických látek, ale zároveň v provedení, které se netváří jako zemljanka či stlučená chýše.“
Opido Celula dnes slouží jednak k bydlení rodiny Zvoníčkových, jednak jako centrum kulturních aktivit.
Návrat hlínyAč stavba nemá podléhat módním trendům, dnes se pomalu stává trendem využití hliněných omítek nebo cihel z nepálené hlíny. Tento „přírodní trend“ je logický. Hlína totiž nabízí současně hned tři věci: skvělou regulaci vlhkosti v interiéru, dobré akustické vlastnosti a vynikající akumulaci tepla. A když k tomu přičtete ještě zaručeně nezávadný přírodní materiál, začíná být jasné, proč se i velcí výrobci vracejí k nepáleným cihlám. Příkladem může být třeba ekologická cihla Heluz Nature Energy. |
Dům v kožichu a s deštníkem
Tak svou jedinečnou realizaci z roku 2003 nazval Ing. arch. Petr Suske, zakladatel ateliéru SEA (Skupina ekologické architektury). Sám k tomu říká: „Ekologie je věda o vztahu živých organismů a jejich životního prostředí. Mluvíme-li o ekologické architektuře, myslíme tím architekturu, která tyto vztahy optimalizuje.“
Podle něho se často za ni považuje architektura energeticky málo náročná, jak ve výstavbě, tak v provozu, a s maximem zeleně, protože výroba elektrické energie je spojována s produkcí všech možných škodlivin. Sláma nebo nepálená hlína potřebují ke stavění jen nepatrně přidané energie. Ušetřená energie je však jen jedním kritériem.
„Abychom mohli architekturu nazývat ekologickou, je stejně důležité, že se musíte v navrženém prostoru dobře cítit,“ říká architekt Suske. Dům v kožichu a s deštníkem je vedený snahou použít slámu nejen jako stavební materiál, ale zároveň využít jedinečnou estetiku slaměných balíků. Inspirací byl klasický stoh slámy, ale ochráněný před hnitím střechou. A co jednodušeji použít než deštník.
Detail fasády domu ze slámy, který kryje velký „deštník“.
Skelet tohoto domu je dřevěný, obezděný nepálenými cihlami. Balíky slámy coby vnější plášť fungují jako tepelná izolace a jako designový prvek.
„Tato skladba navíc zaručuje, že v případě požáru slaměného obalu dojde pouze k vypálení původně nepálených cihel. Nejdříve jsem předpokládal, že slaměné balíky bude nutné po zhruba pěti letech vyměnit. Ale po patnácti letech jsou v perfektním stavu, pouze barva se více podobá kubánskému doutníku. Taky v nich žije více ptáků…“
Co dodat? To je ekologie!
