Rozlehlá zahrada je plná jabloní a ořechů, slyšet je jen potok a uprostřed té nádhery stojí kulatý domek ze slámy a hlíny. Obrázek jako z pohádky, ani se nechce věřit, že jste nedaleko od velkého panelákového sídliště.
V malebném údolí postavila Andrea pro svou rodinu kruhový dům ze slámy, dřeva a hlíny.
Roky hledání a obíhání úřadů
Rodina s dětmi bydlela ještě donedávna v centru města v přízemním bytě, kde se dalo vyjít hned ven. „Děti ráno běhaly v pyžamech mezi lidmi, co chodili do práce,“ říká Andrea. Celé dny tak trávila s dcerou a synem v parku. A tak začala hledat pozemek pro vlastní domek se zahradou.
V září loňského roku byl dům ještě bez omítky a bez střešní krytiny. Přes zimu si dala Andrea stavební pauzu.
Po třech letech neustálého hledání se konečně objevil inzerát na rozlehlou zahradu se spoustou stromů a starou chatkou. „Byla jsem první na prohlídce a musela jsem hned složit zálohu, jinak by byla zahrada pryč,“ líčí Andrea, jak se rozhodovala bez váhání, ale i bez partnera.
Tomu se pozemek v údolí u potoka nakonec naštěstí také líbil. Kvůli specifickému kouzlu pozemku Andrea úplně změnila svůj původní plán postavit tu klasickou kostku. „I na úřadě se líbil projekt kulatého přírodního domu na půdorysu původní chatky, který se sem charakterem více hodí,“ vzpomíná Andrea.
Žena stavitelka, muž živitel
Přírodní materiály volila nejen kvůli svému ekologickému založení, ale i proto, aby dokázala dům postavit sama s dětmi, zatímco partner bude chodit do zaměstnání. Z workshopů věděla, že s hlínou a slámou není složité pracovat.
„Rok jsem si ale srovnávala v hlavě, jestli do toho stavění půjdu,“ popisuje své obavy nad tím, že si doma s mužem částečně přehodí role.
Nakonec dům za sedm měsíců čistého času, se čtyřměsíční přestávkou přes zimu, letos v červenci dostavěla. Přitom stavba probíhala převážně jen od pátku do neděle, kdy měla zajištěno hlídání. Jindy bylo stavění psychicky náročnější.
„Jezdili mi sem pomáhat dva studenti ze stavební fakulty,“ říká. Pomoci prý přišla i rodina. „Přírodní stavitel Viktor Karlík nám vždy ukázal, jak se co dělá, a my to pak sami udělali,“ vysvětluje Andrea, jak svépomocí vznikly slaměné stěny, hliněné omítky uvnitř i vápenné zvenčí.
„Na tesařinu jsme měli firmu, také na střechu a vodoinstalace, na kamna kamnáře. Elektriku tahal husíma krkama tatínek, tak jako před lety,“ vybavuje si Andrea živě vzpomínky z dětství, kdy chodila se sestrou pomáhat otci elektrikáři na „fušky“.
Při stavění ze slámy pomáhali dva brigádníci, studenti stavební fakulty.
S vnitřními hliněnými omítkami pomáhal brněnský hlínař Aleš Dorazil, aby namíchali správné poměry. „Paní Andrea, přestože je drobného vzrůstu, dovedla v práci zabrat a hlavně vytrvat. Zároveň si byla schopna zachovat dobrou náladu a vždy vykouzlila něco dobrého na zub pro zúčastněné pracovníky,“ pochvaluje si spolupráci se ženou stavitelkou Viktor Karlík, který v procesu stavby pomáhal.
Situaci, kdy žena staví, zatímco muž se soustředí na vydělávání peněz, už prý zažil během své stavitelské kariéry dvakrát. Tady navíc od začátku stavěly s Andreou i děti. Bouraly starou chatu, betonovaly základy. „S těmi mi měl přijet pomoci švagr, bohužel uvízl v dopravní zácpě. A mně přijel mix,“ popisuje Andrea, jak šestiletý syn a tříletá dcerka dostali do rukou zednické lžíce a plácali si.
Trámy jako paprsky, okno jako slunce
Paprskovité uspořádání stropních trámů s hlavním sloupem uprostřed navrhli prý sami tesaři. Nepřehlédnutelná tyrkysová okna jsou vlastně z nouze ctnost. „Abychom se finančně vešli do možností, co máme, objela jsem stavební bazary a posbírala jsem tam úplně nová dřevěná okna, každé však v jiné povrchové úpravě,“ popisuje Andrea, jak je tyrkysovou barvou sladila.
„Jediné nenatřené okno je to kulaté, které uvnitř představuje sluníčko,“ ukazuje na hliněnou plastiku na zdi, kterou si přála dcera. „Syn zase chtěl strom. Jenže v jednom prostoru by se motivy bily. A tak je jedno uvnitř, druhé venku,“ vymyslela šalamounské řešení Andrea.
Jídelní a kuchyňská část přízemí. Vaří se na kachlové peci, místo lednice slouží jen sklep.
Hracímu koutu lemovanému v otevřeném prostoru jen policemi na hračky dominuje veliké prosklenné “slunce”.
Různě obarvené a v troubě vypálené lahve od alkoholu ve stěně pak představují také na každé straně něco jiného. Zvenčí plody a listí stromu, z vnitřní strany déšť. „Žijeme v dualitě. Nesvítí pořád sluníčko, občas je i déšť. A my jej máme barevný,“ odhaluje skrytou symboliku Andrea.
Pomaleji, zato plněji
Na 86 m2 téměř cele otevřeného prostoru dvou pater, kde je bez zvukové izolace a příček téměř vše slyšet, se jim žije volněji, ale hlavně pomaleji než v bytě v centru. „Ráno, když vstaneme, tak musíme zatopit. Není to jako v bytě, kde se otočí kohoutkem a teče teplá voda,“ popisuje Andrea.
Kachlovými kamny vytápějí i dvěstělitrovou akumulační nádrž ve sklepě. „Vodu si kamny nahřejeme za hodinku a půl a vydrží nám tři dny,“ tvrdí. Protože nemají ani lednici, trvá déle i vaření. “Člověk se na nákupy nachodí,“ říká Andrea. I na záchod chodí zatím na kadibudku na zahradě, než si vyrobí vnitřní „piliňák“, pilinovou toaletu, bedýnku s kbelíkem, který budou vynášet na kompost.
Dětská ložnice je zatím oddělená od rodičů jen skříní. V budoucnu se nahoře dají udělat variabilně příčky.
„Vše tu trvá déle,“ konstatuje bez stopy stížnosti v hlase Andrea, která je opět naplno ve své ženské roli matky a ženy v domácnosti. I když by pro ni bylo pohodlnější sednout si do auta, dojet na kroužky, po cestě nakoupit, bylo by to prý na úkor zážitků. A tak jede raději s dětmi kilometr na kole a pak autobusem. „Beru to jako plnější život,“ vyznává se.
„I s kruhovým tvarem domu, nad kterým manžel trochu váhal, jsme všichni spokojeni. Jen některým návštěvám se tu zatočí hlava,“ usmívá se spokojeně, zatímco si se synem, kterého učí sama doma, staví v jednom z výseků otevřeného kruhového prostoru lego. Pevné příčky, až na koupelnu a budoucí toaletu, v domě nejsou. Obývací, hrací, pracovní a úložný kout v přízemí dělí jen police z akátového dřeva.
Podobně je i prostor podkroví dělený jen skříněmi na míru. „My vlastní soukromí nepotřebujeme. Zatím,“ tvrdí Andrea. Pokud budou mít děti tuto potřebu v pubertě, dodělají se pak v patře příčky, jak bude potřeba.
Venkovní sprcha sloužila celé léto, než se dodělala koupelna v domě.
Do domku se nastěhovali v létě a zatím, dokud je teplo, žijí převážně venku na 4 000 m2 rozlehlé zahradě. Během zimy bude Andrea dolaďovat vnitřní vybavení. Zmiňovanou toaletu, zakrytí polic rohožemi, osvětlení, dřevěnou podlahu a gauč se stolkem.
Hned po zimě má Andrea v plánu dát na střechu solární panely a realizovat letní kuchyň, aby se uvnitř v létě nemuselo kvůli teplé vodě a vaření topit. To vše opět co nejvíce svépomocí a opět s dětmi.
