Po pěti letech společného života a roce v podnájmu začali partneři přemýšlet o vlastním bydlení: vzít si hypotéku, postavit malý dům, či pořídit nějaký byt? Z Čelákovic, menšího města východně
od Prahy, se jim ale nechtělo. Do centra Prahy a do zaměstnání to neměli daleko. Protože mají oba rádi přírodu, tak ocenili, že i do ní to mají poměrně blízko. Pak přišel impulz od Petrova otce.
Původní kuchyň
Nabídl mladému páru pomoc v případě, že by se pustil do stavby domu. To odmítli a zvolili svým způsobem složitější cestu. Další variantou byla totiž rekonstrukce rodinného domu z roku 1929.
Ten před skoro třiceti lety koupili Petrovi rodiče od potomků původního majitele. Před časem se však odstěhovali do nového domu, ale tento neprodali. Nemovitost pronajímali až do předloňského roku, kdy se partneři rozhodli pro rekonstrukci.
Do jejího zadání už rodiče nezasahovali, ale pro začátek synovi a jeho partnerce finančně vypomohli. Cena přestavby odpovídala ceně menšího bytu v této lokalitě. O interiér se postarala architektka, o exteriér a kompletní revitalizaci zahrady sama Denisa, která studovala zahradní architekturu a přiznává, že je to její největší koníček.
Kompletní očista
Dům prošel za desetiletí řadou různých úprav, po nichž zůstaly přístavby, které se podepsaly na jeho vzhledu a fungování dispozice. Dnes má užitnou plochu okolo 170 m2, nechybí tu sklep, půda, šatna ani prádelna. Tím něčím navíc, co nové domy postrádají, je kouzlo originálu.
Byli z něj nadšeni Denisa s Petrem, ale vnímala ho také architektka Kamila Douděrová z ateliéru Kamidesign. Tu oslovil Petrův otec a poprosil ji, zda by se neujala rekonstrukce interiéru, jenž už neodpovídá komfortu současného bydlení.
Stěny obložené palubkami, v kuchyni nemoderní linka, na stropě obklad z polystyrenových dílců, hlavní barvou pak tmavě hnědá, těžce působící kombinace, která místnostem v domě ubírala světlo a velikost.
Na restart čekaly také koupelna i chladné betonové schodiště. „Byla to výzva. Musela jsem najít nosné téma, které projede domem, dá interiéru šmrnc. Zároveň to udělat s úctou k rodičům, kteří přestavovali svépomocí. Základem bylo prostory očistit, na zdi dát nové štuky, na strop sádrokarton,“ připomíná architektka, jejíž práci Denisa s Petrem znali naživo od rodičů, přátel a viděli v televizním pořadu Jak se staví sen.
Předsíň a sousední místnosti spojuje podlaha z vinylových dílců v dekoru dubových prken. Zopakovala se tu také tapeta z obývacího pokoje.
Důležitým rozhodnutím bylo propojení všech místností jednotnou podlahou. Dílce z vinylu v dekoru dub přecházejí z chodby do kuchyně a obývacího pokoje, což do té doby členitý prostor přízemí zpřehlednilo. Architektka použila stejné dílce na schodišti, jež doplnila celoskleněným zábradlím.
Do zvětšeného průchodu mezi kuchyní a pokojem umístila jídelní stůl. Ten dřív stával v místě, které se hodilo pro větší kuchyňskou linku. Dalším stavebním zásahem bylo vybourání otvoru pro francouzské okno. „Toho si užívám nejvíc, obývák se nám prodloužil do zahrady,“ chválí Denisa a své favority připomíná i Petr: „Mně zase vyhovuje podlahové topení a sprchový kout walk-in.“
Nic navíc
„Že je v jednoduchosti krása, zní jako klišé, ale v tomto případě bylo průvodní motto znát na každém kroku, v každé místnosti,“ konstatuje architektka, která dostala od nových majitelů jasné zadání: jednoduchý světlý interiér, tak trochu ve skandinávském stylu.
„S partnerem máme stejný vkus, líbí se nám přírodní materiály a barvy. On měl sice obavu z přemíry bílé, ale teď vidí, že zbytečně. Když jsme se výjimečně na nějaké věci neshodli, rozhodla za nás Kamila, která od začátku věděla, co nám bude sedět. Spolupráce s ní byla naprosto přirozená,“ komentuje Denisa.
Kuchyňskou linku vyrobili truhláři v kombinaci bílého laku a lamina v dekoru cocobolo. Zvětšením průchodu se vešla do místa, kde stával jídelní stůl. Osvětlení je v podhledu ze sádrokartonu.
Proto je tu také bílý nábytek v lesklém laku, který doplňuje lamino v dekoru dřeviny cocobolo. Vyrobili ho na zakázku ve firmě Vestavstyl. „Vždycky říkám, že projekt musí fungovat v každé fázi, ať už je v něm nábytek, nebo ne. Polštářky či ubrousky totiž špatný návrh nezachrání. Nemusí tu být žádné pomocné berličky v podobě přemíry doplňků,“ připomíná Kamila Douděrová.
A Denisa komentuje: „Vždycky jsem tíhla k funkcionalismu, minimalismu. V tomto duchu to tu chceme také zachovat. Necítili bychom se v bytě zahlceném zbytečnostmi příjemně. S přítelem si nové pěkné bydlení užíváme, doma teď trávíme mnohem víc času.“
