Z venkovského stavení vznikl úžasný moderní dům s vnitřním bazénem

Všude dobře, doma nejlépe. To je i motto manželů, kteří se po letech strávených pracovně v zahraničí vrátili domů. V rodném domě majitelky čekala na jejich návrat maminka. Jenže starý domek nebyl pro „podzim života“ ideální. A tak se dcera s manželem pustili do rekonstrukce.

Původní venkovský jednopodlažní dům byl tak přestavěný na dvougenerační, nízkoenergetický, s větráním s rekuperací tepla. Přestavba to byla vskutku zásadní.

Původní stav domu

Domek z 50. let nedaleko Brna s nevyužitým půdním prostorem obývala už jen maminka, která trávila nejvíce času v kuchyni, v dodatečně přistavěném zahradním křídle, které představovalo nejen nejstudenější část domu, ale bylo i stavebně v nejhorším stavu.

Majitelé se proto rozhodli pro kompletní přestavbu, během níž by vznikl jak další byt v podkroví, tak také krytý bazén. To vše v energeticky úsporném standardu a z ekologických stavebních materiálů. A hlavně rychle.

Náročnou přestavbu svěřili investoři architektce Patricii Taftové ze studia Archmore, návrh interiérů je dílem akademické architektky Vandy Štěpánové.

Změny byly zásadní

Původně chtěly architektky ponechat přízemí a zbourat pozdější, stavebně velmi nekvalitně provedené přístavby, křídlo ve dvoře a jižní chodbu, vystavět půdní patro s přesahem na jih, rozšířit dům na západní stranu a místo zahradního křídla postavit krytý bazén.

Jenže po zvážení celé přestavby v pasivním standardu, která by si vyžádala nemalé náklady a spoustu složitých detailů, byl nakonec ponechaný jen původní sklep.

Přízemí se z velké části zbouralo a obvodové zdi se postavily znovu, tentokrát z masivního dřeva.

Vznikla tak dřevostavba z masivních dřevěných panelů vyrobených z prken lepených v několika vrstvách. Nosné a obvodové zdi mají tloušťku přibližně 10 cm, stropy 18 cm.

„Toto řešení je z hlediska statiky a stavební fyziky ideální, protože nepotřebujete železné výztužné profily pro přesah patra, ani parozábranu na vnitřní straně stěn,“ vysvětluje architektka Taftová.

Zdi z vnější strany tepelně izoluje dřevovláknitá hmota v dřevěném roštu a dřevovláknitá omítnutá deska. V prvním patře byl použitý ještě obklad z vláknocementových desek. Původní plné cihly z obvodových zdí neskončily ale na skládce, posloužily na střední zeď v přízemí, kde skvěle fungují jako nová akumulační masa. V prvním poschodí byla střední zeď obestavěna hliněnými tvárnicemi.

I když dřevěné panely mají díky své vysoké měrné tepelné kapacitě dobrou schopnost akumulace, jsou z velké části zevnitř omítnuté hliněnými omítkami, které také přispívají k regulaci vnitřního klimatu, tedy akumulaci tepla a vlhkosti, ionizaci vzduchu, absorbci elektromagnetickych vln a podobně.

Budova je na jižní straně velkoryse prosklená, využívá slunce jako pasivní zdroj tepla.

Výhodné energetické řešení

Dům má obytné místnosti otočené směrem k jihu, ložnice a koupelny na sever. Budova je na jižní straně velkoryse prosklená, využívá slunce jako pasivní zdroj tepla, na sever zůstává spíše kompaktní. Velká okna jsou v létě zastíněná žaluziemi, aby se místnosti nepřehřívaly.

Dům nabízí řízené větrání s rekuperací tepla. Spotřeba tepla je zde velmi nízká (<15 kwh/m^{2 ̨}), k vytápění vystačí minimální množství energie, které lze dodávat vzduchem.

Protože komfort takto vytápěného domu je menší než u stavby se sálavým zdrojem tepla, bylo větrání a vytápění záměrně oddělené. Množství vzduchu dodávané větráním se dimenzuje podle hygienické potřeby obyvatel a nikoli podle závislosti na dodávce tepla.

“V zimě tak nedochází k zahřívání velkého množství studeného vzduchu a k jeho přesušení. V domě bylo nainstalované podlahové topení s takřka konstantní teplotou přívodu 25 až 30 stupňů Celsia. Topeni je automaticky regulované,“ objasňuje architekta Taftová.

Vodu vnitřního bazénu přihřívají i sluneční kolektory.

Vzhledem k tomu, že tepelná spotřeba krytého bazénu se pohybuje v desetinásobcích potřeby domu, byla ponechána přípojka plynu. Na střeše je však umístěno přibližně 25 m^{2 ̨} slunečních kolektorů, které se využívají na ohřev teplé vody a vytápění, včetně bazénové haly i vody.

Interiér plný světla

Základní požadavek investorky na interiér byla potřeba světla. S architektkou Vandou Štěpánovou se shodla i na světlých, klidných přírodních odstínech, s dostatečným zastoupením dřeva.

Jasnou volbou tak byla podlaha z masivu (třešeň), u nábytku na míru byla použita méně tradiční dýha jilmu. Tak je pojatý jak velký spojený obytný prostor v přízemí, který tvoří kuchyňská linka s ostrůvkem, jídelní zóna se stolem pro osm stolujících (to když přijedou na návštěvu už dospělé děti), tak ložnice v prvním patře. Veškerý nábytek včetně kuchyně vyrobila na zakázku podle návrhů architektky Štěpánové firma Indego.

V přízemí je také „byt“ babičky s vlastní koupelnou a toaletou, dále pak pracovna. K nejvyužívanějším místům v celém domě však patří bazén, kde každé ráno majitelka absolvuje svou oblíbenou „dávku“ sportovní relaxace. Na stěny kolem bazénu byly záměrně použity nikoli obvyklé keramické obklady, ale Tadelakt, marocký štuk od značky Kreidezeit.

Ostrůvek lze využívat i pro příležitostné stolování, další „jídelní“ plochu lze vysunout z boku ostrůvku.

Autorky

Projekt přestavby je dílem Ing. arch. Patricie Taftové, absolventky Technické univerzity ve Vídni, a akademické architektky Vandy Štěpánové, která vystudovala pražskou AVU.

Se svým manželem, Ing. arch. Markem Štěpánem, založila v roce 1997 Atelier Štěpán. Ten vznikl jako autorské studio, zabývající se architekturou, veřejným prostorem a designem. Za dobu své existence se vyprofilovalo do stávající podoby firmy tvořící kvalitní českou architekturu.

O kvalitě projektů a realizací Atelieru Štěpán svědčí několik významných ocenění, jichž je nositelem - Grand prix architektů, Cena Klubu za starou Prahu, Stavba roku či Interiér roku.

Fotografie: Jakub Holas - www.myalbum.com/jakubholas