Interiér měl mít nejen reprezentativní funkci, ale i obytnou se vším vybavením, které k bydlení patří. „S majitelem jsme se dohodli, že pokud to bude možné, vždy se obrátíme na české výrobce a návrháře, které oba velmi obdivujeme a fandíme jim,“ vysvětluje architekt Jan Bek.
Dvoupodlažní prostor je přístupný přímo ze dvora ve staré pražské zástavbě a má zachované původní krásné valené klenby do ocelových nosníků, zajímavě pojaté trámoví horního patra a mnoho dalšího, co určovalo, jakým směrem se bude nový vzhled objektu ubírat.
Požadavek na rekonstrukci zněl jasně, zachovat co nejvíce původních prvků s tím, že bude kladen velký důraz na kvalitní a tradiční české výrobce.
Vybrat dodavatele interiéru nebylo jednoduché. Po zralé a pečlivé úvaze se majitel s architektem rozhodli pro firmy: Bomma - osvětlení, Ton - nábytek, Polstrin - pohovka, Interier H - truhlářství, Keramika Soukup - obklady/dlažba/sanita, SPO podlaha/dveře, Ilumix - osvětlení, Situs - nábytek v horním patře, Crystalite a Stockist - doplňky.
Co je nahoře a co je dole
Celková plocha činí 86 metrů čtverečních. V prvním podlaží je reprezentativní část, která se skládá z lounge sezení pro jednání s klienty, velkého jídelního stolu se šesti židlemi a kuchyňky skryté za skládacími dveřmi.
Dále se zde nachází koupelna se sprchou a toaletou. Všechen nábytek, jak vestavný, tak volně stojící, je z ořechového dřeva. Většinu vyrobily české firmy. Knihovna, skříně, koupelnový nábytek a kuchyňská linka jsou atypy navržené prostoru přímo na míru. Osvětlení zdůrazňuje lounge a jídelní stůl. Druhé podlaží je již spíše soukromé. Je zde pracovna a ložnice. Vybavení je opět v ořechu.
Interiér měl mít nejen reprezentativní funkci, ale i obytnou se vším vybavením, které k bydlení patří.
V přízemí jsou nejdominantnějším prvkem betonové stěrky s barevnou pigmentací do modré a zelené barvy. Dlažba v kombinaci šedé a dekorované vymezuje hlavní prostor lounge a jídelního stolu. Strop v přízemí je valený cihlový. Horní patro je laděno více do světlých barev. Dlažbu zde nahradila podlaha v dubovém masivu, která dodá prostoru na útulnosti. Majitel je řeckého původu, a tak se architekt rozhodl s barvami trochu zaexperimentovat.
„Tento skromný prostor sloužil ještě před první republikou k ustájení koní, lidé té doby k nim měli opravdu blízko. Nikdo netušil, že za pár let koňská síla bude velmi rychle nahrazena alternativou spalovacího motoru. Technický pokrok a sled událostí vše ukončil. Jsem rád, že jsem tomuto místu mohl opět vrátit duši a život,“ přiznává architekt.
