Za svoji existenci utržila stavba obrovské množství šrámů. Dům postupně prodělal desítky přestaveb a operací. Ty ho změnily k nepoznání, ale přesto si dokázal udržet středověkou pitoresknost.
„Přišli jsme ke slepenci. S postupným odkrýváním jednotlivých vrstev, prostorů a překvapivých souvislostí procházel náš projekt neustálým procesem revizí a úprav, v podstatě až do konce realizace. Na začátku jsme netušili, kam na konci dojdeme,“ přiznává architekt Jan Hora.
Architekti neustále hledali hranici, která určovala, do jaké doby se mohou vrátit a kdy se již vydat po nové cestě. „Ale stále jsme chtěli zachovat dům jako organický celek. V domě nenajdete rovnou zeď nebo pravoúhlý otvor, všechny prvky v domě o rozloze 121 metrů čtverečních bylo tedy třeba znova vynalézt a vyrobit na míru, čemuž byl investor nakloněn,“ vysvětluje Hora.
„Původně byl naším zadáním pouze projekt interiéru. Postupně nám ale došlo, že se nedá řešit interiér a exteriér odděleně, že prostor a tvary se přelévají a vytvářejí nedělitelný celek,“ uvádí architekt.
Citlivá rekonstrukce byla dokončena letos. V domě ze 16. století vznikl penzion a část slouží jako soukromý prostor majitele. Každý pokoj je unikátní, každý má svoji specifickou atmosféru. V pokojích a ve vstupní hale jsou světla Box, Tube a Ray mini 2.0 od belgické značky Wever Ducré. K původnímu využití se vrátily vinné sklepy pod domem a přilehlý dvorek.
Jan Hora, Barbora Hora a Jan Veisser přiznávají že Štajnhaus nebyl projekt, ale proces.
Historie domu z 16. století
Dům s renesančním jádrem stojí přímo na úpatí zámeckého kopce v bývalé židovské čtvrti Mikulova. Objekt zde stál zcela jistě již na konci 16. století. V roce 1791 bylo domu přiděleno č.p. IC (99 římskými číslicemi) a ulice nesla označení Quergasse.
Na mapách z roku 1824 nebo 1856 má již dům téměř totožný půdorys a stávající podobu, a to dokonce včetně drobné hospodářské stavby umístěné na dvorku jižně od domu.
Během přečíslování bývalé židovské obce Mikulov v roce 1923 bylo domu přiděleno nové popisné číslo 1162. Celý Mikulov tak dostal jednotnou řadu popisných čísel, do té doby bylo křesťanské a židovské město číslováno zvlášť. Během požáru celé židovské čtvrti v roce 1926 byl dům částečně poničen a následně rekonstruován.
