Ve skutečnosti však šlo o hodně starou školu, v níž se už dávno neučilo. Ta se později proměnila v pekárnu, avšak i ta časem osiřela. „Přijížděl jsem od jihu a spatřil kopeček s kostelem, pak budovu a obrovské krásné lípy. Zaparkoval jsem, a přestože jsem ještě ani nenahlédl dovnitř, už jsem telefonoval, že to beru,“ vzpomíná Miloš na první návštěvu tohoto půvabného místa, které v pradávnu obývali Keltové.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení.
Společně s manželkou Lucií se pustili do opravy 120 let staré budovy a úpravy velkého přilehlého pozemku. Vysadili nové stromy, keře a rostliny a postupně tu podle slov manželky vytvářejí „koncept jedlého lesa“. Pod košatou lípou vyrostla bylinková zahrádka.
Svoji pozornost zaměřili také na protější kostel s kompletně zachovanými varhanami a ten se snaží probudit k životu. Zvnějšku si stará škola zachovala svou tvář, ovšem uvnitř se proměnila v příjemné a komfortní obydlí.
Na přání majitelů není spuštěna diskuse.
Žádný design
„Neměl jsem detailní představu, jak by měl dům vypadat. Chtěl jsem venkovský styl, ale stoprocentně funkční, nic moderního a designového. Stylově je mi ale blízké Toskánsko a francouzský venkov. Když jsem procházel přízemí, hned jsem věděl, kde bude kuchyň, kam umístíme kachlová kamna, kde bude obývák,“ vysvětluje majitel.
Po pekařích tu zůstala dodatečně přistavěná část budovy, kterou chtěli původně zbourat, ale nakonec ji přetvořili na velkou koupelnu, kam umístili vířivku.
Pod dozorem architektky Denisy Prášilové zbourali hodně příček. Pekárna totiž byla samý sklad. Třídy v patře se proměnily v ložnice a druhá koupelna nahradila původní kabinet. Lze přes ni vstoupit na terasu, která vznikla na střeše přístavku.
„S interiérem domu nám pomáhala Vladislava Loudová Klosová, která už dříve vtiskla podobu naší restauraci Noi a později jsme společně vytvořili i náš byt v Praze,“ vysvětluje Miloš Staněk.
Stopy času
V budově se podařilo v některých místech zachovat letitou výmalbu. Původní pískovcové schody později nahradily schody žulové, ale i ty zestárly do krásy a nesou viditelné stopy času. Zachovaly se také střešní trámy.
Konferenční stolek a některé další kusy nábytku měly dřív místo v pracovně jedné manažerky. Majitel je odkoupil a nyní slouží v obývacím pokoji.
O škole se Milošovi podařilo zjistit hodně zajímavých informací, někteří sousedé z vesnice sem totiž chodili do školy. Stopy času jsou patrné také na většině vybavení. Mnohé kusy nábytku jsou pořízeny ve starožitnostech či bazarech a pak upraveny. Jiné v prodejnách, které se zaměřují na stylový nábytek.
Majitel se tu cítí doma od prvního okamžiku a rád se sem vrací. Často vzpomíná na první okamžik, když vstoupil do chodby zalité zapadajícím sluncem.
Kuchyňský nábytek je zhotovený na míru z prken staré rozebrané stodoly. Součástí je bílý keramický dřez.
„Sotva sem vstoupím, rychle se uklidním a všechno ze mě spadne,“ vysvětluje terapeutické účinky zdejšího prostředí, které si zamilovaly manželka Lucie i dcera Emma. Miloš se dobře začlenil mezi místní obyvatele a stal se tu dobrovolným hasičem.
Mimořádného genia loci vnímají i hosté. Příležitostně sem zavítá i televizní štáb. Na podzim si kuchyň Staňkových vypůjčí šéfkuchař Zdeněk Pohlreich, který tu bude natáčet nový televizní pořad.
O majiteli
|
Lůžko starobylého vzhledu bylo zhotoveno pro ložnici majitelky. Další nábytek objevili v antiku ve Spomyšli.
