Začít lze už samotným přístupem ke smažení. Představa, že se řízek musí téměř utopit v oleji a teprve pak bude dobře usmažený, je naprosto mylná. Stačí se inspirovat tím, jak tuto klasiku zvládá Zdeněk Pohlreich (podívat se můžete zde). Řízek „utopený“ v oleji bude totiž mastný, ale zároveň vysušený. Přemíra oleje nesvědčí ani porcím kapra.
Obalený plátek vložte na pánev s rozehřátým přiměřeným množstvím tuku.
Mnohem jednodušší to mají ti, kteří smaží na sádle nebo na přepuštěném másle: po ztuhnutí stačí tuk vytřít papírovou utěrkou a vše vyhodit do směsného odpadu. Důležité je i smažit na pánvi s nepřilnavým povrchem, kde si vystačíte s menším množstvím omastku.
Kdo smaží na oleji, měl by jej po vychladnutí přelít do plastové lahve s funkčním uzávěrem, kterou lze odložit do speciálního kontejneru. V hlavním městě tuto možnost mají zatím pouze obyvatelé Prahy 2, ale také lidé žijící v Sokolově, Jihlavě, Pohořelicích, Českém Těšíně, Uničově i jinde. Oleje z domácnosti lze odevzdat ve sběrném dvoře, bývá však lepší si ověřit, zda daný dvůr tento typ odpadu přijímá.
„Rozhodně není řešením nalít do pánve spoustu jaru a myslet si, že tím jste zlikvidovali tuk,“ varuje Tomáš Mrázek, tiskový mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací.
Že v kanalizaci mizí ročně opravdu neuvěřitelné množství tuku z domácností, je vidět třeba na příkladu Českých Budějovic, kde každoročně čistička odstraní z vody až 100 tun tuku, nejvíc samozřejmě v období Vánoc.
Na tukového obra z Londýna z letošního podzimu, který vyděsil celý svět, sice ještě nemáme, nicméně o menší verze se úspěšně pokoušíme. Britská média o obrovské mase vysráženého tuku, vlhčených ubrousků, plenek, kondomů a špíny, jejíž hmotnost byla odhadnuta na 130 tun, psala jako o „fatbergu“, což lze do češtiny přeložit jako „tukovec“.
Oleje z kuchyňských a restauračních provozů musí likvidovat odborné firmy. Restaurační zařízení mají být také vybavena takzvanými tukovými lapoly neboli odlučovači tuků, které zachytí to, co nepatří do kanalizace. „Přesto nejhorší situace s tukem v kanalizaci bývá v místech velké koncentrace restaurací, třeba na Starém Městě nebo na Malé Straně,“ tvrdí Tomáš Mrázek.
Tuk spojí vše
Zejména obyvatelé bytových domů poměrně bez rozpaků splachují do záchodů zbytky jídel a samozřejmě tuk z pánví. Tato směs doplněná o vlhčené toaletní ubrousky, vatové tamponky na odlíčení či vatové tyčinky dokáže vytvořit v kanalizaci neuvěřitelné ucpávky, které v důsledku snižují průtočnost kanalizačních přípojek, může však dojít i k úplnému ucpání kanalizace. Jejich pevnost bývá někdy přirovnávána až k betonu a stejně náročné je pak jejich odstranění.
A proč tolik vadí vlhčené ubrousky, které jinak dermatologové tak doporučují? Bývají totiž vyrobené z dlouhých vláken netkané celulózy, případně z plastů. Ve vodě se tak zcela nerozpadnou, nebo až po dlouhé době.
Zbytky potravin v kanalizaci navíc pomáhají živit různé nežádoucí živočichy. Těm velmi rychle „zachutnal“ i odpad z domácích kuchyňských drtičů, takže v mnoha městech včetně Prahy je jejich používání zakázané, pořídit si je mohou pouze ti, kteří nejsou připojeni na veřejnou kanalizaci.
Zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích jasně definuje, že do kanalizace lze vypouštět vodu jen mírně znečištěnou a s minimálním podílem pevného odpadu. Tuto normu drtič výrazně překračuje.
Prohlídka pražských kanálů a stok na Starém městě s pracovníky PVK, kteří dohlížejí na jejich integritu. Kanalizace se zanáší tuky a nerozpustným odpadem z domácností i provozoven, které dohromady vytvářejí na stěnách pevné agregace a zužují průtok.
Když se sečtou odpady, které lidé takřka bezelstně do kanalizace splachují, a přidají se k nim neúmyslně „odhozené“ dětské hračky, dámské vložky či kondomy, je jasné, že se kanalizační systém a čistírny vod potýkají s řadou problémů.
Zařízení čerpacích stanic odpadních vod ohrožují také vláknité materiály, omylem spláchnutý hadr na podlahu či kousky vaty. Mohou se namotat na oběžná kola čerpadel, způsobit zatečení do rotoru a zničení pohonného elektromotoru.
