Autor interiéru, akademický architekt Rudolf Netík, se inspiroval netradičním prostorem. Palác, který v letech 1869 až 1871 jako novorenesanční nájemní dům nechal vystavět zástupce slavné průmyslnické rodiny František Ringhoffer, získala v roce 1914 Banka stavebních živností a průmyslu.
V secesním interiéru byla pečlivě obnovena původní výzdoba.
Palác pak sloužil jako reprezentativní sídlo bankovních ústavů, ale také jako zednářská lóže. Honosný vzhled odpovídal majetku investora, architekt Vojtěch Ignác Ullmann, autor paláce, tak nemusel při jeho navrhování nijak šetřit. To se odrazilo i na výzdobě, kde nechyběly třeba sochy Jana Štursy.
Rudolf Netík byl postaven před velmi zajímavý úkol: do unikátního prostoru umístit velkou kuchyň, vzduchotechniku, třímetrové otevřené ohniště a všechny nezbytné technologie pro restaurační provoz, s nímž stavba nikdy nepočítala.
Fotogalerie |
Netradiční realizace byla přihlášena do soutěže Interiér roku 2017 v kategorii Veřejný interiér, kterou organizuje Institut bytového designu pro české a slovenské architekty a bytové designéry (o výsledcích posledního ročníku soutěže více zde).
Řeznictví v bance
„Místo má atmosféru něčeho, co známe, a přitom nevíme, kde jsme to viděli. Začíná to vysokým čtvercovým vstupním sálem s řeznictvím a lavicí jako připomínkou staré tržnice, ve kterém jsou restaurované originály soch od Jana Štursy,“ popisuje Rudolf Netík.
Dominantu hlavní dvorany představuje pult z modrého kvarcitu, výčep a výdej jídla s průhledy do kuchyně místo bankovních přepážek.
Ve svém návrhu využil architekt Netík původní smaragdovou desku hermetiků či motiv oktagonu v půdorysu hlavní dvorany. Při své práci vycházel z hermetického principu „co je dole, je i nahoře“. Nad pultem i nad stoly se tak vznášejí jejich obrysy v podobě světel. A to v maximálně možné zjednodušené podobě.
Principy hermetismuHermetismus je starověká, až do současné doby živá a ne zcela jednotná duchovně-nauková tradice. Jde o druh esoterismu a současně o filozofický směr. Jeden z hlavních principů hermetismu je první teze, kterou lze nalézt na smaragdové desce a která často podléhá různým (často ne zcela přesným) reinterpretacím.
Z tohoto základu hermetismu vyplývají další možné reflexe:
Zdroj: Wikipedia |
Podnik sídlící v historické budově Ringhofferova paláce je rozdělen na několik částí. V řeznictví si hosté mohou koupit maso domů, anebo jim je kuchaři na místě grilují. Centrální části, samoobslužné kantýně, dominuje mramorový stůl a výdejní pult.
Kosti v logu
Téma „maso“ se objevilo i v písmu či logu. Studio Najbrt totiž navrhlo logo ve tvaru kosti.
„Napětí mezi vysokým a nízkým, mezi bankovním palácem a řeznictvím, honosností mramorového obětního oltáře v secesním interiéru bývalého zednářského sídla a přiznanou nerezovou surovostí gastrovybavení se odrazilo v architektuře i našem designu,“ popisuje Bohumil Vašák, autor grafické identity podniku.
Sofistikované artdecové rastry, elegantní kapesníčky personálu či zdobné písmo při bližším pohledu odhalují základní konstrukci: kost. „V tom se principiálně přibližujeme člověku, co navenek vypadá důstojně, je ve své podstatě jen sbírka masa a kostí,“ dodává Bohumil Vašák.
Další detaily přidává Aleš Najbrt: „V tomhle případě jde ovšem o kosti hovězí; správně určit poměr stran nám pomohli řezníci. Z kostěného loga vznikla ve spolupráci s Markem Pistorou kompletní abeceda. Klouby v písmu se stávají jediným ornamentem v jinak prostém vizuálním stylu.“
Čtvercový vstupní sál s řeznictvím a lavicí připomíná starou tržnici.
Architekt Netík dbal i na nejmenší detaily. Na židle použil na opěrák a sedák hovězí kůži, která je zezadu svázaná řemeny, jaké se objevují na řeznických zástěrách. Rondony kuchařů mají zase knoflíky připomínající měděné rendlíky (oblečení pro personál navrhla Kristina Netíková).
