Jeden z mála letopočtů si z hodin dějepisu pamatuje každý. 1620, bitva na Bílé hoře. Bitva třicetileté války, ve které se střetla česká stavovská armáda s katolickou armádou císaře Svaté říše římské Ferdinanda II. Štýrského a německé Katolické ligy.
Stavovské vojsko se rozestavělo na kopci u zdi obory Hvězda, v oboře byla přichystána záloha, která však do bitvy ani nenastoupila. Krátce po poledni v neděli 8. listopadu byl jasný vítěz a osud českých zemí na dalších tři sta let. Porážka českých stavů neblaze zasáhla i Hvězdu.
Místo sídla honitba
Bojůvky a pře mezi českými stavy a Habsburky probíhaly od jejich nástupu na trůn. V roce 1526 byl Ferdinand I. Habsburský coby manžel prvorozené dcery zesnulého krále Vladislava Jagellonského zvolen českým králem. Habsburkové tak nastoupili na český trůn, který opustili až v roce 1918.
Jedním z inauguračních slibů Ferdinanda I. bylo, že přenese své sídlo na Pražský hrad. To sice nesplnil, ale za hradbami nechal pro svou ženu Annu Jagellonskou zbudovat královskou zahradu a v roce 1538 i Královský letohrádek.
Dokončení se bohužel nedočkal ani jeden z nich. Anna zemřela po porodu patnáctého dítěte, Ferdinand prchl z města po požáru v roce 1541. Předtím ještě založil oboru na Bílé hoře, v lese zvaném Malejov, který získal od Břevnovského kláštera a kam se svými hosty jezdíval na hony.
Z Pražského hradu to bylo pouhých šest kilometrů a obora za městem oplývala zvěří. Lovecký hrádek tu nechal vystavět až v roce 1555 jeho syn, arcivévoda Ferdinand. Ten se stal v roce 1547 místodržícím v Čechách a spravoval české země pro svého otce. Mimo politiku se zajímal i o umění a tajemství tehdejšího kulturního světa.
Fascinoval ho pravidelný tvar hvězdy, které byly přisuzovány magické vlastnosti. Její tvar využil i při návrhu odpočinkové stavby v oboře. Sám také položil základní kámen budoucího letohrádku Hvězda.
Rozhled do kraje
Stavbu a stavební dozor svěřil Ferdinand II., posléze známý jako Tyrolský (po smrti svého otce Ferdinanda I. vládl v Tyrolsku a Předním Rakousku), trojici stavitelů: Giovannimu Lucchesemu, Giovannimu M. Aostallimu a Bonifáci Wohlmutovi. Poslední dva jmenovaní se podíleli i na stavbě Letohrádku královny Anny, který dokončili v roce 1563. Stavba Hvězdy však trvala výrazně kratší dobu a za tři roky v ní už arcivévoda Ferdinand pořádal hostiny.
„Původně byla Hvězda štíhlá elegantní dívka, která už zdálky zářila, korpulentní dámu z ní udělala až přestavba na prachárnu a Janákova rekonstrukce v 50. letech,“ vysvětluje průvodce Jan Válek neobvykle široký tvar renesanční stavby. Původně byla vyšší a vchod nezdůrazňovala hala se stříškou, kterou k ní přistavěli až vojáci v 18. století. Ti tu měli sklad střelného prachu, odtud termín prachárna.
Arcivévoda Ferdinand byl estét a dbal na symboliku, kterou ve Hvězdě propojil ve stavbě i výzdobě. Stejně jako dnes bývala budova třípodlažní. V prvním patře se nacházely komnaty s vlašskými krby. Zachovalá podlaha z italského teraca má v každé místnosti jiný vzor, který nese vlastní symboliku, například jeden připomíná stolní hru mlýn - dávný symbol tvořivosti. Černé skvrny ukazují na místa, kde si vojáci rozdělávali oheň na zahřátí či rožnění masa.
Hodovní síň se nachází v druhém patře. Mozaiku z keramických dlaždic s glazurou složili před 450 lety tak, že při pohledu z výšky opticky navozuje pocit prostorového křížení jednotlivých os dvanácti směrů vesmíru. Působivost otevřeného prostoru byla umocněna průhledem do podstatně větší hloubky střešní klenby než dnes.
Hosté vcházeli do sálu po širokém schodišti po obvodu hvězdy, sloužící nosili jídlo a pití po úzkém vnitřním schodišti ve věži, aby hosty neobtěžovaly výpary pokrmů. I z tohoto důvodu byla kuchyně umístěna v jiné budově, vzdálené zhruba sto metrů od letohrádku. Dnes v ní sídlí depozitář knihovny Památníku národního písemnictví, který má Hvězdu ve své správě. Vidět ji můžeme za kavárnou u hradeb u vchodu z nejvyššího patra Hvězdy.
Podzemí. Ačkoliv má letohrádek půdorys hvězdy, jeho základy tvoří zakopaný kulatý čep. Dříve tu býval vinný sklep, dnes se tu nachází model bitvy na Bílé hoře.
Na druhé straně jsou u obranné zdi patrné zbytky původní míčovny. Nádherný výhled je tu na všechny strany: oboru, Břevnov i věznici v Ruzyni. „Hvězda je nejvýše položeným místem v Praze, stojí o padesát metrů výše než petřínská rozhledna a vidět odtud bývalo na osmdesát kilometrů,“ dodává Jan Válek.
Podkroví na hvězdném půdorysu kryje dřevěný krov paprskovitě se sbíhající ve středu. Původní strop hodovní síně zdobily od poloviny 17. století výjevy ze skončené třicetileté války, ale už v roce 1783 je překryl dřevěný strop. Denní světlo zajišťují dostatečně velká okna po obvodu, zdi mezi nimi zdobí kresby Mikoláše Alše ze života českého lidu. Od dubna do října se tu konají svatby, letos jich bylo dvacet a některé termíny jsou plné i na příští rok. Hvězda vyzařuje klid a harmonii.
Příběhy na stropě
Bohatě zdobený štukový strop je renesančním unikátem.„Štuky kombinují antickou mytologii se světskými ctnostmi. Vědci si je vykládají různě, ale já vnímám vlastní příběh ikonografie. Strávil jsem pod nimi tisíce hodin. Vidím panství bohů, jejich příběhy a symboly, které mají erotický podtext, vždyť Jupiter byl vzor mužnosti starých Řeků,“ vypráví Jan Válek, který ve Hvězdě provádí už sedmnáct let. Od doby, kdy je v důchodu.
Strop přízemí je rozdělený do 334 polí zdobených figurami i ornamenty. Přesně uprostřed se v kruhu nachází Aeneas, prapředek římského panovnického rodu, čímž Habsburkové navázali na tradici římských císařů.
Šest polí okolo zobrazuje Zrcadlo ctností dle antického a starořímského pojetí. Odtud se paprskovitě rozbíhají obrazce hlavních antických bohů, symbolizujících planety a základní alchymistické prvky. Štuková výzdoba byla natolik unikátní, že ji Švédové v roce 1647 věrně obkreslili a dle těchto poznámek mohla být po staletích pomalé destrukce obnovena.
Renesanční Hvězda patří mezi tzv. filozofické stavby, vyznačující se symbolickým půdorysem, zdobností i účelem. Ferdinand Tyrolský se rád zabýval uměním, alchymií i filozofií. Hexagram symbolizuje spojení dvou protikladných sil ve vzájemné harmonii, dodává životní sílu a napomáhá osvícení.
Podobný pocit můžete zažít v samém středu budovy, v přízemí i v prvním patře, kde je výjimečná akustika. Vyřčená slova se vracejí ozvěnou od zdí i jakoby z hloubi srdce. Hvězda odkazovala i na kometu jakožto zvěstování narození Ježíše.
Symetrie panuje také ve všech rozměrech, před přestavbou byla výška budovy stejná jako délka strany trojúhelníka z půdorysu, čtyři úrovně stavby odpovídají čtyřem živlům: země, voda, vzduch a oheň. „Ve Hvězdě si uvědomíte, že hmotný svět je pouhou projekcí nehmotného světa. Ten je tudíž primární a protože je to vlastně svět idejí, plyne z toho, že myšlenka je určující silou,“ tvrdí Jan Válek.
Geometrické tvary. Najdete je na dlažbě v každém patře. Ústřední hvězda je přímo ve středu letohrádku v hlavním sále.
Kruh se uzavírá
Hvězda sloužila k odpočinku při lovu až do 18. století, císař Josef II. z ní v roce 1780 udělal skladiště střelného prachu. Armáda tu hospodařila až do roku 1874 a zcela tak dokonala zkázu Hvězdy poničené několikerým rabováním.
V letech 1948 -1952 se letohrádek dočkal první významné přestavby, architekt Pavel Janák snížil strop, přidal červenobílé okenice a vytvořil výstavní prostory pro muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše.
Od roku 1962 budova patří na seznam národních kulturních památek, a tak jsou veškeré úpravy posuzovány z historického hlediska. Přístřeškový vchod z 19. století, ke kterému vedla přes původní schody rampa pro snazší závoz střelného prachu, se stal historickým objektem, který nelze odstranit, ačkoli k původní stavbě nepatřil a snižuje její estetickou hodnotu.
V roce 1996 proběhla další generální rekonstrukce, po které se v roce 2000 do sklepních prostor, původního vinného sklepa, nastěhovala expozice o bitvě na Bílé hoře.
První patro slouží současným výstavám, konají se tu koncerty, společenské i soukromé akce. Velkému zájmu se těší noční komentované prohlídky v rámci Muzejní noci.
„Běžně tu neprovádíme, protože Hvězda byla postavena pro pozvané, kteří si ji prohlíželi ve svém rytmu a v doprovodu hostitele, který byl v duchu renesančního vypravování průvodcem,“ vysvětluje Jan Válek.
To mohou zažít návštěvníci i dnes díky informačním panelům věnovaným Ferdinandu Tyrolskému, historii Hvězdy, hvězdné magii a pobělohorské době.
Uvnitř je překvapivé ticho a malý počet návštěvníků.
Pražané tuto pobočku Památníku národního písemnictví moc neznají, ačkoli je pro veřejnost otevřená od roku 2000. Nechte na sebe působit genius loci, to je klíčem k porozumění tomuto zvláštnímu místu.
Hvězda je otevřená od dubna do října, ale rozlehlou oboru na 86 hektarech s třemi alejemi můžete navštívit kdykoli. Zejména v padajícím listí nebo pod sněhem vyzařuje magickou atmosféru.
