Ten pocit se objevil znenadání a já jsem věděla, že geny nepřevezu a ten sen o rukou zabořených v hlíně budu muset naplnit. Zároveň jsem tušila, že město se mi za dvacet let strávených v jeho centru zarylo tak hluboko pod kůži, že opustit ho nechci a nemůžu.
V těžkých chvílích rozhodování přišla nabídka koupě řadového domku se zahradou v části Břevnova, které se říká Malý Vatikán. Moje rodina se tak přesunula jen o pár stanic tramvají výš, aniž pozbyla jediné výhody města. Dvaadvacítka nás tak může vrátit přímo do středu dění každých pár minut a na Hrad je to pěšky co by kamenem dohodil.
Získali jsme kus půdy k zahradničení a povalování, magický klid vesnických rán a večery právě teď v létě vonící kouřem ohňů z okolních zahrad. Každé ráno ležím tiše v posteli o pár minut déle, abych si poslechla šumění listí a zpěv ptáků, večer se na chvíli zaposlouchám do cinkotu plechových konví a šustění zahradních hadic přerušovaného vzdáleným hovorem sousedů. Můj Břevnov je komorní, mírný a tichý.
Atmosféru plnou rozjímání umocňuje výhled na baziliku svaté Markéty v břevnovském arciopatství z každého domku či vilky postavené v Malém Vatikánu, tedy na kopci nad klášterem zakončeném plání kolem usedlosti Ladronka.
Nebe, peklo, ráj
Postavení bruslařské dráhy a nejspíš i rekonstrukce usedlosti Ladronka v 90. letech obývané prvními českými squatery vytvořilo z Břevnovské pláně rušné místo.
Za hezkého počasí se sem sjíždí desítky barevně oděných in-linových bruslařů, cyklistů i běžců. Doplňují je hráči míčových her či nadšenci pouštějící draky na větrné louce v části nejblíže k Bílé Hoře. Párů polehávajících na dekách je tu poskrovnu, však taky v takovém pouťovém ruchu není na odpočinek ani pomyšlení.
Obyvatel Břevnova vyráží na Ladronku jen za deště nebo sněhu či jí prochází podél Tomanovy ulice po hrbolatých chodníčcích ukrytých v křovinách. Jen tak si užije výhledů a procházky v klidu, na který je ve své čtvrti zvyklý.
Opravdový Břevnovák se místo slalomu mezi rychlobruslaři raději vydá poutní cestou do Hájku. Cestu vybudovanou na počátku 18. století tvořilo původně dvacet unikátních výklenkových kaplí, ze kterých jich dnes stojí už jen jedenáct.
Umění místo květin. Po čtyřiceti letech devastace se barokní oranžerie dočkala obnovy, která proběhla podle dochovaných fotografií a vzpomínek syna předválečného klášterního zahradníka pana Morávka. V citlivě vybudovaných prostorách se dnes vystavuje současné umění.
Pouť začíná na Malovance nad hotelem Pyramida zrekonstruovanou první kaplí s obrazem Černé madony a dvou andílků. Pokračuje kopcem do ulice Za Strahovem. Oblast s nízkými opukovými domky je známá jako osada Tejnka. Tady je iluze vesnice z celého Břevnova nejdokonalejší. V uličce dlážděné kočičími hlavami tráví sousedé večery na zápraží v družných rozhovorech.
Druhá kaple, jež zde stála, byla dávno zbořena. Ovšem místní loutkář Daník a výtvarník Pavlík pro poutníky vytvořili ve výklenku zahradní zdi její miniaturu. Dlážděná ulička se po pár stech metrech změní na širokou ulici U Ladronky a titěrné domky vystřídají velké městské vily.
Na zahradě jedné z nich stojí třetí kaple a čtvrtá je pak na pláni u usedlosti Ladronka. Podél páté na Vypichu a šesté v Malém Břevnově můžete pokračovat na Bílou Horu a dál až do Hájku u Červeného Újezdu.
Dnes je cesta kolem dálničního obchvatu a masy skladových hal u Hostivice přerušena, ale pokud se vám podaří z industriálního okraje Prahy zdárně vymotat, dorazíte do cíle po krásných patnácti kilometrech přívětivou středočeskou krajinou.
Není dědictví jako dědictví
V ulici U Ladronky si zaslouží pozornost i některé vily. V nenápadném domě s pamětní deskou na šedé fasádě žil básník Jaroslav Seifert. O pár metrů dál můžete obdivovat na jedné straně vilu od architekta Beneše s venkovním točitým schodištěm a naproti dokonale přesné tvary bělostné funkcionalistické vily postavené Pavlem Smetanou.
Nedaleko odtud naproti pláni zvané Břevnovská si všimněte jednopatrového domu architekta Jana Sokola. Vymyká se bohatému tvarosloví okolních vil svou jednoduchostí a zřetelnou funkčností.
V 50. letech Břevnov krutě rozdělila Patočkova ulice a další urbanistický šok čtvrť utrpěla v letech sedmdesátých, kdy byla kvůli výstavbě sídliště ministerstva vnitra lidově nazývaného „Obušek“ či „Na pendreku“ zbořena břevnovská náves. Z té zůstala jen drobná kaplička v Anastázově ulici, skromně přikrčená ve stínu paneláků.
Paneláky na návsi. V sedmdesátých letech musel ustoupit Velký Břevnov i s unikátní návsí výstavbě sídliště Obušek. Paneláky se tak dnes tyčí v těsné blízkosti klášterní zahrady.
Já bariéru rušné silnice čas od času překonávám, a to kvůli jedné z milovaných břevnovských procházek. Nejméně čtyřikrát do roka se nořím do úchvatných a díky poloze ve stráni kouzelně členitých zahrad benediktinského kláštera svatého Vojtěcha a svaté Markéty s řadou skvělých staveb; barokní bazilika svaté Markéty z dílny Kryštofa Dienzenhofera, nedávno zrekonstruovaná oranžerie s galerií současného umění Entrance, zahradní pavilon Vojtěška, kde ze studánky Vojtěška pramení břevnovský potok Brusnice, i obnovený klášterní pivovar v bývalých stájích. Klášter je od roku 1990 opět obýván benediktinskými mnichy, kteří zde žijí v pravidelném rytmu liturgie a práce podle známého hesla „ora et labora“ (modli se a pracuj).
Jako správný Břevnovan mířím z kláštera dál na břevnovský hřbitov dokonale ukrytý v okolních zahradách. Je to totiž ten nejmalebnější hřbitov v Praze. Kolem kaple svatého Lazara postavené Anselmem Lugarem vedle sebe tiše leží opat Anastáz Opasek, filozof Jan Patočka, básník Ivan Diviš, malíř František Tichý i písničkář Karel Kryl. Jejich poslední odpočinek hlídá početná kočičí smečka, posedávající majestátně na zdech hřbitova.
Obloukem pokračuji do Hvězdy, kam naštěstí rozjaření barevní sportovci z Ladronky většinou nedojedou. Písčité pěšiny vedou ze tří bran obory šikmo do středu k letohrádku s půdorysem šesticípé hvězdy (viz článek Záhadná Hvězda stojí v Praze už 400 let. Strop je renesančním unikátem).
Kolem dokola se báječně měkce běhá a v zimě běžkuje. Břevnov se totiž vyznačuje ještě jednou zvláštností. Sněhu je tu v zimě z celého města nejvíc. Zatímco se dole ve městě všechno topí v černé břečce, Břevnovským tiše křupe pod nohama čistý bílý sníh.
Jako na dlani. Z televizní věže na okraji Břevnovské pláně, které místní neřeknou jinak než Ušák, přehlédnete nejen celý Břevnov, ale rozevřou se vám netušené výhledy na celou Prahu.
Chléb a hry
Na louce před oborou hrávají britští „expati“ nekonečné zápasy v kriketu. Nikdy se mi nepodařilo pobýt dostatečně dlouho, abych hru pochopila, ale jejich radost a nadšení je elektrizující.
Ticho Břevnova několikrát do roka protne řev motorů z ploché dráhy na stadionu Markéta. Vzrušeně naléhavý hlas moderátora střídaný ryčnou hudbou a jekotem plochodrážních motorů se nese po břevnovských stráních a ke koloritu místa zkrátka patří.
V sousedství pro chodce nesnadno překonatelných mohutných nájezdů do tunelů Blanka a Strahov se pod vysokými topoly skrývá koupaliště Petynka. Na něj si chodí Břevnovan zaplavat většinou jen na jaře a na podzim, a navíc brzy ráno. Jen tak se vyhne rozjásaným davům toužícím po slunci. Ve venkovním bazénu vyhřívaném pouze slunečními paprsky osaměle uplave svých pár bazénů a odchází dokonale osvěžen.
I přes zřetelnou touhu po každodenním tichém a osamělém usebrání jsou Břevnovští společenští a přátelští lidé. Několikrát do roka se v rámci iniciativy Nesedím sousedím scházejí na snídani před husitskou farou na Petynce nebo ve farních zahradách u rybníka Markéta. Společenství u stolu bývá pestré, každý něco přinese a leccos se probere.
Početná skupina místních zachraňuje polorozpadlé brouzdaliště ze 70. let nad parkem Královka. Kromě úklidu se kolem Plivátka, jak se brouzdališti říká, vesele baví, tančí, hraje divadlo, sledují filmy i piknikuje.
Zvětšenina golfového míčkuNa Břevnově roste výjimečný dům   Manželé se dvěma dětmi se rozhodli pro netradiční novostavbu. Rodinný dům vyrůstá v koncové proluce starší zástavby v Břevnově na Praze 6. Originální stavbu navrhlo pražské architektonické studio BlackBack. |
Činnost sdružení Tejnka se také zdaleka neomezuje jen na život v jejich jedinečné enklávě. Na Vánoce zpívají koledy u ohně planoucího v ulici v zahradním kolečku, pořádají sousedské uliční slavnosti s divadly a koncerty a pouliční umělecký trh „Montmartre“. Spolky Pro Břevnov a Zelený Břevnov zase bedlivě hlídají podezřele divoká rozhodnutí úředníků a radních, aby udrželi kvalitu života v naší čtvrti.
Fascinující klid ve čtvrti kousek nad Pražským hradem přitahuje zájem developerů víc, než je nám místním milé. A tak pitoreskní osadu Tejnka dnes pomalu svírá pás mohutných viladomů, hospoda na hřišti FC Dragoun s kdysi nádherným výhledem na Říp, Milešovku a Bezděz, kterou jsme si hýčkali jako neuvěřitelný skanzen 70. let, musela ustoupit plánované stavbě „areálu volného času“, tichou část Ladronky se město chystá vyasfaltovat na další bruslodrom, prosté koupaliště Petynka přebudovat na velkoryse dimenzované akvacentrum a údolí podél potoka Brusnice zkrášlit mrakodrapem. Doufejme tedy ve vítězství zdravého rozumu a sílu bojujících břevnovských spolků.
Místo náměstí ulice
Břevnov nemá náměstí, jeho centrem je Bělohorská ulice táhnoucí se od hotelu Pyramida až k hostinci U Kaštanu. Téměř všechny obchody, restaurace, hospody i kulturní stánky jsou soustředěny těsně kolem ní.
Obyvatel Břevnova tak chodí tančit Na Marjánku, na koncerty do kulturního centra U Kaštanu a do kina na Dlabačov. Do strmé stráně nad hlavní třídou šplhá jen jednou a to při cestě domů.
V kopci se tak se svými podniky usídlilo jen pár odvážlivců. Průkopníkem je Galerie Kuzebauch v Říčanově ulici vystavující pravidelně především výtvarníky ze sklářských oborů. Její spřízněný soused, bistro Dokola, nabízí posezení v krásné zahradě a k tomu domácí kuchyni, autentická vína, pivo z minipivovarů a výběrovou kávu z malých pražíren.
