Přiznám se otevřeně. Chroupání popcornu nebo chipsů a usrkávání koly v přítmí kinosálů ve mně odjakživa probouzelo vražedné myšlenky, mnohdy krvelačnější než horory promítané na plátně. Stejně nelibě jsem vždycky nesla i zvukové efekty zesílené na maximum, kterými se moderní multikina chlubí. Raději se nechám o tuto masovou kulturu ochudit, než abych ohluchla. Zato v menších kinech, která stále ještě neztratila nádech romantiky, si to vždycky doslova užívám. Zavrtám se do sedačky a v duchu si představuji, jaká to byla sláva, když do sálu a na mé místo usedali první návštěvníci. Některá pražská klubová kina totiž za sebou mají zajímavou historii.
Kino Fénix, později přejmenované na Blaník, fungovalo až do přelomu tisíciletí, dnes slouží jako scéna populárního Divadla Dva. Ještě větší kapacitu mělo i další premiérové kino Alfa.
