Tady se nedá žít, stěžoval si na Prahu. Pak se zamiloval do Vršovic

Lukáš Tvrdý vyrostl na samotě u lesa a zamiloval se do květin. Váže kytice a po práci chodí domů do Vršovic procházkou, při které hledá zeleň a vnímá přírodu. „První půl rok v Praze jsem chodil ulicemi a říkal jsem si, všude samý beton, necítím hlínu, nevidím trávu, tady se nedá žít,“ vzpomíná na období před sedmi lety pro magazín City Life.

Tehdy bydlel za Koh-i-noorem a Vršovice a Vinohrady prochodil hlavně večer, když se vracel z květinářství na Václavském náměstí. „Líbila se mi ta nenucená ošuntělost Vršovic, je to stará čtvrť a přitom si na nic nehraje. Žije se tu příjemně, má dobrý urbanistický koncept, hezká neznámá místa a zajímavé podniky. Na jídlo doporučuji Café Sladkovský. Fenomenální je Café bar Pilotů vedle stejnojmenného kina, bistro Mezi Srnky, Flat White na zastávce Ruská nebo designový Corner Stories,“ říká Lukáš, který po dvou letech z Prahy odešel, aby se do ní později vrátil a zakotvil znovu ve Vršovicích.

Hedvábí a lunapark

Vršovice patří mezi nejstarší pražské části. Jako osadu v údolí Botiče je zmiňuje už Vyšehradská kapitula v roce 1088, kdy na Vršovickém náměstí stála kaple sv. Maří Magdalény. Ve středověku se na jejích základech postavil kostel sv. Mikuláše. Barokní přestavba v roce 1704 představovala zřejmě poslední vzepětí zadlužené obce.

V roce 1797 koupil Vršovice Jakub z Wimmerů a během 12 let nastartoval jejich hospodářský, zemědělský a kulturní rozkvět. V něm pokračovali i další majitelé. Enrico Rangheri zakoupil v roce 1842 viniční usedlost Špendlíkářku, osázel ji morušovníky a zřídil přádelnu hedvábí.

Dnes slouží Vršovický zámeček jako domov seniorů a obřadní síň. Ze svahu Heroldových sadů shlíží na Vršovické náměstí s kostelem sv. Mikuláše a vedlejší klasicistní farou, kde byla první vršovická škola, a Husův sbor z roku 1930 s věží ve tvaru lucerny od Pavla Janáka.

Zatímco směrem k Vinohradům jsou domy vyšší a zdobenější, křivolaké uličky k Botiči lemují bývalé chalupy ustupující developerským projektům. Kolem Botiče stály dříve manufaktury a továrny – na patentky, špendlíky a elektrické spotřebiče. Proti továrně Koh-i-noor vznikl v roce 1922 vyhlášený lunapark Eden s pětikilometrovou horskou dráhou a dalšími atrakcemi.

Hospodářská krize a blízké chudinské kolonie na Bohdalci přispěly k jeho zániku. Po druhé světové válce se čtvrť rozvíjela zejména prudkým nárůstem obyvatelstva, což vedlo k výstavbě panelových sídlišť. Viditelnější proměnou procházejí Vršovice až v posledních dvaceti letech. “V porovnání s Vinohrady jsou civilnější, jako by byly zakleté a potřebovaly by opečovat, to se mi na nich líbí,“ rozplývá se Lukáš.

Kousek přírody

Květinářství luka:sh otevřel před pěti lety na Francouzské. „Zaujal mě klenutý prostor. Záhy se ukázal jako příliš vlhký, dvakrát tu rozkopali chodník, pak přišel covid…“ vzpomíná na těžké začátky Lukáš.

Naštěstí vytrval a lidé se rádi vracejí pro jeho kouzelné kytice. Floristou se přitom stal náhodou. „Vystudoval jsem ochranu přírody ve Šluknově a díky skvělému učiteli na ekologii jsem chtěl zachránit svět. Ve výloze květinářství jsem si všiml, že někoho shánějí, a tak jsem se naučil vázat květiny,“ vypráví Lukáš.

Padesát prohlídek a konečně má ve Vršovicích byt snů. Je to krása, říká

Po dvou letech si otevřel vlastní květinářství ve Frýdlantu. „Lidé tam chtěli hlavně exotické druhy, v Praze si vybírají spíše přírodní vazby. Abych mohl provozovat na severu květinářství, musel bych si najít druhou práci,“ vysvětluje Lukáš, proč se nakonec vrátil do Prahy.

Zvláštní zápis jména luka:sh odkazuje na jeho kolegyni – Šárku Hrdinovou, která se věnuje interiérovému designu. „Má neuvěřitelný cit pro barevné kombinace, váže úplně jiné květiny a do květinářství vnáší ženský element,“ směje se Lukáš.

Kromě vázaných kytic dodávají i květinovou výzdobu do kanceláří, na svatby a oslavy, pečují o zeleň ve veřejném prostoru i na terasách a zahradách a pořádají tematické workshopy ve své květinové dílně.

„Květiny kupujeme ze severočeské farmy pod Smrkem, exotické a mimo sezonu pak z Holandska. Vyhýbáme se celofánu a dalším zbytečným plastům a ozdobám, chceme nechat vyniknout přirozenou krásu květin. Tak vás potěší při každém pohledu,“ uzavírá Lukáš.

Lukáš Tvrdý (39)

Vyrostl na samotě nad Frýdlantem a vystudoval Střední školu ochrany přírody ve Šluknově. Po maturitě nastoupil náhodou do květinářství v Jablonci nad Nisou, kde se vyučil. Po dvou letech si otevřel květinářství Lukee ve Frýdlantu. Opustil ho, když zjistil, že mu partner tuneloval firmu. Nastoupil do továrny na pošívání volantů, ale floristická akce Jezeří v květech ho přitáhla zpět ke květinám. Už pět let má květinářství luka:sh ve Francouzské. Logo vychází z jeho náušnic, větráky nosí už téměř 15 let. Žije ve Vršovicích a ve Frýdlantu, kde má dceru.

Vršovice

• Čtvrť v širším centru sousedí s Vinohrady, Strašnicemi a Nuslemi. Rozkládá se po obou stranách ulice Vršovická – k ulici Ruské, k Botiči a železnici.
• Vlak zde jezdí od roku 1871, nádraží bylo postaveno až v roce 1882 a zastávka se jmenovala Nusle. Loni bylo kompletně zrekonstruováno při modernizaci železničního koridoru Hlavní nádraží – Hostivař. Jde o první čtyřkolejnou trať v ČR.
• Ve 20. letech nastal prudký rozvoj kin – Pilotů provozoval Svaz československých pilotů, Vzlet v Holandské ulici vznikl jako zdroj financování výstavby sokolovny (postavena 1933), Pohádka v Kodaňské naproti škole, Na Kovárně v budově sboru Církve československé v Moskevské a Na Míčánkách v Ruské (po roce 1948 Práce).
• Ticho a klid si užijete podél Botiče, v parku Jiřího Koláře si děti zaskáčou na trampolínách, na schodech v ulici Rostovská a U Vršovického nádraží uvidíte různé tváře Vršovic.
• Do okolní zástavby příliš nezapadá sídliště Vlasta za Vršovickou ulicí. Vzniklo v letech 1968–1972 pro 3 500 obyvatel Milovic, narychlo přestěhovaných po invazi vojsk Varšavské smlouvy.

14. listopadu 2015