Potřebujeme váš dům, je to rodný domek prezidenta Klementa Gottwalda, vzkázali začátkem 50. let komunisté rodině Štarkových z Dědic, které jsou součástí Vyškova.
Jen proto, že v domě Štarkových sloužil prezidentův děda, se museli v roce 1954 vystěhovat. A komunisté měli vhodné místo, kde by mohli slavit výročí Gottwaldova narození, které připadá na 23. listopad.
Právě před 120 lety na svatého Klementa se narodil svobodné matce Marii Gottwaldové syn Klement. Jako nemanželské dítě děvečky stál na nejnižším stupínku společenského žebříčku a nic nenasvědčovalo tomu, že by za dvaapadesát let mohl změnit dějiny „své“ země.
Za Vítězného února 1948 převzali pod jeho velením komunisté vládu nad Československem. On stál v čele, když odstartovala série inscenovaných politických procesů, v nichž vynesli soudci přes 230 rozsudků smrti, včetně Milady Horákové. Sto tisíc lidí bylo posláno na dlouhá léta do vězení a 80 tisíc lidí deportováno z domovů.
Poutní místo dělníků
Štarkovi se ale nejspíš z dědického domku vystěhovali zbytečně. Místo Gottwaldova narození je totiž obestřeno otazníky.
„Komunisté potřebovali hlavně poutní místo dělnického hnutí a dům Štarkových tomu dobře posloužil. Žil v něm otec Marie Gottwaldové a ona sama tam byla hlášená. Jinak je ale paradoxem, že Dědice a Vyškovsko obecně nikdy nebyly rudé. Za první republiky tu vládli hlavně lidovci,“ říká Radek Mikulka, historik a specialista na dějiny Vyškovska.
Sám se přiklání k teorii, že Gottwald je z Dědic.
„Pokud budeme věřit dokumentům, narodil se v domku Štarkových. Verzí je ale víc, například že jeho matka porodila o kousek dál u Zabloudilových, kteří se jí ujali. Ten dům už ale nestojí, na jeho místě je dnes kasino. A podle další z možností se Gottwald narodil někde v poli. V každém případě to ale bylo v Dědicích,“ myslí si Mikulka.
Domek v Dědicích byl příliš moderní, a tak bylo potřeba ho přestavět. „Shodili mu střechu, snížili ho a udělali z něj chaloupku z 19. století. Upravili v něm světničku i s kolíbkou, kde se měl narodit, ale nic z toho nebylo původní,“ popisuje Renata Kotulánová z Muzea Vyškovska, které má dnes v domku svůj sklad.
„Vybavení bylo z našich sbírek a s Gottwaldem to nemělo nic společného, upravili tu velké muzeum,“ doplňuje Kotulánová. V 80. letech v akci „Z“ expozici přestavěli a rozšířili a připomínali všechno, co s dělnickým prezidentem souviselo.
„Jezdily tam autobusové zájezdy, pionýři tu skládali sliby a konaly se velkolepé pietní akce, stejně jako na náměstí, kde měl sochu. Ta skončila nejprve u hasičů a dnes je také v depozitáři. Společnost jí tam dělá Lenin,“ poznamenala Kotulánová.
Někde se narodit musel, říkají v Hošticích-Herolticích
Jenže jako svého rodáka uvádějí Gottwalda i šest kilometrů vzdálené Hoštice-Heroltice. Jeho otcem měl být místní bohatý rolník František Skácel.
„Je to tak, i když z toho nejsme nadšení, ale někde se narodit musel,“ říká starostka Naděžda Suchomelová. Malý „Kléma“ navštěvoval místní školu. Podle Suchomelové pamětníci vypověděli, že to neměl lehké: „Děti ze sedláckých rodin mu dávaly zabrat. Byl proto spíš zakřiknutý, dnes by se řeklo, že byl šikanovaný.“
O Gottwaldově dětství se moc neví. Byl nejspíš synem místního bohatého rolníka Františka Skácela, ten se k němu ale nikdy nehlásil. Jeho rodina věc řešila třemi zlatkami měsíčně, které dávala na Klementovu výživu.
Marie Gottwaldová na syna čas neměla, pracovala jako děvečka a navíc v jeho devíti měsících odešla do Brna dělat kojnou. O Klementa se tak starali příbuzní a později se k nim přestěhoval do Vídně. Tam se u svého strýce vyučil stolařem a byl prý poměrně šikovný. V muzeu Vyškovska mají schovanou ozdobnou skříňku, kterou Gottwald vyrobil.
Věrný syn dělnické třídy, žák Lenina a Stalina, hlásala deska
Slávy se v Hošticích-Herolticích ale přece dočkal. V květnu 1951 mu u příležitosti oslav 30. výročí založení KSČ na budově školy odhalili desku. Na ní bylo napsáno: „V této škole učil se věrný syn dělnické třídy, žák Lenina a Stalina, president republiky Klement Gottwald.“
O události psaly noviny i kronika místní školy. Průčelí školy zdobil ověnečkovaný transparent s nápisem „Vděčný lid svému presidentovi“ a pro hosty postavili slavnostní tribunu.
Sám Gottwald na slavnost nepřijel, ale podle zápisu mu lidé dlouho provolávali slávu, podpořenou neutuchajícím potleskem. „Pozdravujte od nás pana presidenta a řekněte mu, že my všichni za ním stojíme,“ zvolal podle článku z Vyškovské Rovnosti „prostý občan ze zástupu“.
Tato i další deska na dnešním kulturním domě, v jehož zadním traktu měl malý Klement se svojí matkou bydlet, a podle místních jde o další možné místo narození, skončily neslavně.
Hned po listopadu 1989 je obec nechala sundat a uložit do obecního skladu. „Jeden ze zaměstnanců potřeboval peníze, desky ukradl a prodal do sběrny. Když se na to přišlo, škodu nahradil, ale desky mezitím roztavili,“ vysvětlila starostka. Nevzpomíná si, že by někdy Klement Gottwald byl čestným občanem, ale určitě jím byl ve Vyškově, a to až do roku 2007.
Musel mít charizma a politickou předvídavost, říká historik
Podle historika Mikulky byl Klement Gottwald bez debat kontroverzní osobností. „Jedno je ale jisté, musel mít charizma a politickou předvídavost a smysl pro taktiku, když se dokázal z nejnižší příčky společenského žebříčku vyšvihnout tak vysoko,“ míní.
„Těžko říct, jak to bylo s jeho vztahem ke Stalinovi a jaký byl na něj tlak z Moskvy, nakolik ho poznamenaly procesy, kdy padaly hlavy jeho nejbližších spolupracovníků, jako například Rudolfa Slánského,“ uvažuje Mikulka.
Je známé, že Gottwald ke konci života pil jako duha a jeho mysl mohla ovlivnit i pohlavní choroba, kterou trpěl.
Podle Mikulky je pozoruhodné, že ani po 27 letech od pádu železné opony se nenašel žádný akademik, který by tuto osobnost zpracoval.
„Je to stále otevřené téma,“ podotýká Mikulka. „Pravdou ale je, že by bylo potřeba studovat ruské archivy tajné bezpečnosti a komunistické strany. A to je problém.“
Na rozdíl od mohutných totalitních oslav ve středu ve Vyškově komunisté Gottwaldovy narozeniny neslavili. Ke svému „Klémovi“ se staví obezřetně. Podle nich ovlivnil historii pozitivně i negativně.
„Stál v čele strany, která jako první pocítila hitlerovský teror, ale rozhodně neschvaluji procesy v 50. letech. Je ale potřeba je vidět v tehdejším kontextu dějin. Teď je na fundovaných historicích, aby věc zhodnotili. Rozhodně by se do toho ale neměli pouštět politici,“ poznamenal Ivo Pojezdný, poslanec a šéf jihomoravských komunistů.
