Jen letos tady chce spolek utratit milion korun. „Kolem Děviček chodím léta. Vidím, jak se zřícenina rozpadá. Málokdo si uvědomuje, že v některých částech už je v kritickém stavu a pro návštěvníky je to nebezpečné. Byl jsem u toho, když kolega udělal krok a kámen z bašty vystřelil těsně kolem jeho hlavy,“ popisuje prezident spolku Marek Ševeček.
Kameny podle něj padají o to víc, čím více přichází návštěvníků. Ti se nebrání chodit po korunách hradeb, vystupují na baštu a vyklání se z oken ve snaze ulovit nejkrásnější selfie s pohledem na Pavlov a novomlýnské nádrže.
Úkolem spolku je tak nejen zříceninu sanovat, ale také upravit návštěvnický provoz tak, aby lidé nechodili tam, kde mohou stavbě i sobě ublížit.
 |
Protože Děvičky leží uprostřed národní přírodní rezervace Děvín, budou na veškeré práce dohlížet ochránci přírody. A samozřejmě památkáři z Mikulova i Národního památkového ústavu.
Postup prací s nimi spolek ladil bezmála tři roky. Hrad má přitom vypůjčený od Lesů ČR, které jsou jeho majitelem, zatím pouze na pět let. A tak byl nejvyšší čas se od papírování posunout ke konkrétním krokům.
Odborná firma zatím vykácela kolem hradu i uvnitř zříceniny náletové dřeviny, dřevo z nich použije spolek na zábradlí. Také vytipoval nejkritičtější místa, která bude potřeba sanovat.
„V první řadě to bude cimbuří, které se místy řítí. Na velkém nádvoří už drží na pár kamenech a stav se neustále zhoršuje. Druhý výrazný defekt je v rohu hradu směrem k Pavlovu. Tam se hradba rozpraskla na poloviny a půlka jí padá dolů,“ upozorňuje Ševeček.
Vápno chtějí hasit v díře
Oprava takových defektů podle něj stojí statisíce. Spolek má slíbených 140 tisíc korun z havarijního fondu ministerstva kultury a dalších 20 tisíc od obce Pavlov, přitom rozpočet jen na letošní rok činí asi milion. Pomoci má výtěžek z dobrovolného vstupného, které chce spolek na Děvičkách zavést.
„Hrad bude i nadále volně přístupný, což bylo ostatně podmínkou ochránců přírody. Přesto stanovíme ceník vstupného a doufáme, že lidé budou ochotní přispět na aktivity spolku,“ předestírá Ševeček s tím, že další peníze od státu neočekává. Spolek tak musí spoléhat i na dary, které bude shromažďovat na transparentním účtu.
Dívčí hrady byly dlouho opomenuté. „K posledním svévolným drobným zásahům docházelo na počátku 20. století, jejich přínos je však diskutabilní, protože nebyla jasná koncepce obnovy. V novodobé historii padl hrad do majetku Lesů ČR a jejich posláním není starat se o památky,“ podotýká Ševeček, který má s péčí o památky letitou zkušenost.
Koordinoval například práce na obnově vrchnostenské okrasné zahrady na Pernštejně a byl také u rekonstrukce hradu Cimburk u Koryčan, který se podařilo opravit rovněž dobrovolnickému spolku.
Cimburk by mohl být pro Děvičky vzorem. Prověřil už staré stavební postupy. „Pro revitalizaci památky je ideální dlouhodobě hašené vápno. Zpočátku ho budeme asi složitě kupovat, ale v další fázi bychom mohli vybudovat vápennou díru a vápno si v ní sami hasit, jako se to dělalo ve středověku,“ naznačuje Ševeček možnosti.
Na Cimburku ve spolupráci s VUT staré receptury zkoušeli. „Přidávali jsme do směsi třeba vajíčka nebo desítku pivo,“ směje se.
