Jenže obchod je obchod. A platilo to už v prvorepublikovém Brně. Jeho otec Zikmund byl obchodník s obuví a na klientelu nedal dopustit. Jedním z jeho zákazníků byl i ředitel brněnského Národního divadla Václav Štech.
„Ten jednou pozval Huga Haase, tehdy studenta konzervatoře, aby přednesl svůj nacvičený monolog Marka Antonia ze Shakespearovy hry Julius Caesar. Štech rozpoznal jeho talent a okamžitě mu nabídl angažmá. Jenže Hugo se chtěl věnovat hudbě, takže nabídku odmítl,“ popisuje Jana Figlárová, která se zajímá o meziválečný film a Haasův život zachytila v odborné práci.
Zikmund Haas to nenechal jen tak. „Řekl mu, že lidé od divadla jsou jejich zákazníci a ty že si nesmí rozhněvat. Hned další den musel Hugo zajít do divadla a tam smlouvu podepsal,“ vypráví Figlárová. Otec pak devatenáctiletého Huga prý pochválil s tím, že odteď budou všichni divadelníci kupovat boty jenom od Haasových.
Léta na konzervatoři trávil mladý Haas ve společnosti svého o dva roky staršího bratra Pavla. Oběma se zamlouvala hudba a Pavel v ní nakonec dosáhl úspěchů coby skladatel, zejména jako autor opery Šarlatán.
„Studovali zpěv, při hodinách fonetiky je vedl Leoš Janáček. Hugo byl původně skvělým kabaretiérem, pak mnohokrát zpíval i na filmovém plátně,“ prozrazuje Jana Čipáková, která vykreslila osudy židovských obyvatel Brna.
Právě židovský původ předhazovalo okolí oběma bratrům od dětství. Přestože na tehdejší poměry germanizovaného Brna netypicky mluvili všichni Haasovi striktně česky, ve škole jim spolužáci nezřídka nadávali do „pejzatců“. Oba bratry to sblížilo.
A jejich vztah se ještě prohloubil s Pavlovým zhoršujícím se astmatem, které se ukázalo jako dědičné pro celou rodinu. V secesním domě v Biskupské ulici, kde rodina bydlela v třípokojovém bytě ve čtvrtém patře, Hugo pravidelně Pavlovi podával léky.
Kariéra nabrala spád příchodem do Prahy
Jenže s postupující kariérou se jejich osudy rozdělily. Zatímco Pavel komponoval v Brně, Hugo se vydal po angažmá v moravských divadlech. Kromě brněnského národního prošel i olomouckým a ostravským, na větší roli a na ni vázaný úspěch však čekal. Spíš jen přihlížel dovednostem kolegů a učil se tak, že se je snažil napodobovat.
Nakonec se od otce Zikmunda i matky ruského původu Olgy odstřihl a vydal se do Prahy, kde začal koketovat s filmem. Role získával ve veselohrách, v nichž zužitkoval i svou lásku k hudbě. Teprve pak dostala jeho kariéra konečně spád.
„Na Královských Vinohradech hrával díky svému osobnímu kouzlu, společenskému vystupování i civilnímu konverzačnímu projevu hlavně milovníky. Ty mu kritici vyčítali, protože cítili, že tento herec na jevišti neoslní svým zevnějškem, ale dokáže naplnit a vcítit se do charakterní role a předvést ji publiku tak jako nikdo jiný,“ upozorňuje Figlárová.
K herectví přitáhl Adinu Mandlovou
Roli milovníka neopouštěl ani mimo divadelní prkna. Mezi jeho milenky patřily také filmové hvězdy jako Adina Mandlová, kterou sám Haas přivedl před kameru. Právě v Praze objevil i kouzlo drog.
„Haas se narkomanií nikdy netajil. Každý o tom věděl, a když občas dostával záchvat beznaděje a melancholie, všichni jsme věděli, že nemůže sehnat kokain,“ vzpomínala na tehdejší eskapády Mandlová.
Silné role přišly s třicátými léty, kdy dostal angažmá v Národním divadle. „Vrcholnou životní divadelní a později i filmovou rolí se pro něho stal doktor Galén z Bílé nemoci, kterou psal velký Haasův přítel Karel Čapek přímo Hugovi na tělo,“ připomíná Figlárová.
Až s manželkou Marií, přezdívanou Bibi, se Haas zklidnil. Traduje se, že společně vysypali poslední sáček kokainu do záchodu. A pak už měl Haas úplně jiné starosti. S rostoucí Hitlerovou mocí postupně přicházely výpovědi, až se nakonec oba manželé rozhodli emigrovat.
Ve Vídni chodil sledovat vlaky mířící domů
Prošli Paříž, Lisabon, v Americe pak Haas dobyl postupně Broadway i Hollywood. Doživotní štěstí tam však nenašel. Zjistil, že za války zemřeli jeho otec i bratr v koncentračním táboře, rozvinulo se u něj astma a navíc opět přišel o možnost hrát a režírovat.
Přestěhoval se tak do Říma, kde napsal ještě několik divadelních her. „Touha po návratu domů však byla tak silná, že se s Bibi přestěhovali co nejblíž k hranicím, do Vídně. Často se chodíval dívat na vlakové nádraží, odkud jezdily vlaky směrem do Brna,“ líčí Figlárová.
Kromě jedné krátké návštěvy Prahy se však už do vlasti nedostal. Zemřel ve Vídni 1. prosince 1968, urna s jeho popelem nakonec doputovala do Brna. Haas odpočívá na židovském hřbitově v Židenicích po boku své matky, syna a švagrové.
