Ve čtrnácti letech došel pěšky z Brna na Sněžku. Pořádně cestovat začal nejdříve s tátou, pak s kamarády. V crocsech vyrazil na kole do Rakouska, loni ujel přes čtyři tisíce kilometrů stopem a letos si za osm tisíc korun koupil auto Seat Ibiza vyrobené v roce 2001 a prokřižoval s ním Kavkaz. Naposledy se v září vydal poprvé sám stopovat, a to na Ukrajinu.
„Mám sen – dojet po oceánském proudu na šlapadle do Ameriky,“ líčí cestovatel, který ve svém věku stihl navštívit třiačtyřicet zemí.
Další smělý plán? Navštívit všechny země světa. Poprvé vyrazil stopem s kamarádem v patnácti letech, nejdříve po Česku. I když od té doby prošel mnoho míst, přiznává, že ho jen tak něco nepřekvapí. „Asi se obecně moc nedivím. Může se stát spousta věcí, ale beru je tak, jak jsou. Šoky moc nepřicházejí, všechno známe z internetu. Přijedu do nové země a řeknu si, že je zajímavá, ale asi z ní nejsem úplně paf,“ přemítá.
Ani strach na cestách mu nic neříká. „Rád bych líčil fantastické příhody, při kterých jsem se bál, ale žádné nemám. Nic špatného se mi nikdy nestalo,“ oznamuje.
Vaření na cestách život neusnadní
Obavy má akorát z dopravních nehod. „Ať už třeba v minibusech na Balkáně, nebo jinde, kde se s tím řidiči moc nepářou. Také při stopování těžko člověk tuší, jak se bude řidič za volantem chovat,“ hlásí a snaží se svým klidem nakazit i ostatní, včetně maminky. „Není se čeho bát. Mě samotného nejvíce uklidňuje fakt, že i když přijedu na místo, které může působit nebezpečně, místní jsou tam celý život. Proč bych tam nemohl já strávit týden?“
Do osmačtyřicetilitrového batohu si na cesty obvykle balí spacák, stan a karimatku. „Když jedu sám, neberu ani plynovou bombu. Vaření na cestách je spíš romantika, život vám neusnadní. Kupuji jídlo v supermarketech, dám si chleba s paštikou. A samozřejmě super je sehnat teplé jídlo za dobrou cenu,“ komentuje stravovací návyky. Do restaurací většinou nechodí, aby ušetřil, ke spánku ze stejného důvodu uléhá, kde se dá.
Chce zhubnout i vydělat na charitu. Dobrodruh se na kole vydává do Singapuru |
Poslední Kreidlovy výlety vedly na východ Evropy. Vrátil se totiž z návštěvy festivalu v Banátu a zjistil, že má před začátkem školy ještě čas na jedno dobrodružství. „Tak jsem během deseti minut vymyslel, že pojedu na Ukrajinu. Pár dní jsem si doma odpočinul a vyrazil. Cestu jsem spojil ještě s Moldavskem,“ vzpomíná na nedávnou výpravu do země, kterou sužuje válka.
„Nedokázal jsem si to představit. Teď, když se mluví o Ukrajině, vnímám to trochu jinak. Myslel jsem, že situace je drastičtější, než jsem zažil,“ tvrdí i přes návštěvu hlavního města Kyjeva, kde v noci přišlo upozornění na přilétající rakety. „Na frontě to musí být hrůza, ale od té jsem byl daleko, takže jsem nepotkával vojenská auta ani vojáky se samopaly. Tam, kde jsem byl, bych skoro nepoznal, že je země ve válce,“ líčí.
Větší punk, větší cestování
Tato výprava podle Kreidla navíc byla „ten správný punk“, poprvé byl totiž dál od domova na delší dobu sám. „Nemusel jsem se na nikoho ohlížet a mohl opravdu jít kamkoli a spát kdekoli. Čím větší punk, tím větší cestování,“ směje se. Nejvíc obdivuje ty, kteří se vydají daleko na kole či se starým autem, jako to dělávali Trabanti. „Tím, že už dnes není tak složité vycestovat, myslím, že je dobré si hledat nějaké větší výzvy,“ míní Kreidl.
Rád tak způsoby svých výletů obměňuje. „Letos jsem zkusil jet autem jako řidič, ale to mě tolik neuspokojuje, je to velmi finančně náročné,“ hlásí. Když místo toho stopuje, nebo se přepravuje levnými vlaky či autobusy, utrácí mladý cestovatel v podstatě jen za jídlo.
Brňan v kroji obchází Česko a sbírá příběhy. Chci pochopit svět místních, líčí |
„Častokrát jsou potraviny v cizině levnější než v Česku, takže na cestách někdy vlastně ušetřím. Vydělám si pár tisíc korun jako kurýr a s těmi penězi můžu třeba v Moldavsku žít několik týdnů skoro zadarmo,“ srovnává mladík s tím, že nejlepší způsob poznávání světa je podle něj ten nejméně nákladný.
„Teď chodím do školy, ale otázka je, jak dlouho v ní vydržím. Nic v plánu nemám, může se stát, že se zítra ráno probudím a rozhodnu se sednout na letadlo,“ líčí nejasnou budoucnost. „Nejsem ale člověk, který by se vyžíval v tom, někam dorazit, pobýt týden a pak zase odletět zpátky,“ upozorňuje.
Každou zemi chce vždy důkladně poznat. Pokud by se mohl nyní někam vydat, zamířil by nejspíš do postsovětských republik ve střední Asii. „Třeba do Kyrgyzstánu či Tádžikistánu. Mohl bych v nich zužitkovat svou znalost ruštiny,“ ví novopečený student žurnalistiky, který přiznává, že uvažuje také o psaní cestopisů. „Rád bych z toho generoval nějaký zisk. Zatím mi výlety nic nevydělávají, je to jen koníček,“ podotýká.
8. prosince 2023 |
