Kolikrát může být až úsměvné, z jak „tuctových“ motivací vznikají ty nejbláznivější plány. Například pro vášnivého cyklistu Michala Kamermeiera to byla nadváha, co ho přivedlo až k nápadu křižovat svět v sedle bicyklu.
Pohrával si s myšlenkou podniknout cestu do Číny, místo ní se vypravil do Turecka, a to ho povzbudilo natolik, že letos se z Brna chystá až do Singapuru. Slavnostní odjezd si naplánoval na tuto neděli z brněnského náměstí Svobody, zpátky hodlá být na začátku října na závod horských kol v Mikulově.
Život není jen práce, řekl si. Pak dal výpověď a vyjel na kole do světa |
Jedenatřicetiletý Kamermeier, nechávající si říkat Majk na cestách, zamýšlí poutí do Singapuru zhubnout, poznat nové země a přispět na charitu korunu za každý ujetý kilometr. Měl by jich urazit třináct tisíc, záleží však na aktuální situaci na cestě.
„Trasa definitivní ještě není. Některé země nejsou pro civilisty zrovna bezpečné,“ uvědomuje si chlapík, spadající pod tým WeLoveCycling.cz. „Osobně bych se chtěl dostat do Barmy. Jenže tam proběhl před pár lety vojenský převrat, pro turisty je země sice otevřená, ale nejde překročit hranice po zemi. Musí se letecky. Tudíž tahle varianta zůstává otevřená,“ přejíždí zrakem po mapě.
V práci dal výpověďAby mohl svoji cestu podniknout, musel Michal Kamermeier dát výpověď v práci. Má příslib nástupu zpět. Do práce prý šel ještě v pátek, tedy dva dny před odjezdem. „Půjde o trošku slavnostní akt, protože záštitu převzalo město Brno. Kamarádi mi na pódiu na náměstí Svobody pokřtí kolo a kdo bude chtít, může na úvodní kilometry vyrazit společně se mnou,“ řekl. Program, jehož se zúčastní například i paralympik Jiří Ježek, začíná v 11 hodin, do pedálů Kamermeier šlápne v poledne. |
Tuší, že improvizace ho bude provázet na více místech. Zamýšlel projet Íránem, k čemuž však dlouho nemohl sehnat vstupní víza. Kalkuluje tedy i s tím, že by už v Arménii nasedl do letadla, přeletěl do Vietnamu a následně by si trasu prodloužil místo do Singapuru až do Indonésie, konkrétně na Bali.
Pro dobrodruha, který prý jako sedmnáctiletý vážil sto padesát kilogramů a nyní je na pětadevadesáti, není žádný cíl dostatečně obtížný. Zároveň realisticky vnímá zádrhele, s nimiž se může setkat. „Jet přes Pákistán nebo Afghánistán by bylo riskantní,“ odtuší věcně.
Na půlroční povyražení se Kamermeier chystá od loňského listopadu. Řadu zkušeností načerpal z cesty do Istanbulu, která se mu vydařila, i když nebyla nouze o nástrahy.
„Na Balkáně jde o divoké psy. Jsou ve smečkách a představují velký problém. Jsou velice agresivní. Ani očkování proti vzteklině v případě pokousání nestačí, člověk stejně musí pro další vakcínu. V Asii jsou pak velký problém divoké opice. Jdou po všem a kradou. A pak mám obavu z hadů. Zejména v Laosu jsou podle mých informací všude. Mluvit o protivětru nebo písečných bouřích je asi zbytečné, protože jde o záležitost, na niž se stejně nejde dost dobře připravit a ani ji člověk nemůže ovlivnit,“ uvažuje nahlas.
Připouští, že s cyklistikou v Arménii, Íránu, Emirátech, Ománu, Laosu či Thajsku mu chybí zkušenost, značný respekt má z bezpečnosti provozu v Hanoji. „Velkou otázkou je stav cest. A pak místní zvyky. Třeba při první návštěvě v Černé Hoře na mě zatroubili, až jsem spadnul do příkopu. Až s odstupem jsem zjistil, že jde o běžný způsob pozdravu,“ kroutí hlavou.
Cesta za čtvrt milionu
Na zádech si poveze batoh o objemu 45 až 55 litrů, dalších 18 litrů pojme brašna pod sedlem. Poveze dva rezervní dresy, jednu bundu, jednu větrovku, dlouhé volnočasové kalhoty, prádlo na spaní, hygienické potřeby, základní léky, dále základní náhradní díly, power banku, kameru, fotoaparát, dron a náhradní mobil. „Člověk toho moc nepotřebuje,“ míní cestovatel.
Náklady odhaduje na 250 až 300 tisíc korun, se zaplacením mu pomáhá i veřejná sbírka. Pojede na horském kole. „Kamarádka mi doporučovala gravel, ale já jsem zvyklý na horské. Vím, jaké cesty mě čekají. Částečně se jede i polopouští, tudíž čím širší pláště, tím lepší,“ předesílá.
Minulý rok měl pro výlet z Brna do Istanbulu celoodpružené MTB Škoda 29 s teleskopickou sedlovkou. „Letos pojedu variantu bez ní. Loni v Albánii se mi rozbila, nemohl jsem ji dostat do původní pozice, a tak jsem Severní Makedonii projel jako kašpar se sedlovkou dole. Až v Řecku v servisu věděli, jak problém vyřešit,“ šklebí se Majk na cestách.
