„Omicron byl v ulicích a nebyl to virus,“ připomíná italský deník la Repubblica. „Model autobusu Lancia určený pro hromadnou dopravu debutoval v roce 1927.“ A vydržel ve službě déle než čtvrtstoletí.
„Omikron dnes probouzí oprávněný strach, ovšem v třicátých letech o něm naši pradědové mluvili optimisticky,“ dodává.
Lancia & C. Fabbrica Automobili, turínská automobilka Vincenza Lancii a Claudia Fogolina představila svůj Omicron ve dvou verzích. Krátká označená „C“ měla rozvor 5,12 m, dlouhé „L“ mělo nápravy vzdálené 5,92 metru. Samotný rám Omicron byl v kratší verzi dlouhý 8,3 metru, v delší 9,53 metru.
Na rámy karosárna bratrů Macchiových ve Varese montovala své karoserie pro městský i meziměstský provoz.
Tehdejší převratnou novinkou bylo pneumatické ovládání dveří.
„ATAG (Azienda Tranvie e Autobus del Governatorato, státní společnost provozující dopravu autobusy a tramvajemi v Římě, pozn. red.) objednala velké množství omikronů pro dopravu po městě,“ píše La Repubblica zdůrazňuje, že autobus byl na svou dobu velmi úspěšný.
Autobusy Lancia Omicron měly pod kapotou benzinové řadové šestiválce Tipo 77 objemu 7 069 cm³ o výkonu 92 CV. Motor ze sportovně zaměřených modelů značky byl ovšem také dost žíznivý. Když v roce 1929 s ekonomickou krizí zdražilo palivo, domluvil se ATAG s Lancií na instalaci dieselových motorů. Italská automobilka se nejprve snažila naučit benzinový agregát spalovat naftu. Ovšem nakonec koupila patenty od německé firmy Junkers a vznikl 3,2litrový dvoutaktní dvouválec s výkonem 64 koní a tříválec 4,8 litru s 95 koňskými silami. Později byly římské autobusy s benzinovými motory upraveny na spalování dřevoplynu.
Do roku 1936 vyrobila Lancia 601 autobusů Omicron. Oceňovanou výhodou byla jeho odolnost, některé exempláře prý najely přes dva miliony kilometrů. Našly se i nedostatky, ovšem ty šly na vrub karosárně, i po mnoha modifikacích se nikdy nezbavil největšího neduhu – malými okny se bus špatně větral
Omicrony zasáhly také do druhé světové války. Některé poničené kusy byly upravené na náklaďáky a sloužily u armády. Poslední exempláře opustily službu v roce 1957.
