Každý velký výrobce kamionů pořádá mezi svými řidiči svůj evropský šampionát. Ve švédském Södertäjlje jsme viděli, jak taková soutěž o nejlepšího evropského kamioňáka, tentokrát značky Scania, vypadá.
Södertäjlje leží nedaleko hlavního města Stockholmu. Dalo by se možná tak trochu přirovnat k českému Kladnu u Prahy. Také se tu hraje ligový hokej a přitom jde o průmyslové centrum. Ve zdejší továrně Scania se vyrábějí známé kamiony a autobusy. Historie firmy začínala na počátku minulého století.
Zatímco z Kladna jezdí mnoho lidí denně pracovat do Prahy, ve Švédsku je to naopak, většina zaměstnanců automobilky dojíždí do továrny ze Stockholmu. A ještě v jednom se Södertäjlje podobá Kladnu. Zatímco středočeské město je spojováno s nejlepším českým hokejistou Jardou Jágrem, Södertäjlje je rodným městem tenisty Björna Borga. A jsou na to náležitě pyšní. Na domě, v němž Borg od narození čtrnáct let žil, mají vzpomínkovou tabulku a protější park nese jeho jméno.
Na startu třicet nejlepších evropských šoférů
Psali jsme už o národní soutěži, z níž do evropské Scania Driver Competitions postupoval nejúspěšnější český řidič Tomáš Plášil (čtěte zde). Původně se po celé Evropě přihlásilo 20 tisíc šoférů, do Švédska potom postupovalo třicet vítězů národních mistrovství.
Proti Plášilovi se postavilo v obtížných disciplínách devětadvacet dalších evropských řidičů, abecedně seřazeno, z Belgie, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Itálie, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Německa, Nizozemí, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Srbska, Španělska, Švýcarska, Ukrajiny, Velké Británie a samozřejmě i domácího Švédska.
Zkoušely se nejen řidičské dovednosti
Hned první den pořádně řidiče prověřil. Nejprve se vydali na jízdu po okolí na spotřebu, při níž se zkoušela také jejich pozornost v tzv. defenzivní jízdě. Byl to teprve začátek. Následovala zkouška z přípravy před jízdou, připevnění nákladu, první pomoc na silnici a jízda v terénu. U té je nutné se na chvilku zastavit. Zatímco celá soutěž byla švédskou stranou obdivuhodně a po všech stránkách zabezpečená, v terénní jízdě to trochu zaskřípalo. Do terénu vyjížděly dva kamiony a každý z nich byl vybavený jinými koly a pneumatikami. Ten první měl pneu do terénu a projížděl štěrkem bezproblémově. Druhý s menšími koly byl vybavený silničním obutím, a všichni, kteří usedli do kabiny tohoto vozu, se zastavili uprostřed štěrkového průjezdu. K naší smůle připadl kamion se silničními pneumatikami nejen českému, ale i slovenskému řidiči. Naštěstí soutěžící za tuto disciplínu dostávali jen malé body. Naše výprava podpořená Němci dokonce podala protest, ale nakonec se o něm ani nejednalo.
Velice náročná byla další disciplína, tzv. jízda z ptačí perspektivy. Ve skutečnosti šlo o to, projet slalomem a srazit připravené kužele bez výhledu z vozu, jen podle kamery a přístrojů.
Čech po prvním dnu v nejlepší desítce
Soutěž byla napínavá i po závěru prvního dne, pořadatelé totiž neoznámili pořadí, jen roztřídili řidiče do tří skupin, nejlepší, prostřední a nejhorší desítce. Zároveň s úsměvem oznámili překvapeným týmům: Zatím to vůbec nic neznamená, neradujte se a nebuďte ani smutní, protože se pořadí může druhý den ještě hodně promíchat.“ Nikdo ještě netušil, jak blízko jsou k pravdě. O výsledku rozhodovalo štěstí,
Po dvou dalších disciplínách druhého dne se třicítka soutěžících definitivně rozdělila na dvě části, osmnáct postupujících a dvanáct vyřazených. Naše středoevropské zastoupení se mohlo radovat, mezi postupujícími totiž byly všechny tři státy regionu, Česká republika, Slovensko i Maďarsko.
Rozhodla jízda s plnou nádrží vody
Sítem vyřazovací soutěže mezi postupujícími řidiči, nejlepšího proti nejhoršímu, neprošel ani jeden řidič středoevropské skupiny. Šlo o to, kdo vylije z naplněné nádrže během slalomu co nejméně vody. Nejblíže k postupu byl Slovák Eda Straka, mezi ním a Dánem Alexandrem Dydensborgem Staunem rozhodlo jen pár sekund, přičemž oba vylili stejně vody z nádrže.
V české výpravě zavládl smutek, který nejlépe ohodnotil samotný řidič: „Věřil jsem, že postoupím alespoň mezi tři nejlepší,“ prozradil po vyřazení. Česká výprava ho ale utěšovala: „Být mezi osmnácti nejlepšími z dvaceti tisíc soutěžících, vůbec není špatný výsledek.“ Byla to sice pravda, ale náladu Tomášovi to nezlepšilo.
Mistrem Evropy se stal norský řidič
Do finále se probojoval polský, švédský a norský šofér. Pověsti kolem soutěže však mluvily také o tom, že řidiči ze dvou severských zemí mohli finálové disciplíny trénovat dva týdny předem. Co na tom bylo pravdy se však už nedozvíme. Každopádně, nejlépe si ve finále vedl Nor Andreas Nordsjo, druhý skončil domácí Fredrik Arwidmark, až třetí byl Polák Pjotr Dovengiewicz.
Optimisticky však vyznělo i Plášilovo přání před odletem do Prahy: „Příště to zkusím znovu, už budu alespoň vědět, do čeho půjdu...“
Vítěz evropského šampionátu kamioňáků, Nor Andreas Nordsjø
