Je brzké pošmourné ráno, ale v průmyslové zóně v Pohořelicích na Brněnsku je neobvyklý ruch. Veronika Kubínová dovezla z Francie stroj tak neobvyklého tvaru a hmotnosti, že si teď parta skladníků vůbec neví rady, jak jí ho z návěsu vlastně sundat.
„Občas se stane, že musím hodiny čekat, než dojede ta správná technika a náklad odveze,“ říká šoférka kamionu, která jezdí pro hustopečskou přepravní společnost Moss logistics.
Klidná je i po dalších dvou hodinách přešlapování u auta, náklad je stále nahoře. „Zachovávat klid za všech okolností, ať je jakákoliv stresová situace, to je největší rada od mé maminky,“ říká dlouhovlasá slečna.
Není to jen obecná rada, jakou dává máma dceři. Veroničina maminka je totiž také kamioňačka a osobně ji za volantem zaučovala. „Teď je na půlroční štaci v Irsku, ale denně si telefonujeme,“ dodává dívka.
V Itálii celebritou
Veronika na rozdíl od maminky jezdí mnohem raději na jih. „V Itálii se cítím jako celebrita, žena za volantem je rarita. Jsou ke mně hodnější, úslužnější, poradí cestu,“ pochvaluje si šoférka mezinárodní kamionové dopravy jižanský přístup. Není divu, protože jinde si ji naopak umějí vychutnat.
Fotogalerie |
„Běžně si řidiči navzájem ukážou, když couvají. Ale někdy chlápci jen stojí na rampě, kouří a koukají. Když mi to ale opravdu nejde, seskočím z auta, nahodím americký úsměv a poprosím je o pomoc. V tu chvíli by se rozkrájeli, aby mi ukázali, a nejraději by za mě i odcouvali,“ směje se Veronika, která se původně vyučila kuchařkou-číšnicí.
Ale maminčina profese zvítězila. Úřad práce, který získal evropské dotace na vzdělání, jí zaplatil profesní a řidičský průkaz skupiny C. A Veronika začala vozit prádlo z Jihlavy do Prahy.
Ale chtěla na kamion. Za své si tedy dodělala řidičák skupiny E a nastoupila k dálkové kamionové dopravě. A zase jí pomohla máma. „Zaručila se za mě,“ usmívá se mladá řidička, která vozí stroje, plastové výlisky, zařízení, dřevo a zboží všeho druhu.
Jízda o život
Teď už pomoc své garantky nepotřebuje, přesně ví, jak rozložit hmotnost nákladu, aby se neničily pneumatiky, jak připevnit zboží, aby nesjelo na stranu. Svému autu zkrátka rozumí, i když přiznává, že někdy si dokáže i volvo žít vlastním životem. „Občas musím na něj zanadávat: Volvíno, neštvi mě! Třeba když jsem se v noci na parkovišti zamkla a elektronika sama kamion zase v noci odemkla,“ říká Veronika.
V noci na odlehlých parkovištích to je vůbec o strach. „Jsem hodně opatrná. Nikdy nevíte, kde je jaký šílenec. Než vylezu z auta, kouknu ze všech oken, poslouchám, jestli je ticho, a teprve po chvíli se odhodlám na toaletu,“ přiznává.
Žena za volantemVeronika Kubínová
|
A jsou noci, kdy spánek ne a ne přijít. „Když vedle mě přijede auto s mrazákem, který stále chladí, to je celá noc probdělá. Je to strašný hluk. Vůbec nechápu, jak se jejich řidiči můžou vyspat,“ vrtí hlavou dívka, která z domova odjíždí na pracovní týden už v neděli večer, a když to dobře jde, vrací se v pátek domů.
„V kamionu musíte pořád myslet dopředu. Kde zastavíte, aby vám vyšla povinná přestávka tak akorát. Například na D1 pokud nezaparkujete do čtyř odpoledne, později už nemáte šanci.“
Stejně jako to, že jsou v Evropě místa, kterým by se „holky za volantem“ měly vyhnout. „Jsem domluvená s dispečerem, že mi nebude plánovat cesty do anglických a francouzských přístavů. Nejde o to, že vám kamion vykradou nebo že vám migranti naskáčou pod plachtu, ale útočí i na šoféry, tam jde skutečně o život,“ varuje černovlasá řidička.
Baví ji dlouhé několikahodinové jízdy, noví lidé na cestách a klábosení přes handsfree s kolegy a baví ji i zajímavé finanční ohodnocení
„Přítel také jezdí na kamionu. Jsme nároční, máme byt na hypotéku, auto, jezdíme na dovolené. Hodně nás to stojí, ale alespoň vidíme kus světa,“ zasní se Veronika Kubínová. A jak bude rodinný režim vypadat, až přijdou děti? „Až budou děti, tak asi skončím,“ hlesne tiše.
