Krásné auto to je. Čtvrtý model francouzské značky DS je tím nejlepším, co zatím uvedla na trh. Jenže i finalistky soutěží krásy toho musí umět víc než jen dobře vypadat a nechat se doprovázet na nákupy do Pařížské. A tak jsme francouzskou „missku“ proklepli i v dalších disciplínách.
S francouzskou rafinovaností: |
U žen i u aut platí, že vnímání krásy je subjektivní a každému se může líbit něco jiného. DS 4 každopádně přináší nový svěží vítr do designu klasických hatchbacků. V době, kdy se většina automobilek soustředí především na SUV a crossovery, je to chvályhodná výjimka.
DS 4 Cross Rivoli 1.2 v číslech
|
DS 4 sice inspiraci světem crossoverů tak úplně nezapře, zejména v testované verzi Cross s plastovými doplňky karoserie, ale v základu je to pořád hatchback segmentu nižší střední třídy, který chce a umí upoutat pozornost. Impozantně působí jak svým ostře řezaným designem, tak tím, že při délce jen 440 centimetrů disponuje šířkou 183cm a výškou 147cm, působí tak robustně a „širokorozchodně“.
Dramatický vzhled mu dodávají hlavně zajímavě tvarovaná světla, byť „klikyhák“ LED denního svícení je možná až trochu moc divoký. Mimochodem, těch LED světel je 98 – poškození nárazníku tak asi nebude levné.
Velmi dynamicky vypadá auto z boku, a to díky dlouhé kapotě, dozadu posunuté kabině a velkým kolům o průměru 72cm (ráfky až 20 palců, sériově 19 palců od úrovní výbavy Trocadero a Performance Line). Za takovou siluetu by se nemusely stydět ani prémiové značky jako BMW. Efektní je pak systém otevírání dveří – kliky za jízdy nebo po zamčení zajíždějí do dveří. Jako automobilová miss by tak DS 4 při „promenádě v plavkách“ rozhodně uspěla.
Volná disciplína prověří talent
Další součástí volby miss obvykle bývá tzv. volná disciplína. A u auta bychom za ni mohli považovat interiér, protože tam se můžou jednotlivé automobilky nejvíc vyřádit.
Do DS 4 se pohodlně usadí čtyři cestující a s sebou si můžou vzít 430 litrů zavazadel. Pozorné oko samozřejmě najde řadu věcí shodných i s neprémiovými sourozenci z koncernu Stellantis, ale celkový design i zpracování překračují běžné vozy nižší střední třídy a v něčem se minimálně vyrovnají prémiovým německým soupeřům.
Nejpovedenější je centrální displej infotainmentu, který má nejen perfektní grafiku, ale i logické uspořádání a rychlé reakce. Spíš na efekt je pak malá dotyková obrazovka na středovém tunelu před řidičovou pravou rukou. Můžou se na ni třeba prstem psát cíle pro navigaci, ale moc intuitivně to na rozdíl třeba od podobného systému v Audi nefunguje. Slovo „Malé“ se mi nepodařilo napsat ani jednou, systém četl moje pokusy většinou jako „Lidl“.
Skvělá byla naopak příplatková masážní sedadla, kterými byl vybaven testovací vůz. Nabízí dlouhý seznam funkcí, takže si po zádech můžete nechat „šlapat“ kočku nebo plazit hada.
Možná jen škoda, že výrobce na pár místech přehnal svoji snahu odlišit se od příbuzného Peugeotu 308 nebo Opelu Astra a některé změny jdou proti logice užívání. Nejvíc mi vadilo umístění páčky na otevírání dveří – je nízko, na úrovni kolene, se kterým ale nejde kvůli volantu uhnout moc do strany, takže musíte rukou šátrat v úzké mezeře mezi kolenem a dveřmi. Podobně mi nedává smysl umístění tlačítek vlevo od volantu – vedle sebe tam najdete seřizování zrcátek, tlačítko systému pro sjíždění svahů a otevírání pátých dveří. Je v tom nějaká skrytá logika, nebo už jinde nebylo místo?
Rozhovor s moderátorem odhalí nitro
Tato disciplína bývá na soutěži krásy obvykle první, v hodnocení auta jsme si ji ale nechali na závěr, protože to, jak si modelka rozumí s moderátorem, má v našem srovnání nejblíž k tomu, jak si auto „sedne“ s řidičem.
Pod kapotou jsme měli nejslabší tříválcový benzinový turbomotor 1.2 PureTech s výkonem 96 kilowattů, točivým momentem 230 Nm a zrychlením na stovku kousek nad 10 sekund (je to jen náš odhad, v technických datech tato položka chybí).
K dispozici je jinak ještě stejně výkonný diesel, benzinové agregáty 133 a 165 kW a plug-in hybrid s opět 165 kW. Vše pouze s automatickou převodovkou.
Hlas, kterým základní motorizace „promlouvá“, asi nebude všem úplně příjemný. Je dost halasný, člověk by asi u prémiově vypadajícího auta čekal poněkud větší klid. Ovšem někdo naopak může tento zvuk vnímat jako sportovní. Pokud ale člověk přijme fakt, že dnešní doba je nakloněna spíš tříválcům než šestiválcům, není agregátu samotnému moc co vytknout. Jeho chod je hladký, spolupráce s automatem výrazně lepší než u starších koncernových aut, je pružný v širokém spektru otáček a ani dosažená výsledná průměrná spotřeba 7,3 litru není špatná.
Korunka pro královnu
Závěrečnou pochvalu zaslouží jízdní vlastnosti. Komfort je skutečně příkladný. Není to jen vliv nové podvozkové platformy EMP2, ale také systému řízeného odpružení DS Active Scan Suspension. Ten využívá kameru umístěnou v horní části čelního skla, jež sleduje a předvídá nepravidelnosti povrchu vozovky a přenáší údaje do počítače.
Díky čtyřem čidlům světlé výšky a třem akcelerometrům ovládá systém každé kolo samostatně a nastavuje mu sílu odpružení. Jízda s DS 4 je tak absolutně skvělá, a to včetně odhlučnění podvozku a kol. DS 4 je za mě dosud nejpovedenější model značky, který může být pro určitou část zákazníků alternativou k vozům, jako je Audi A3 nebo BMW X2.
Francouzská krasavice se ale německým premiantům vyrovná i cenou – startuje na částce 720 000 korun. Mimochodem, vybírat můžete z originálně pojmenovaných stupňů výbavy – Bastille, Trocadero nebo Rivoli. S lepším motorem a výbavou ale překročíte i milion. Na druhou stranu masážní sedadla nebo systém řízeného odpružení této cenové hladině odpovídají.
