Ta motorka měla ambici dovézt československou značku Jawa k titulu mistra světa silničních motocyklů. Byla pekelně rychlá a dokázala konkurovat nejlepším strojům na světě. Jenže její ambice zůstaly pohřbené spolu s Billem Ivym v roce 1969 na východoněmeckém Sachsenringu. Největších pár minut slávy si tak prožila přesně před padesáti roky na domácí trati s legendárním Františkem Šťastným za řídítky.
Téměř mýtický čtyřválcový dvoutaktní motor dokončili inženýři ve strašnické továrně Jawa v roce 1967. Teprve v následující sezoně se však podařilo dostat motorku do takového stavu, aby dokázala pořádně závodit. Kvůli byrokracii a komplikovanému dovozu dílů ze zahraničí se vývoj i testování neúměrně protahovaly, a tak v červenci na startu brněnského závodu mistrovství světa stálo něco, čemu novináři dali přezdívku „novorozeně“. A jak bylo rychlé, tak bylo nespolehlivé.
Novorozeně vydrželo! Noviny oslavovaly motorku víc než jezdce
Je dost možné, že kdyby se podařilo tento motocykl „vychytat“, mohl sesadit z trůnu tehdy královské kubatury třistapadesátek suverénního Giacoma Agostiniho na MV Agusta. Toto duo od dubna 1968 do června 1971 vyhrálo každý závod této třídy, ve kterém startovalo. Jenže před startem Velké ceny Československa na vychytávání nebyl čas. Ještě na jarních testech v Mnichově Hradišti propálil Šťastný píst a měl velké štěstí, že závada neskončila těžkou nehodou. A že se motorka zadře, hrozilo i v Brně.
V neděli 21. července bylo hned po startu jasné, že o prvních dvou jezdcích je rozhodnuto, pokud nezklame technika. O vítězství se přetahovala dvojice Rosner na MZ a Agostini na MV Agusta. Rosner dokonce ze začátku vedl, v šestém kole jej ale Agostini předjel. Na třetím místě se pak držel Šťastný. A fanoušci na tribunách fandili možná víc motorce než jemu. Vydrží? Novorozeně vydrželo. Tak zněl palcový titulek pondělních novin. Šťastnému pomohla i štěstěna, ke konci závodu totiž začalo pršet a jezdci museli zvolnit. Zmenšila se tak i zátěž nevyzpytatelného motoru.
Pro Štastného to byl nejlepší domácí výsledek v mistrovství světa. A už nikdy jej nezopakoval. Ten stejný den měl šanci ještě na pětistovce, která byla v podstatě jen převrtanou třistapadesátkou. Tady už ale technika nedala československé hvězdě šanci. Motor vydržel jen tři kola.
Sachsenring 1969: tragédie pohřbila ambice Jawy
Mnohem větší ambice měla Jawa do sezony 1969. Tehdy už jednačtyřicetiletého Šťastného doplnil v továrním týmu britský střízlík a úřadující dvojnásobný vicemistr nižších kubatur Bill Ivy. Ten platil za skvělého závodníka na dvoutaktech a Jawa si jeho angažmá začala pomýšlet na mistrovský titul. Hned ze začátku sezony dojel Bill Ivy dvakrát druhý.
Start třídy do 350 ccm, Agostini s č. 1, za ním 34 Šťastný, který se po startu propadl až na dvacátou pozici.
A pak přišel osudový Sachsenring. Dvanáctého července 1969 se Ivymu během tréninku kousl motor. Motorka jezdce katapultovala, přišel o přilbu a narazil do nechráněného plotu. Po převozu do nemocnice zemřel. Pro Jawu to byla rána, ze které se silniční program značky už nikdy nevzpamatoval. Korunu celé kauze nasadil Šťastný, který poznamenal něco ve smyslu, že „Billovi vždycky říkal, ať na Jawě nesundává prsty ze spojky“. Rychlé vymáčknutí spojkové páky totiž bylo jedinou šancí, jak zabránit zadnímu kolu, aby se zablokovalo.
Následující závod v Brně odjel na Ivyho motorce Silvio Grasetti a skončil třetí. Jawa potom Itala angažovala na celou sezonu 1970, jenže ta byla ve znamení konfliktů. Vše vyvrcholilo opět v Brně – a pěkně potupně. Grasetti při příjezdu na start třistapadesátek motorku neubrzdil a narazil do stojících jezdců. Do závodu pak nenastoupil.
Jediný originál stojí v muzeu, na tratích závodí repliky
Za pár let, kdy Jawa motocykly nasazovala, vznikly jen tři kusy „třistapadesátek“, čtvrtý pak složili z náhradních součástek. Podle všeho se dochoval jediný originální kus, který od továrny při odchodu do důchodu odkoupil konstruktér Zdeněk Tichý. Ten jej pak prodal Národnímu technickému muzeu, kde je motocykl vystavený. V provozuschopném stavu ale není.
Jawy, které mohou fanoušci potkat na závodech historických motocyklů, jsou tedy repliky, které v menší či větší míře využívají některé originální komponenty. A jejich majitelé to více či méně přiznávají. Každopádně pokud někdo bude zarytě tvrdit, že má „motorku po Billu Ivym“, nevěřte mu.
„Nejrychlejší třistapadesátka na světě“
Z větší části replika je i motocykl Antonína Kružíka, který se o víkendu představí v Brně na festivalu Brno Revival mezi pavilony. Ten s ním exkluzivně pro iDNES.cz projel jen pár dní před začátkem festivalu po trati vedoucí po brněnském výstavišti. „Ve své době to byla nejrychlejší třistapadesátka na světě. Byl to fenomén. To, co vymyslel inženýr Tichý, předběhlo dobu,“ popisuje majitel sbírky závodních motocyklů.
Velmi kompaktní dvoudobý čtyřválec dokáže točit i víc jak 15 tisíc otáček, má sedmistupňovou převodovku a maximální rychlost se pohybuje kolem 260 kilometrů hodině. A nejde o maximální rychlost ve své době. Tolik se svým konstrukčně padesát let starým strojem jezdí Antonín Kružík.
Fotogalerie |
Motorka, ze které měl i Šťastný respekt
Připouští, že Jawa sice je pekelně rychlá, s dílenským zpracováním je na tom o hodně hůř. A nevyniká ani rám. „Jízdní vlastnosti moc dobré nejsou. To, co v té době stavěla Yamaha, byla skutečně tovární motorka. Jawa byla proti tomu dělaná na koleni. Co se týče geometrie, byla dlouhá, těžko se skládala do zatáček a jezdit s tím byl velký kumšt. Nedivím se, že František Šťastný z ní měl respekt,“ podotýká Kružík.
A potvrzuje i to, že motor měl velké sklony se „kousnout“. „Říká se, že hlavním důvodem byla pravděpodobně ojniční jehličková ložiska bez klece. Jehličky měly tendenci se šroubovat na jednu stranu, až se ložisko zadřelo. Použitím ložisek s klecí se to riziko zásadně sníží, tehdy je ale v Československu zkrátka neměli k dispozici,“ krčí rameny.
Kromě padesátileté třistapadesátky veze Antonín Kružík do Brna i o deset let mladší model stejné kubatury i značky. Ten byl poslední tovární motorkou, kterou Jawa postavila. V Československu závodila naposledy v roce 1977, o rok později ji ještě továrna nabídla privátním závodníkům v zahraničí. Před čtyřiceti roky na ní jako v mistrovství světa naposledy závodil Eddie Roberts. Právě v jeho barvách a s jeho jménem je druhý motocykl vyvedený.
