Na tento okamžik čekal brněnský konstruktér a závodník Otto Buchberger půl století. Všechny tři formule, které za svůj život postavil, se sešly na jednom místě. Dosud jedna chyběla, v pořadí druhá. Poprvé ji teď pětaosmdesátiletý závodník otestoval tam, kde s ní zatápěl formulím továrních týmů – na brněnském výstavišti.
Otto Buchberger je dnes posledním aktivním jezdcem ze slavné skupiny brněnských závodníků a konstruktérů ze 60. let, kteří v jihomoravské metropoli zformovali silnou základnu, která s minimem profesionálního vybavení a ve svém volném čase stavěla formulové vozy konkurující tehdejší středoevropské špičce.
Obě fotky jsou vyfocené na úplně stejném místě v areálu brněnského výstaviště, jen komisaře závodu na starší fotografii nahradil Karel Jaroš, který renovoval všechny tři Buchbergerovy „draky“.
Brněnská škola, která konkurovala „továrnám“
Sám Buchberger jako talentovaný technik se kromě svých formulí podílel i na stavbě šasí dalších vozů pro brněnské jezdce. Mimo jiné i pro Vladimíra Valentu, skvělého grafika a architekta, který pro změnu navrhoval Buchbergerovi podobu kapotáže po vzoru tehdejších vozů formule 1.
Motory všem ladil slavný brněnský motorář Karel Jaroš. Jeho tatínek byl konstruktérem „zetek“ v brněnské Zbrojovce. Na jeho syna ještě přijde řeč. Ten totiž v novodobé historii Buchbergerových formulí sehrál naprosto zásadní roli.
Takto vznikly v letech 1964 až 1967 tři Buchbergerovy formule pojmenované Drak I, Drak II a Drak III. Buchberger s nimi dokázal konkurovat továrním vozům tehdejší AZNP, tedy mladoboleslavské škodovky, nebo týmům z NDR, které využívaly tovární základnu automobilky Wartburg.
Z ní ostatně „draci“ převzali pohonnou jednotku. Za zády řidiče se tak ozývá typický dvoutaktní zvuk doplněný modrobílým dýmem, který pamětníci znají z předrevolučních silnic. Už tehdy dokázali zruční motoráři z původně sedmatřicetikoňového tříválce o objemu 900 ccm vydolovat výkon přesahující hranici osmdesáti koní. Dnes má nejpokročilejší renovovaný Drak III na motorové brzdě naměřeno kolem 120 koní.
Návrat draků: práce posledního z klanu Jarošů
Ale zpět do současnosti. V polovině minulé dekády se Karel Jaroš, syn původního spolupracovníka Otty Buchbergera, vnuk konstruktéra brněnské automobilky „Z“ a sám skvělý konstruktér a strojař, dostal k zachovalému vozu Drak I a začal s jeho renovací.
„Když Otto Buchberger tyto vozy v 60. letech stavěl, můj tatínek do nich tehdy upravoval motory. A já ve svých patnácti letech jsem jezdíval s ním a s těmi auty jezdil,“ zavzpomínal Jaroš.
Díky Otto Buchbergerovi, který má dosud kompletní archiv výkresů ke svým autům, se rekonstrukce podařila. I když velká část součástek je znovu vyrobená. Po dokončení „jedničky“ se Jaroš opět za pomoci Buchbergera pustil i do posledního vozu Drak III, ze kterého se dochovalo jen torzo a některé segmenty.
„Objevil jsem je postupně. Jedno kdesi ve stodole, další bylo ve šrotu a zbyl jen kousek rámu, pohonná jednotka a přední kolo,“ popsal původní stav závodních veteránů.
Drak II však chyběl a nebylo po něm ani stopy. Buchberger vůz prodal na sklonku 60. let na Slovensko. Jeho nový majitel emigroval a vůz zůstal doma. Jeho další osud není známý. O stavbě repliky Jaroš ještě před pár roky neuvažoval.
Na brněnském výstavišti byly 21. dubna 2019 poprvé na jednom místě všechny tři formule, které za svůj život postavil brněnský konstruktér a závodník Otto Buchberger (uprostřed). Vlevo majitel vozidel Karel Jaroš, vpravo jezdec Milan Okáč.
Buchberger zpět na trati
Jenže pak přišel rok 2017 a závod Brno Revival mezi pavilony. Přesně po padesáti letech od největšího Buchbergerova úspěchu se na brněnské výstaviště vrátily formulové závody. Pro tehdy třiaosmdesátiletého závodníka to byl obrovský impuls do života.
Právě tehdy padlo rozhodnutí nechat i Drak II vstát z mrtvých. Vždyť to byl právě tento vůz, se kterým Buchberger v Brně v roce 1967 dosáhl doslova skandálního třetího místa. V konkurenci továrních vozů a na velmi prestižním závodu to bylo neuvěřitelné umístění.
Maximální rychlost těchto vozů se blížila 200 kilometrům za hodinu, ale dosáhnout jí nebylo vůbec snadné. „Tehdy se nejezdilo na autodromu, ale normálně na silnici lemované alejemi a patníky. To musel člověk pořádně zatnout zuby, když chtěl jet dvě stě kilometrů za hodinu,“ dodal Buchberger.
Práce na voze trvaly bezmála dva roky a v neděli 21. dubna 2019 se Drak II poprvé projel. Symbolicky opět na brněnském výstavišti. A prvním, kdo syrový vůz vyzkoušel hned po Karlu Jarošovi, byl pětaosmdesátiletý Otto Buchberger. „Splnil se mi tím sen. Vidět pohromadě nejen všechny ty tři formule, ale s nimi i pana Buchbergera,“ říká Karel Jaroš, který všechny tři vozy na výstavišti představí poslední červnový víkend během závodů Brno Revival.
13. července 2017 |
