O moc dražší to není a rozhodně je to smysluplnější, než túrováním motoru rozhánět holuby v centru Prahy.
Okruhovou jízdu zkusíme na kopcovitém rakouském Red Bull Ringu, kde se jezdí Velká cena formule 1. Za volanty špičkových supersportů i bývalých závodních formulí usedáme všichni kovaní amatéři. Což zní celkem nebezpečně.
„U nás není nic nebezpečného, nikdo se nemusí bát,“ říká Rosario Campagna, šéf a zakladatel italské společnosti Puresport, která spolu s Prima Italia zákaznické jízdy provozuje. „Většina našich zákazníků jsou naprostí začátečníci, takže jim je kurz uzpůsoben. Jako amatéři nikdy nejsou tak rychlí jako profíci a mají k ruce zkušené instruktory. Takže se naštěstí u nás nikdy nikomu nic nestalo.“
Hned po příjezdu na okruh následovala povinná registrace a zaplacení částky něco přes tři sta eur. Na Red Bull Ringu to vycházelo přibližně 100 eur na kolo, na delších italských okruzích vypadá svezení dražší, ale cenově to vyjde na kilometr podobně.
Potom přišlo školení. Kolega Luboš, který zmodral strachy už ve chvíli, kdy viděl pádla řazení na volantu, se tedy trochu uklidnil. Podrobná instruktáž byla zaměřena zejména na plynulost jízdy, vysvětlení práce s plynem a brzdou a pokyny stylu: Nepřidávejte, když ještě zatáčíte, nebo dostanete smyk. Poté se všichni účastníci kurzu vydali na trať. I když zatím jen v dodávce.
Sebevědomý mladík nás hned šest najednou vezl po okruhu a v zatáčkách si dával záležet na tom, aby je projel co nejpřesněji a nejrychleji. Viditelně ho mrzelo, že neřídí závodní auto. Alespoň dal pasažérům poznat, že připoutat se musejí opravdu pevně. Před každou kličkou upozornil na ideální stopu a označil brzdné body, kterých bychom se měli držet. Potvrdil také to, že u dvojspojkové převodovky při řazení opravdu nemusíte ubírat plyn. Jednoduše plynule (a hodně silně) tlačíte nohu k podlaze a pákou při tom kopete nahoru jednu rychlost za druhou. Chyba prý může být drahá... Luboš opět zmodral.
Doktorát z řízeníV okruhové autoškole s Maserati GranTurismo MC Stradale - čtěte zde  |
Povinná přilba a jde se na to. Nechybí ani vysílačka, pomocí které po celou jízdu komunikujete s vedle sedícím instruktorem. Ten má za úkol v případě nutnosti zachraňovat situaci. Má to však podstatně složitější než jeho kolega z autoškoly. Nemá své vlastní pedály, natož volant. Takže si musí vystačit se slovními pokyny. Okamžitě jsem Lubošovi začal popisovat papírky základními pokyny jako „plyn“, „brzda“ nebo „doprava“. Snad to přečte.
„Nejvíc s námi jezdí samozřejmě Italové, protože většina našich aktivit probíhá v Itálii. Ale hned za nimi jsou Němci, Rakušani, Američani a Švýcaři. Občas se objeví i nějaký Čech. Ale Rusové s námi nejezdí, ti si radši to auto koupí,“ vtipkuje Rosario.
A už stojí před boxy. Ferrari 488 GTB – 670 koní, zrychlení na stovku za tři sekundy, maximální rychlost přes 300 kilometrů v hodině. Fenomenální maximální točivý moment 760 newtonmetrů dělá z auta raketu na čtyřech kolech. Osmiválec s turbem má dokonalý tah, jen možná zamrzí, že kvůli přeplňování je trochu potlačen onen charakteristický ječivý zvuk strojů z Maranella. Naštěstí při jízdě samotné to vůbec nevnímáte.
A vyrážíme z boxů, rychlostní limit 50 km/h je pro tohle auto opravdu nepříjemný. Ale hned za první zatáčkou vyrazíme vpřed, instruktor se na mě rychle podívá, ale poté vrátí pohled na přední sklo. „Víc vlevo,“ poznamená při nájezdu do třetí zatáčky, potom ho už zarazím do sedačky. Motor má fantastický tah.
„Brake, brake!“ zvýší hlas intruktor v polovině prvního okruhu. „Brzdi dřív!“ Názorně mu ukazuji, že zatáčku projedu i s posunutým brzdným bodem za stanovenou hranici, „Ale jsi tak pomalejší, mineš vrchol zatáčky,“ snaží se mi vysvětlit. Na rovince uháníme skoro 250 za hodinu (jezdci formule 1 zde dosahují rychlosti těsně přes tři sta) a řítíme se do druhého kola 4,318 kilometru dlouhého okruhu. „Red Bull Ring je velmi technická a zajímavá trať. A navíc je v Rakousku, takže se přiblížíme novým zákazníkům. Najdou si nás tady Němci, Rakušani, ale třeba i Češi a Poláci,“ přemítá Rosario.
V druhém kole na to šlápnu pořádně, slibuji si v duchu, ale hned za první zatáčkou to s mým plánem vypadá bledě. „Co tam dělá? To parkuje přímo na dráze?“ ptám se instruktora a brzdím, zatímco sleduji stejně červené ferrari na dráze před sebou. „Ne, jede. Pomalu, hodně pomalu. Ale nepředjížděj,“ sděluje mi a volá do vozu před námi: „Hej, zůstaňte co nejvíce vpravo a přestaňte kličkovat. Stejně jedete tak šedesát, předjedeme vás“. „Můžeš jet,“ oznamuje mi za pár sekund.
Prosvištíme kolem vozu, který vypadá, že se namísto závodního okruhu pohybuje po parkovišti u nákupního centra. Za volantem jsem zahlédl skrčeného Luboše, jak se snaží trháním volantem trefit do deset metrů široké silnice. Rychle nám zmizel ve zpětných zrcátkách a zbytek jízdy jsme si parádně užili. Když viděl mého kolegu, instruktor už neměl k mému stylu řízení žádné poznámky. Asi poznal, že mohl dopadnout o dost hůř.
„Luboši, cos tam proboha vyváděl?“ ptám se už usmívajícího se kolegy. „No co, jel.“ „A co ti říkal instruktor?“ „Nevím, ztratil jsem ty lístky. Furt křičel něco jako gas, gas!“ „To znamená plyn,“ odpovídám. „To jsem si myslel,“ potěšil se zjevně Luboš, že to s jeho angličtinou není tak špatné.
Napadlo mě, zda jsou pro jízdy v supersportech nějaká omezení. „Od osmnácti let, horní hranici nemáme,“ říká Rosario. „Náš nejstarší zákazník má 81 let a jezdí s námi pravidelně. Dokonce si půjčuje monopost, formuli 3.“
Do F1 tě nepustíme
Komu přijde jízda v supersportech tak trochu fádní, může totiž na Red Bull Ringu vyzkoušet i něco trochu rychlejšího. Vedle formulí 3 a formulí 3000 jsou to i starší formule 1. Ty možná na rovince, v absolutní rychlosti, nejsou tak daleko před supersporty, ale při brzdění a zejména v zatáčkách se jedná o diametrálně odlišný druh pohybu.
„Je to úplně jiné, než cokoliv, s čím jste kdy jeli,” vysvětloval Karun Chandhok, bývalý pilot formule 1. „Pokud jste monopost nikdy neřídili, první den se limitům auta ani nepřiblížíte,” varoval.
„Formuli bych začátečníkům nedoporučil,“ souhlasí s ním Rosario. „Jste sám, máte hrozně málo času na reakce, sedíte nízko nad povrchem vozovky a je to něco, co jste nikdy v životě nedělal. Přece jen supersporty jsou celkem podobné silničním autům, monopost je zcela něco jiného.“
Tohle už vypadá nebezpečně. Rosario se jistí podrobným školením a hlavně postupem jednotlivými kategoriemi. Každého zájemce o jízdu ve formuli 1 nejdřív posadí do mnohem slabší formule 3, většinou potom ještě do F3000 a až na závěr celého dne přijdou vysněná kola v efjedničce. Stihne se to, při ceně přes třicet tisíc korun za okruh žádný zákazník půl dne nekrouží. Bedlivě vás ovšem sledují už při jízdě v F3. Pokud někdo zoufale netrefuje brzdné body, příliš riskuje a monopost posílá častěji na trávu než do zatáčky, dozví se smutnou zprávu: „Omlouváme se, vás do formule 1 nepustíme.“
Nic podobného se nám naštěstí stát nemůže. „Do formule 1 nepůjdu,“ ukazuje Luboš, že správně rozpoznal své limity. „Asi bych se ani nerozjel.“ To má pravdu, motor o výkonu 800 koní musíte udržet v přesně stanovených otáčkách, spojku v milimetrově přesné poloze a na jedničce povolovat tak citlivě, jak to jen jde. Jinak auto jen zakašle a z garáže se musí vrátit technik se startovacím zařízením. Formule 1 totiž nemá startér, zbytečně by jí přidával na hmotnosti.
„Řízení je rychlé, ostré a přesné, reakce vozu na povely divoké. A stále musí být v permanenci některý z pedálů. Na rozdíl od supersportu naplno zrychlujete už v polovině zatáčky, ohromný přítlak formule zajistí, že auto nejde do hodin. V podstatě je dost těžké ho roztočit, spíš se vám podaří protáčet kola, protože akcelerace je monumentální. Stovka za 2,5 sekundy,“ popisuje nám ochraptělým hlasem instruktor, který po výletu s Lubošem už trochu pookřál.
Ve formuli je opravdu všechno jinak, pracuje se výrazně s aerodynamikou. Přítlak roste s rychlostí, takže čím rychleji jedete, tím více přilnavosti máte. V podstatě je to přesně naopak než v silničním autě. Při brzdění na vás působí 6 G, v zatáčkách přes 3 G. Pro srovnání, v běžném provozu se nikdy nedostanete nad 1 G. Vyjma nehod, samozřejmě. Monopost opravdu nemá s běžnými vozy moc společného.
Pravdu má však Karun Chandok v tom, že za pár kol, za jeden den, se s formulí nenaučíte pořádně jezdit a nijak si to neužijete. A jezdit jenom proto, abyste měli fotku v F1? V tomhle případě je Ferrari 488 GTB jasně lepší volbou a koleček si můžete dát víc.
