Unikla zavraždění a přežila na moři
„Je to dovolená, jakou zažijete jednou život,“ nechal se slyšet Arthur Dupperault, když nechal po čtyřech dnech romantické plavby bahamskými vodami otočit plachetnici Bluebelle, aby se vrátila na Floridu. Výlet si dopřál s celou rodinou, manželkou Jean, čtrnáctiletým Brianem, jedenáctiletou Terry Jo a sedmiletou René. Loď řídil najatý jachtař Julian Harvey, ten s sebou vzal i manželku Mary Dene.
O den později, 13. listopadu 1961, vylovila ze záchranného člunu Harveye posádka ropného tankeru. Měl v něm mrtvé tělo malé René a zachráncům vyjevil tragický příběh: Bluebelle zlomila bouře stěžeň, loď zachvátil požár, Harvey dovedl zachránit jen sám sebe. Tělo René vylovil z vody, ostatní oběti skončily v moři.
Nebyla to však pravda, jeho verze se začala rozpadat 16. listopadu, když nákladní loď Captain Theo z moře vylovila Terry Jo, na malém korkové lodičce dlouhé metr a půl a široké něco přes půl metru. Čtyřdenní pouť bez jídla i vody dívka přežila.
„Ach, můj bože!“ neudržel se Harvey, když mu o zázračné záchraně řekli vyšetřovatelé. Hned nato odjel do motelu a pořezal se na stehnech, zápěstích, kotnících, prořízlo si hrdlo.
Vysvětlení přinesla dívčina výpověď. Harvey celou posádku kromě ní zavraždil. Terry Jo se podařilo hodit do vody člun a uplavat. Po čtyři dny musela na plavidle sedět vzpřímená, tak miniaturní bylo. Proudy ji unášely sem a tam, zbývaly jí jen modlitby.
Důvod hrůzného vraždění Harvey v dopise na rozloučenou nevyzradil. „Tak moc na mě padla únava a stres. Už jsem to nemohl vydržet,“ napsal jen.
Terry Jo o tragédii po více než dvacet let nemluvila. Nakonec vydala knihu Sama: sirotkem v oceánu, kterou sepsala s psychologem a odborníkem na přežití Richardem Loganem. Devětačtyřicet let po své záchraně v televizním rozhovoru poznamenala, že nechce, aby nad jejím příběhem lidé litovali útrapy malé holčičky. Chtěla, aby v něm viděli úsilí zachránit si život.