Tedd Truscott z Brigham Young University tvrdí, že hlavní zásluhu na vynálezu skákající bomby má Barnes Wallis. Ten dokázal vyřešit problém, jak prolomit obranu německých přehrad, aniž by se britská bomba zastavila o podvodní protitorpédové sítě (více o použití skákajících bomb během 2. světové války na Technetu).
Tuscott nyní pracoval na výzkumu vztahu tvaru letícího předmětu a jeho tíze (zprávu o výzkumu najdete zde). Mimochodem vypočítal, jak se budou chovat koule, ale i to, co zajímá daleko více lidí. Jak dosáhnout, aby kámen hozený na vodní hladinu udělal co nejvíce skoků a doletěl co nejdále.
Pod úhlem 20°máte největší šanci dosáhnout nejlepšího účinku.
Házení placatých kamínků je staré jako lidstvo samo, ať hodí kamenem, kdo si ještě kamínkem nehodil. Existují dokonce extraborci, kteří v uvedené disciplíně soutěží. Držitelem světového rekordu je Američan Kurt Steiner, který dokázal hodit kámen, který skočil 88krát.
Tedd Truscott vypočítal, že optimální úhel pro vrh plochého kamene je 20 stupňů, upozorňuje však, že čím těžší je házený předmět, tím by měla být dráha letu plošší. Vliv hraje i tvar, menší úhly jsou potřeba dodržet u kulatých předmětů. „Ocelové koule by neměly dopadat na hladinu pod větším úhlem než sedm stupňů,“ popisuje.
Několik tipů pro házení placáků.
