Loučí se ve finále extraligy, v němž v brněnském derby hraje za Draky proti Hrochům. Po čtyřech zápasech je stav série 2:2, důležitý pátý duel by měli (pokud počasí dovolí) hostit v pondělí od 19 hodin Draci. Budský by z hřiště rád odešel s mistrovským pohárem v ruce.
„Možná po loňské sezoně jsem chtěl skončit, měl jsem ji dobrou, jenomže jsme nevyhráli titul. Tak jsem si řekl, že bych to ještě zkusil. Tak to nějak musíme dotáhnout,“ vyprávěl nezdolný veterán v neděli poté, co Hroši jeho Draky vypráskali 8:0 a stav finále srovnali.
O tom, jak se vyhrává extraliga, ví Budský svoje, s Draky to svedl už sedmnáctkrát. „Mančaftu jsem svoje rozhodnutí řekl před play off. Předpokládám, že kluci mají vlastní motivaci než vyhrát titul pro mě,“ rozesměje se prošedivělý bard, jemuž sice v závěru sezony častěji patří místo na lavičce, na první metě však dál dokáže zachytávat prudké odpaly protivníků.
Kariéru dohrává v kondici, jakou by mu mohla závidět řada mladších spoluhráčů. Na rozlučku se připravil netradičně, a to tréninkem na slavný Vasův běh, což je devadesát kilometrů dlouhá pouť Švédskem na běžkách. Koná se v březnu, tedy jen pár týdnů předtím, než se rozjede sezona baseballu. Budský ho zdolal za sedm hodin.
Do výzvy se pustil poté, co se na běžkách již tradičně zúčastňoval Jizerské padesátky. „Volal mi bratranec, jestli bych s ním na Vasův běh nešel. Po nějakém rozmýšlení jsem souhlasil a loni od konce sezony v září jsem se začal relativně intenzivně chystat. Podařilo se mi zhubnout pět nebo šest kilo, což mi taky pomohlo. Měl jsem obavu, abych tam někde na trati nezůstal, takže jsem se připravil poctivě a v sezoně jsem se pak cítil dobře,“ popsal svoji odbočku k zimnímu sportu Budský.
Připouští, že by si rád vyzkoušel i některý z dalších dálkových běhů na běžkách, lákají ho „laufy“ v Itálii nebo v Norsku. „Nutí mě to něco dělat, člověk má motivaci. Závod mu nic neodpustí, tam se nedá nic okecat. Na hřišti (v baseballu) se může něco podařit a někdy na to nemusíš mít natrénováno. Na běžkách se měří čas, což je neúprosné,“ líčí.
Není to však ten důvod, proč se loučí s baseballem. „Vždyť je na to čas, jsem už starej!“ vyhrkne ze sebe odpověď na otázku, co ho k odložení pálky a rukavice vede.
UMĚL VŠECHNO. Pavel Budský byl dominantním nadhazovačem, obávaným pálkařem i jistým polařem. Největší část kariéry strávil v týmu brněnských Draků.
Otázka na důvod loučení není tak nelogická, jak se u hráče krátce před padesátkou zdá. Budský v českém baseballu platil za takového nezmara, že o tom, že končí kariéru, se ještě nedávno vyprávěl aprílový vtip. Předloni sezonu dokončil jako kouč Draků, další rok se však vrátil znovu jako hráč. Sport bral tak vážně, že když si nevybojoval stabilní pozici ve svém týmu, šel raději na půl roku hostovat k rivalovi do Techniky.
Budský ví, že jakmile rozhodnutí oznámí, už nebude radno ho znovu měnit a vracet se. „Už toho bylo dost. Ono to vypadá, že při zápase postáváme nebo posedáváme, ale baseball je náročný na sprinty, je to dynamická hra. Šlachy a klouby dostávají záhul. I když se cítím dobře, je čas to utnout,“ říká pražský rodák, jemuž patří první místo v tabulce homerunů v extralize. Má jich na kontě 165. První je i v počtu stažených bodů, druhý je v celkovém počtu odpalů.
„Myslel jsem si, že bych homerunů třeba mohl odpálit 200, tak to už se nepovede. Já si cením toho, že jsem tady mohl tak dlouho být, že jsem to vydržel. Mám mraky zážitků, zahrál jsem si v Americe, v Holandsku,“ ohlíží se.
