Postaral se o magický zvrat v poslední těžké etapě letošního ročníku. V časovce na Planinu krásných dívek zlikvidoval manko 57 sekund na Primože Rogliče a najel na něj dalších 59 sekund navrch.
I největší esa pelotonu se předbíhala v superlativech, aby vyzdvihla jeho výkon. Neskutečné, bláznivé, šílené, úžasné, z jiné planety.
Přišel pak na tiskovou konferenci, stále trochu vykulený, a požádali ho: „Povíte nám o sobě něco více?“
Takovou otázku šampion Tour obvykle nedostává. Ale Tadej Pogačar je pro mnohé stále nepopsaným listem.
Zarazil se. „Jsem obyčejný kluk ze Slovinska, mám dvě sestry, jednoho bratra – a dál? Rád se bavím, užívám si život, těší mě i malé drobnosti. Tahle tisková konference je pro mě až příliš velká. Vážně nevím, co bych vám měl o sobě ještě říci.“
Třeba o své enormní výdrži a odhodlání. Už loňská poslední horská etapa Vuelty měla soupeře varovat. Tehdy se 40kilometrovým sólem vyšvihl z 5. místa na bronzový stupeň vítězů v Madridu.
Také v sobotu prokázal, jak nesmírně vitální tělo i na konci třetího týdne závodu Grand Tour má. „To bude genetické. Musím poděkovat rodičům. Mám skvělé rodiče,“ usmál se.
Podiums finaux du #TDF2020
@MaillotjauneLCL
@TamauPogi
Maillot Vert @WeLoveCyclingFR
@Sammmy_Be
⚪ @maillotapois
@TamauPogi
⚪ Maillot Blanc @opticiens_krys
@TamauPogi https://t.co/Zlq1h851kd
Táta ho kdysi v obci Komenda zavedl na fotbalové hřiště, kde si malý Tadej hrál na Milivoje Novakoviče, ostrostřelce s 32 góly z 80 zápasů za národní tým. Ale v devíti mu koupili první silniční kolo. A starší bratr Tilen ho nasměroval do cyklistického klubu v Lublani.
„Tehdy byla Tour jediný cyklistický závod, který dávali ve slovinské televizi. Obdivoval jsem Contadora a Schlecka a snil, že bych ji jednou mohl jet. A teď jsem tady a mám žlutý dres,“ zase kroutil hlavou.
 |
Na kole neustále předbíhal čas.
Už v šestnácti byl oporou slovinské juniorské reprezentace. V devatenácti vyhrával největší světová klání kategorie do 23 let, ve dvaceti se mu povedl průlom do dospělého profipelotonu a na podzim roku 2019 byl na Vueltě nejmladším mužem na stupních vítězů Grand Tour od roku 1974.
Teď je druhým nejmladším šampionem v historii Tour. Zařídil na ní nejdramatičtější zvrat od chvíle, kdy Greg LeMond v závěrečné časovce ročníku 1989 zlikvidoval 50 vteřin ztráty na Laurenta Fignona.
S rodinou coby šampion:
Family time
Photo de famille
#TDF2020 https://t.co/1GrXcCru5e
Ještě na startu v Nice Pogačar říkal: „Chci se na Tour učit, co vše obnáší. Neměla by být sportovně moc jiná než Vuelta, jen stres tu asi bude větší.“
Ani slovo o útoku na stupně vítězů tehdy nepadlo.
„To by bylo troufalé,“ tvrdí nyní. „Přesto mi tým věřil. Říkali mi, že mám v sobě víc, než si myslím.“
Tour de France 2020Speciální příloha iDNES.cz |
Pravda, z týmu brzy zbyly trosky. Přišel o horské pomocníky Fabia Arua a Davideho Formola, další vrchař Davide de la Cruz pokračoval v závodě zraněný. „Ale ani potom jsme se nevzdali.“
Od druhého týdne byl Pogačar v horách takřka sám, zatímco Jumbu tam tahal tempo i jejich elitní sprinter. Při srovnání síly týmů vypadalo Jumbo proti UAE Emirates asi jako Godzilla proti Rumcajsovi.
A přece ukazoval, že má sílu, s níž je schopný přibrzďovat vlak Jumba. Vyhrál druhou pyrenejskou etapu, vyhrál na Grand Colombieru.
V královské 17. etapě na Col de la Loze trpěl, Primož Roglič mu ujel o 15 sekund, ale zároveň si zachoval pod vrcholem chladnou hlavu, nepanikařil a jel si dál vlastní tempo.
Vypadal potom zdánlivě smířený s druhým místem v celkové klasifikaci a tvrdil: „Budu šťastný, pokud ho do Paříže uhájím.“
V závěru čtvrteční poslední alpské etapy mu dal Roglič ruku kolem ramen, jako by tím Pogačarovi chtěl říci: Byl to dobrý boj, máš spoustu času, hodně štěstí na příští Tour.
Jenže přišla časovka.
„Nevěřil jsem, že bych se v ní mohl převléci do žluté. Jen jsem si řekl, že pojedu na plný plyn až do cíle,“ líčil. Tým mu poskytl dokonalou zprávu o trati, díky ní promyšleně řezal zatáčky, věděl, kde akcelerovat.
„Pogačar byl nezastavitelný, byl Forrestem Gumpem na kole,“ napsal server Velo News.
Neslyšel mezičasy, neměl na kole wattmetr. Prostě jen šlapal jako o život.
A umetl si tím cestu ke žlutému trůnu v Paříži.
Kdo vyhrál Tour při svém debutu1903 - Maurice Garin |
„Nebylo to tak, že Roglič prohrál Tour. Pogačar ji vyhrál,“ říkal Mikel Landa z Bahrainu-McLaren, čtvrtý cyklista celkového pořadí. „Co tu předvedl, bylo naprosto neuvěřitelné. Nikdo to neočekával. I když jsme všichni věděli, že má v sobě obrovské schopnosti.“
Pro slavnou firmu Colnago, na jejíž kolech tým UAE Emirates závodí, zařídil Pogačar premiérový titul z Tour v historii. Už před časovkou mu poslali na poslední etapu do Paříže bílé kolo, na počest jeho bílého dresu nejlepšího mladíka.
„Asi budou muset nastříkat jinou barvu,“ pousmál se v sobotním večeru.
Tehdy ještě netušil, že i žluté kolo v továrně Colnaga v předstihu nachystali, jen mu ho z pověrčivosti radši nedoručili.
V neděli večer si na něm dojel v Paříži pro nejcennější cyklistickou trofej.
PIC OF THE DAY
by @century21fr
#TDF2020
A.S.O. / @a_gruber - @jeredgruber https://t.co/3UoQHWe58s
„Je to celé neuvěřitelné, vážně bláznivé,“ říkal na Champs-Elysées za cílem poslední etapy. „I kdybych nevyhrál a skončil druhý, nevadilo by mi to, i tak by bylo nádherné tady být. Ale tohle je naprostý top.“
Borut Pahor, prezident Slovinska, si nenechal tu slávu ujít, přiletěl do Paříže a osobně mu na pódiu gratuloval.
Tadej Pogačar se stal první cyklistou od Laurenta Fignona v roce 1983, jenž ovládl Tour hned při svém debutu. Prvním po 37 letech.
Hned napoprvé vyhráli rovněž Eddy Merckx a Bernard Hinault. Oba potom nasbírali celkem pět titulů.
Zároveň je Pogačar prvním cyklistou od Eddyho Merckxe, kterého v Paříži dekorovali coby majitele tří výsostných trikotů, ke žlutému přidal bílý a navrch ještě puntíkatý vrchařský. Merckx se stal v roce 1969 vítězem absolutní, vrchařské a bodovací soutěže.
Report: @TamauPogi #TDF2020 Champion.
Pogačar: “It has been a long journey, which began well before we started in Nice and has ended in the most beautiful way. “
Read more: https://t.co/RghsZFIkJN
#UAETeamEmirates #RideTogether https://t.co/6P20hV2nKO
S Vítězným obloukem za zády šampion při svém proslovu ze stupňů vítězů ujistil: „Bylo to úžasné třítýdenní dobrodružství.“
Malý syn Primože Rogliče, kterého druhý muž Tour vzal s sebou na pódium, se během Pogačarovy řeči na chvilku rozkřičel, jako by tím chtěl dát najevo, jak se mu nelíbí, že tenhle kluk jeho tátu porazil.
A to byl konec.
Konec dlouho odkládané, nesmírně střežené, mimořádně opatrné a nakonec tak moc vydařené, bojovné a dramatické Tour de France 2020.
V nedělním večeru Tadej Pogačar s týmem UAE Emirates chvíli slavil, jak titul, tak své pondělní 22. narozeniny, ale opravdu jen chvíli. Za týden chce jet v Imole o duhový dres mistra světa, načež se chystá na ardenské klasiky a navrch i na kostkové Flandry.
Když už se takhle bláznivě rozjel, proč by se zastavoval?
POHLED: A největším vítězem je Tour Peloton během 21. etapy Tour de France. Tadej Pogačar je šampionem Tour a majitelem hned tří výsostných dresů. Sam Bennett je vítězem závěrečné sprinterské etapy na Champs Élysées a oslavuje titul v bodovací soutěži. Ale největším vítězem je v Paříži samotná Tour. Proto, že po 3 484 kilometrech dojela až sem. I proto, že jí sice na nejslavnějším bulváru netleskalo 500 tisíc diváků jako při zdejším prvním dojezdu v roce 1975, ale aspoň (z pochopitelných důvodů) redukovaných 5 000. Lepší něco než nic. V roce, kdy padly olympiáda, fotbalové Euro, Wimbledon i mnohé šampionáty, kdy se Liga mistrů i tenisové US Open odehrály ve sterilním tichu, je dokončení Tour i s velmi solidní diváckou kulisou obrovským úspěchem. Nenaplnily se černé scénáře, že bude předčasně zrušena, ať už vládou, hygieniky, či organizátory, nebo že se sice dojede, ale týmy budou vylučovány kvůli pozitivním testům na covid, závod se tak promění v chaos a jméno vítěze bude zpochybňováno. Nic z toho nenastalo. I za cenu obrovského úsilí a odhodlání všech, kteří se podíleli na bezpečnostní bublině této Tour. Navzdory počáteční nervozitě a mnohým restrikcím a zdravotním protokolům byla v zákulisí až nečekaně klidná. Každý v zázemí nosil roušku, dodržoval odstupy a říkal: Stojí to za to, abychom dojeli do Paříže. Závod nemohl vydělat miliony eur jako jindy a stejně dopadla kvůli omezenému Tour-turismu i města, hostící starty a cíle etap. Největší zisk, který tato Tour vyprodukovala, však je a bude dlouhodobý. Ukázala: Ono to jde. Sobotní úžasné sportovní drama, které nabídla, pak bylo pro každého odměnou. |
