Sobota 31. října 2020, svátek má Štěpánka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 31. října 2020 Štěpánka

Šílené, bláznivé. Jak Pogačar šlapal v transu a nevěděl, že drtí Rogliče

  7:30
La Planche de Belles Filles (Od našeho zpravodaje) - Vítejte v nové éře cyklistiky, chce se říci. V éře, kdy 21letý slovinský mladík po ohromujícím zvratu v předposlední etapě Tour napsal jeden z nejpamátnějších příběhů v její historii. A my všichni jsme na to užasle hleděli.

ŠAMPION. Tadej Pogačar si jede pro žlutý dres. | foto: Reuters

57 sekund k dobru měl v celkové klasifikaci Tour excelentní časovkář Primož Roglič před startem rozhodující časovky na Planinu krásných dívek.

Padesát sedm!

A 59 jich ztrácel na Tadeje Pogačara, když projel cílem.

Ruku na srdce, kdo byste v takový zvrat věřil? Kdo jste si ho uměl představit? Jak popsat, co se na Tour právě odehrálo? Vždyť také přední světoví cyklisté, ať už přímo na místě nebo u obrazovek, současní i bývalí, oslavovaní i prokletí ti všichni byli bez výjimky jako omámení. Stačí si číst, jak bezprostředně po etapě na sociálních sítích reagovali. 

Robbie McEwen: „Nejvzrušivější a nejpřekvapivější časovka, jakou jsem kdy viděl a komentoval.“

Michał Kwiatkowski: „Neberte nic za garantované v roce 2020. Bláznivé finále, úžasný vítěz!“

Mark Renshaw: „Naprosto famózní Pogačarovo úsilí.“

Michael Valgren: „Nejlepší etapa všech dob.“

Peter Kennaugh: „Tohle je šílené!“

Bauke Mollema: „Wow!!“

Lance Armstrong: „To byl jeden z nejlepších výkonů, který jsem kdy v cyklistice viděl. Absolutně neuvěřitelné vítězství.“

Geraint Thomas: „Klobouk dolů před Pogačarem. Zajel neskutečně. Ale zároveň je mi obrovsky líto Rogliče a celého Jumba. Byli na Tour skvělí a prohráli dnes tím nejhorším možným způsobem.“

Steven Kruijswijk (kvůli zlomenině ramene vypadl před Tour z nominace Jumba): „Byl jsem a stále jsem hrdý na vše, co náš tým za poslední tři týdny předvedl. Ale ztratil jsem slova kvůli tomu, co se stalo dnes.“

V posledních letech se speciálně na Tour tradovalo, že časovky už jsou přežitkem, že jsou příliš nudné, že diváci mají mnohem radši souboje tělo na tělo na vrcholech průsmyků. I proto organizátoři ze společnosti ASO na rozdíl od Gira a Vuelty tuto disciplínu čím dál více omezovali. Proto si štáb Christiana Prudhomma pokládal otázky: Co si s časovkami počít dál?

A toto byla odpověď. Časovka, která brala dech. Zas a znovu si přehrávám v mysli film posledních hodin, které změnily Tour.

Fantazie v časovce. Pogačar smazal ztrátu na Rogliče a míří za titulem z Tour

Páteční večer v Champagnole. Za cílem 19. etapy hovoří Tadej Pogačar o sobotní časovce: „Projel jsem si její trať před Tour, měla by mi sedět.  Ale půjde o stejně tvrdou práci pro každého. Tady už taktika nebude hrát až tak velkou roli.“

Karavana závodu se přesouvá z pohoří Jura do pohoří Vogézy.

V sobotním poledni si začínám připravovat článek o vítězi letošní Tour, aby pak nedělní večer nebyl až příliš hektický. Článek o slovinském vítězi.

Jenže o jiném, než jaký nakonec bude...

Sobotní odpoledne. V městečku Lure, kde se v místní porodnici před třiceti lety narodil Thibaut Pinot, startuje 20. etapa, 36 kilometrů dlouhá časovka na Planinu krásných dívek.

Pogačar jde před startem za Rogličem, rozjíždějícím se na trenažeru, a popřeje mu hodně štěstí. Kdosi prohodí, že tím gestem jakoby uznával, že o vítězi této Tour je již rozhodnuto. 

Ovšem to je velký omyl.

„Primož vypadá dobře,“ usoudí Wout Van Aert.

Pravda, dosud pokaždé, když se Tour na Planinu krásných dívek vypravila, měnil se poté majitel žlutého dresu. Ale nad takovou statistikou se teď každý jen pousměje. V minulosti se sem peloton drápal v prvním nebo druhém týdnu závodu. Ne v předposlední etapě.

V 17.12 vyráží Tadej Pogačar v bílém dresu nejlepšího mladíka na rať.

V 17.14 se ze startovací rampy odlepí rovněž žlutý Primož Roglič.

První oficiální mezičas. Mladší ze Slovinců jím po úvodních 15 rovinatých kilometrech projíždí o 14 sekund rychleji než muž ve žlutém. Domníváme se: Hraje vabank, napálil to, Roglič však zatím nemá důvod k panice.

Pak Pogačar proletí kolem Migela Ángela Lópeze, jenž startoval o dvě minuty dříve. Jako když stíhačka míjí větroň, který se náhle zastavil na místě.

Druhý mezičas, po 30 kilometrech. Pogačar najíždí v hodnocení časovky na Rogliče 36 sekund. Teď už by mělo Jumbo panikařit? Ano, nejspíš ano.

Vedle strhujícího souboje dvou Slovinců rázem blednou všechny další bitvy, které měly být původně tahákem této etapy.

Pětatřicetiletý Richie Porte si při posledním vystoupení své kariéry v roli lídra na Grand Tour jede pro první stupně vítězů ze závodů Velké trojky. Veterán v dresu stáje Trek z nich nemilosrdně sesazuje Lópeze, který se posléze propadá až na 6. místo.

„Jsem na tebe tak hrdý, kámo,“ vzkazuje Portemu na Twitteru někdejší týmový parťák Geraint Thomas.

Richard Carapaz v dresu Ineosu před výšlapem na Planinu usilovně šetří síly, aby je potom mohl použít pro dosažení co nejrychlejšho času na měřené vrchařské prémii, kde je odhodlán uhájit před Pogačarem puntíkatý dres.

Jenže nebude mít nárok.

Tom Dumoulin na rozdíl od jiných cyklistů nemění na úpatí závěrečného stoupání kolo, se zaťatými zuby se dere do kopce na časovkářském speciálu a když protne cíl, vede před týmovým kolegou Van Aertem. 

Bude to další velká párty Jumba Visma?

Kdepak.

Na závěrečné stoupání se už blíží i Slovinci. Oba mění kola. Pogačar bleskurychle, Roglič o něco pomaleji. Ale ta sekunda nebo dvě zdržení tuhle bitvu nerozhodnou.

Rozhodne ji dravost mládí. Rezolutnost Pogačarovy jízdy.

Její dopad je na všechny stejný. Komentátoři i reportéři v tiskovém středisku mají v očích vepsaný ohromující údiv, nevěřícně kroutí hlavou.

SENZACE. Tadej Pogačar se raduje ze žlutého dresu, do kterého se oblékl po časovce.

Cyklisté, kteří mezitím odjíždějí od cíle pod kopec k parkovišti týmových autobusů, zase zastavují, aby na televizních obrazovkách v autech svých sportovních ředitelů mohli v klidu sledovat tu dechberoucí bitvu. „Něco takového jsem udělal poprvé v životě,“ říká Matteo Trentin ze stáje CCC.

Rogličovi zbývá do cíle ještě 3,9 kilometru, když virtuální časomíra zobrazující jeho náskok na Pogačara v celkové klasifikaci přeskočí ze zelených čísel do červených.

Sekunda, dvě, deset, dvacet. Ztráta na mladšího krajana narůstá. Šestikilometrové stoupání se pro Primože Rogliče mění v kalvárii od slávy k bezbřehému zklamání.

„Ujíždíš mu, ujíždíš,“ křičí Allen Peiper, sportovní ředitel UAE Emirates, na svého svěřence do vysílačky. Jenže Pogačar, šlapající skrz špalíry rozvášněných diváků, to neví. „Křik fanoušků byl tak veliký, že jsem ve sluchátkách neslyšel vůbec nic,“ přizná po etapě.

Ví jediné: Teď nesmíš polevit, nesmíš. Zázraky se dějí. 

Šlape jako v transu.

„Jel jsem ten kopec na plný plyn od začátku až do konce,“ poví. Ne posledním oficilním mezičase 2,7 kilometru před cílovou metou má na svého protivníka k dobru 1:22 minuty!

Tadej Pogačar během časovky na Tour de France.

SLOVINSKÁ STŘELA. Tadej Pogačar a jeho životní časovka.

Rogličova tvář je rudá a popelavá zároveň. Dostavuje se pocit: Proboha, co se to děje? Opravdu se to děje? On mezičasy z vysílačky slyší. Má pocit, jako by se rozpadal. Muž, jenž jindy při časovkách oslňoval svojí efektivní a stabilní polohou, se zvedá ze sedla častěji než obvykle, komíhá se, nemůže se dostat do rytmu. Kam se ztratila ta kadence, s jakou si jel pro etapové vítězství v Orcieres a kterou tolikrát během Tour ukázal?

„Byl jsem najednou víc a víc bez síly. Už jsem nedokázal zrychlit,“ přizná. „Neměl jsem kde brát. Ale vydal jsem ze sebe vše, až do konce.“

Tom Dumoulin stojí za cílem, hledí na videostěnu a mračí se. Vedle něj se určitě mračí i Wout Van Aert, jenže ten má roušku, a tak výraz jeho tváře nelze rozpoznat. Devatenáct etap se chlapci z Jumba dřeli, kontrolovali závod, dirigovali ostatní s až robotickou efektivitou, v duchu někdejší dominance týmu Sky si šlapali pro titul. A teď tohle...

A Pogačar už je tady. Už se blíží. 

Pinot, Pinot, Pinot, Pinot, Pinot vyřvávají nápisy na silnici oslavující lokálního hrdinu, snad stokrát pod sebou je tu napsáno jeho jméno. Ale mělo by tu být Pogačar, Pogačar, Pogačar.

Vyždímá ze sebe poslední síly. Hodí své kolo do pásky, jako by se měla počítat každá setina sekundy.

Ale tady se počítá ve velkém. Je v etapě první o 1:21 minuty před exmistrem světa v této disciplíně Dumoulinem. Fantazie? Ne, fantazie je slabé slovo.

Časomíra ukazuje, že Pogačar zvládl časovku za 55:55 minuty. Samé pětky. Ovšem na vysvědčení by uviděl samé jedničky. Prospěl s vyznamenáním.

„Brao, brao,“ kříčí na něj slovinsky masér. Lapá po dechu a do toho se směje. „Vyhraješ Tour, Primož ztrácí,“ vyhrknou na něj. Nechápe. Sleze z kola, hlavu má v dlaních.

Z obličeje stále jedoucího Rogliče stékají na trati sliny. Ještě mu do cíle chybí kilometr a všichni vědí: Dál není co řešit.

Deset dní šlapal ve žlutém trikotu. Zdálo se, že už o něj nemůže přijít. Jenže ono se to právě teď děje. Ne, ono už se to stalo.

Protne cíl se ztrátou 1:56 minuty na Pogačara a ví: Je to pryč. Nevyhraju Tour. Před dvěma lety přišel v závěrečné časovce na jihu Francie o místo na stupních vítězů v Paříži. Ale ta dnešní ztráta je na duši o tolik bolestivější. Tisíckrát, milionkrát bolestivější.

Pogačar to užasle sleduje a začíná mu docházet: Já opravdu vyhrál. Prohrábne si vlasy, potom znovu skryje hlavu do dlaní.

Jak že to říkal před časovkou? „Jedině kdyby měl Primož superšpatný den, mohl bych mít šanci.“ 

Roglič neměl superšpatný den, dojel v etapě pátý. Přesto mu to ani zdaleka nestačilo, protože jeho sok prožil na kole superdobrý, životní den.

Tadej Pogačar předvedl největší zvrat v historii Tour od památné závěrečné časovky v roce 1989, ve které Greg LeMond vysvlékl ze žlutého dresu Laurenta Fignona, když 50sekundovou ztrátu na startu proměnil v osmisekundový náskok v cíli.

Roglič se sesune z kola na asfalt, sedí na zemi, zhluboka vydechuje, nemluví. Přichází k němu Dumoulin, snaží se ho utěšit. 

Unavený Primož Roglič po časovce na Tour de France.

ZNIČENÝ. Primož Roglič za cílem časovky.

„Bolí to vidět Primoža takhle trpět,“ říká van Aert. „Dnes jako by byl na kole jiný Primož, než jakého znám, ztratil svojí kadenci. Přitom dodnes nám Tour vycházela perfektně. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco mělo pokazit.“

První televizní rozhovor nového majitele žlutého trikotu dokonale vystihuje šok, zmatek a euforii, které se mísí v jeho mysli.

„Mám pocit, že sním. Já opravdu nevím, co říci. Je to neuvěřitelné,“ povídá Pogačar.

„Nesníte, vyhrál jste Tour.“

V tu chvíli je rozhovor na chvíli přerušen. Přichází Roglič a obejme ho. Velké sportovní gesto v zatím nejbolestivějším momentu kariéry lídra Jumba. 

Pak interview pokračuje.

„Je to... Ne, nevím, co říci. Jsem tak pyšný na můj tým, na jeho obrovské úsilí. A teď mám žlutý dres v poslední den, to je sen. Úžasné.“

„Dnes jste to byl vy, kdo vyhrál, ne váš tým.“

“Ba ne, byl to celý tým. Provedli dokonalý průzkum trati, díky nim jsem přesně věděl, jak najíždět kterou zatáčku, kdy akcelerovat, kde je na silnici díra. Musím jim všem moc poděkovat. Hnali mě až do cíle. A já to dokázal.“

Pokud se mu na posledních kilometrech do Paříže nepřihodí v neděli cosi fatálního, stane se nejmladším poválečným vítězem Tour a druhým nejmladším v její historii.

Nejmladší šampioni Tour

Henri Cornet (1904)
19 let a 352 dní

Tadej Pogačar (2020)
21 let a 364 dní

Francois Faber (1909)
22 let a 187 dní

Egan Bernal (2019)
22 let a 196 dní

Octave Lapize (1910)
22 let a 280 dní

Celá Top 10 byla v sobotu převrácená na hlavu. Na tuhle dlouho odkládanou a nejistou Tour se vyplatilo čekat!

Pogačar v ní vybral jackpot.

„Můj sen byl jednou jet Tour de France,“ vykládá. „A teď je snem, že jsem tady a vyhrál jsem ji.“

Nadchází čas ceremoniálů, začíná estráda 21letého Slovince. Vítěz etapy, majitel žlutého dresu, majitel puntíkatého dresu, majitel bílého dresu. Jen zelený Sam Bennett narušuje na pódiu one man show. Mimochodem, statistici spočítali, že kdyby se dojezdy všech etap bodovaly stejně a nezapočítávaly se prémiové spurty, měl by teď Pogačar i ten zelený dres.

Ano, toto je dominance ve stylu Eddyho Merckxe.

Vyhodí do vzduchu lva, kterého lídr závodu vždy dostává od hlavního sponzora. Španělská reportérka Laura Meseguerová se zasměje: „Vzhledem k jeho věku najednou dává smysl, že lídrům Tour dávají plyšové maskoty.“

Team Jumbo Visma vydává na Twitteru velmi stručnou zprávu, co se toho dne odehrálo: „Ztratili jsme žlutý dres. Gratulujeme Tadeji Pogačarovi.“ I z těch strohých dvou vět tryská obří smutek zaplavující žlutočerný tým.

„Primož nejel dnes svoji nejlepší časovku, ale rozhodně nebyla ani nejhorší. Ale Pogačar závodil na jiné úrovni. Vítězství v Tour nám vyklouzlo z rukou. Jsme tak zklamaní,“ nezastírá Tom Dumoulin.

Roglič hovoří monotónním hlasem, jakoby byl stále v šoku: „Uvidíme, jak se s dneškem vyrovnám. Pokusím si vzít z toho všeho i něco pozitivního. Mohu být spokojen, jak jsme tu jako tým na Tour jeli, a že jsem druhý celkově.“

Jako by té soli v ranách Jumba nebylo dost, vyměří navrch komisaři UCI pokutu 2000 švýcarských franků Tomu Dumoulinovi a Tony Martinovi za to, že měli na kolech a výstroji nesprávně umístěné duhové pruhy, které smějí používat bývalí mistři světa.

Nasedají do týmových autobusů, přesouvají se směr Paříž, ke startu 21. etapy.

„Dali jsme do téhle Tour všechno a dělali jsme vše perfektně,“ povídá van Aert. „Svým způsobem jsme už byli připraveni slavit. Takže teď je pro nás velmi obtížné skousnout, že jsme odevzdali žlutý dres.“

V autobusu UAE Emirates se naopak slaví skutečně.

Vzpomínám na středu, jak po dojezdu královské etapy na Col de La Fere prohlásil Pogačar o svém krajanovi: „Je nezastavitelný.“

O pouhé tři dny později platilo totéž o Pogačarovi.

Autor:
  • Nejčtenější

Fantazie na Giru. Černý se raduje po dlouhém sólu z etapového vítězství

Dvaadvacet kilometrů před cílem 19. etapy se odpoutal ze skupiny uprchlíků a vydal se do sólové jízdy. Za ním se však...

Život v Berbrstánu. Všichni jsme se těšili, až to praskne, říká Bania

Kdo se vzpouzel, toho rozhodčí chladnokrevně řezali. Těžko se žilo v českém fotbalovém Berbrstánu. V zemi Náčelníka,...

Vytlačovali ho z dálnice. V Orlíku je místa dost, dostal varování Berbrův kritik

Premium Skousl toho hodně. Silné výhrůžky, ostré útoky, dětinské naschvály. Nikdy se ale nevzdal. Prachatický fotbalový...

AC Milán - Sparta 3:0, hosté nestíhali, výsledek je milosrdný

Sparťanští fotbalisté nezvládli ani druhé utkání letošního ročníku Evropské ligy, znovu prohráli o tři góly: AC Milán...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Šikanoval spolužáka. Teď kvůli tomu přišel o šanci v hokejové NHL

Hokejový klub Arizona Coyotes se jen dva týdny po draftu vzdal práv na talentovaného obránce Mitchella Millera. V...

Máme podvyživené děti? Trend „zdravého“ stravování je tragický, říká odborník

Premium Špenát je hnusný, rajčata taky. Do školní jídelny nechodíme, tam nám nechutná. Jíme jen špagety a pizzu. A tak dál....

Jak vyležet ‚lehký covid‘. Praktičtí lékaři radí, jak na samoléčbu

Premium Tak jako jiné virózy i obávaný covid-19, pokud zaútočí jen v mírné či střední síle, se musí doma prostě a jednoduše...

Generace nevzdělaných dětí. Jen málokdo dělá při distanční výuce pokroky

Premium Je osm hodin ráno, učitel zakládá virtuální místnost, do které se postupně připojí žáci. Jednomu nejde mikrofon,...

  • Další z rubriky

Z krále je domestik. Jak se Froome snaží vrátit a zastává se ho i Wiggins

Alberto Contador jej pozoruje a povídá: „Chris Froome býval mým největším rivalem. Je pro mě překvapením vidět ho teď...

Roglič má vítězný hattrick, v celkovém pořadí Vuelty vyrovnal čas Carapaze

O víkendu na Vueltě znovu nastane čas hor, čekají se dvě velké bitvy mezi favority na celkové vítězství. Že by tak...

Černý vybírá tým: Líbil by se mi takový, kde mají dobrá časovkářská kola

Původně chtěl po Giru zůstat s přítelkyní pár dní v Itálii, stejně jako loni. Jenže kvůli italským proticovidovým...

Napínavý souboj uprchlíků. Raduje se Woods, na Vueltě dál vede Carapaz

Dlouhou dobu na rovince odrážel útoky, chvíli se zdálo, že už mu docházejí síly, jenže Michael Woods v sobě ještě našel...

Nepanikařte, ale buďte opatrní. Osm znaků, že jste mohli prodělat covid-19

Druhá vlna koronavirové krize udělala z Česka, které tu první zvládlo celkem dobře, odpadlíka. Snad každý se bojí. Jsem...

Nečekaně zemřel moderátor Prima vařečky Daniel Kopál, bojoval s covidem

Ve věku 49 let zemřel moderátor Daniel Kopál, známý z pořadu o vaření Mňam aneb Prima vařečka. Bojoval s koronavirem....

Česko dál padá do covidové propasti. Má nejvíce případů i úmrtí na světě

Česko se pevně usadilo na špičce světových koronavirových statistik. Již delší dobu jsme mezi zeměmi, které mají...

Veterináři varují před sýry z Lidlu, mohou obsahovat bakterie z fekálií

Veterináři varují před dvěma druhy sýrů, které prodával řetězec Lidl. Jde o brie od francouzského výrobce, který...

Čich ztrácejí při covidu často mladí a bezpříznakoví. Jak ho získat zpět?

Porucha čichu je v současnosti řazena k základním příznakům covidu-19. Objevuje se více než na jaře, a to hlavně u...