V sobotním duelu zklamaných semifinalistek Češky porazily španělský pár Liliana, Elsa 21:18 a 20:16...
Ne, výsledek není chyba nebo překlep.
Španělka Liliana, která šampionát v Haagu dohrávala se zlomeným malíčkem na pravé ruce, si před českým mečbolem si vzala pauzu na lékařské ošetření.
A po chvilce utkání o bronz rovnou skrečovala.
„Je škoda, že neodehrály poslední bod, když zvládly celý zápas. Nevím, jestli nám nechtěly dát tu závěrečnou radost, nebo chtěly mít zapsáno ve výsledku forfeit (skreč),“ dumala novopečená bronzová medailistka Nausch Sluková.
A vám scházela euforie na kurtu po posledním vítězném míči?
Barbora Hermannová: Ona chyběla v tom prvním dnešním zápase (Češky v semifinále prohrály 1:2 na sety s domácím párem Keizerová, Meppelinková). Co se toho zápasu o bronz, odehrála to ve výsledku Maki. Hlavně v závěru prvního setu. Mentálně jsem byla mimo a ještě teď jsem... (Hermannové začínají téct slzy)
Markéta Nausch Sluková: (objímá Hermannovou a zároveň mluví) V tom prvním zápase jsme to po... Řekla jsem ale Báře, že bez medaile nepojedu domů a nechtěla jsem za žádnou cenu prohrát. Nemáme zlato, ale růžové zlato, jak tomu říkáme. Strašně mě těší, že jsme se dokázaly posbírat po semifinálové porážce a jedeme domů s bronzem.
Kde jste v sobě našly sílu?
BH: Z velké části to odehrála Maki. Byla jsem ráda, že v prvním setu hrály víc na ni. Fakt jsem se necítila herně dobře. Celý turnaj jsme se snažily držet mentálně a pomohlo to i v zápase o bronz. Objevily se tam střípky, že to nechceme pustit. Placka před námi byla silnější než to vzdát.
MNS: S Bárou cítím zklamání, že člověk má na zlato. Mrzí to, ale je umění se posbírat během hodiny natolik, abychom zabojovaly o bronz. Jsem na nás strašně pyšná. Jsme druhé vicemistryně Evropy... Říká se to tak? (usměje se)
Říká se například druhá vicemiss.
MNS: Tak jsme druhé vicemiss! Jsem za nás ráda, je to krásné. Medaile se nevyhrává každý den a až si to sedne, budeme skákat do stropu.
Naštvaný kouč NauschHodně vytočený byl po zápase trenér českých beachvolejbalistek Simon Nausch. Nenaštval ho výkon Češek, ale způsob, jakým ukončil španělský tým mač o třetí místo. „Tohle se prostě nedělá,“ vyčinil rakouský kouč svému trenérskému protějšku v útrobách arény. Ačkoli Češky vedly ve druhém setu 20:16 a měly k dispozici čtyři mečboly, v oficiálním zápise o utkání stojí „forfeit team A“. |
Co jste vlastně stihly za hodinu po prohraném semifinále?
BH: Zanadávat si, osprchovat se, popovídat si s koučem, trošku se najíst, potom se snažit to vypustit, i když to mi moc nešlo. Znova jsme se šly rozcvičit, což ani nebylo potřeba. Taky to šlo vidět i na Španělkách ze začátku. Bylo tam strašně moc zkažených podání, útoky nebyly tvrdé, byly nemastné neslané, prostě divné.
Jak se hrálo proti zraněné soupeřce, která má zafačované prsty na silnější pravé ruce?
MNS: Oficiálně jsme to nevěděly a za svou kariéru jsem několikrát byla v situaci, kdy se všichni tvářily zraněně, zalepeně a v křečích. Pak jsme ale dostaly po tlamě. Zpětně jsme zjistily, že ten malíček měla zlomený. Veliký respekt, že s tím nastoupila. Možná kdyby to bylo ve druhém setu 18:18, malíček-nemalíček klidně to dohrají. Ale člověk takhle nepřemýšlí a hraje proti tomu, kdo tam stojí a je jedno, v jaké formě tam je.
I vás, Markéto, trápilo během šampionátu pravé rameno.
MNS: Mezi dnešními zápasy jsme ho stihli přetejpovat. Dala jsem si i jeden brufáč. Musím poděkovat Karlovi (Kupcovi) z týmu, bez něho bych turnaj vůbec nezvládla. Můj den začínal dvouhodinnovým fyzio a posilováním, abych se dostala do stavu, abych mohla nastoupit. Strašně moc děkuju jemu a týmu. Od začátku turnaje v Rotterdamu (Češky tam odehrály základní skupinu) jsme si toho prošly moc. Emočně se to vyvíjelo, zápasy nebyly hezké, tady v Haagu jsme byly na vlně, potom přišla porážka... Ale tohle je na sportu hezké. Je to růžové zlato na závěr a jsem za to strašně ráda.
Takže převládá spokojenost? Do turnaje jste vstupovaly jako nasazený pár číslo dva.
BH: Myslely jsme výš. Neberte mě špatně, že se neraduju. Já se ještě budu radovat, ale v tiebreaku s Holanďankama jsme byly strašně blízko. Bolí to víc, ale jsem ráda, že jsme to dotáhly k medaili. Kdybyste nám po skupině v Rotterdamu řekly, že budeme v semifinále, úplně bychom si na to nevsadily.
Kam řadíte letošní evropský bronz?
BH: Byl to jeden z našich highlightů, který si vždycky stanovíme před sezonou. Co si budeme nalhávat, všichni na mistrovství Evropy slyší víc než na čtyř nebo pětihvězdičkové turnaje Světové série, kde je to vyšší level. Na druhou stranu jsme byly jedny z favoritek a dokázaly jsme si placku uhrát. Tohle není jednoduché v Evropě ani doma na mistrovství republiky. Je to vzácná medaile a místečko na zdi bude mít.
