Jste po Kuusamu zklamaný kvůli pokaženému skoku, anebo berete výsledek jako povzbuzení kvůli vydařenému běhu?
Běžecká část mě povzbudila. Do skoku se člověk přece jen trefí snadněji, než aby zaběhl o minutu rychleji. Takže jsem s výsledkem relativně spokojený, ale samozřejmě jsem chtěl víc než dvanácté místo.
V Kuusamu jste šel na můstek s tím, že máte před sezonou jen čtyři skoky na sněhu - dva na malém můstku v Rovaniemi a dva tréninkové těsně před závodem. Byl jste pak soustředěný na závod, nebo jste měl v hlavě, že situace není ideální?
Když už jste nahoře, tak se snažíte udělat, na co jste zvyklí. Ale přece jen je to taková nejistota, vždyť loni jsme před sezonou měli padesát skoků na sněhu. Člověk má větší respekt, přece jen neví, co to s ním udělá, v jaké je skokanské formě. Ale okolnosti prostě byly takové, že jsme na sněhu neměli naskákáno.
Je hodně těžké se po 47. místě přinutit zabojovat na běžkách?
Po skocích jsem byl zklamaný. Na druhou stranu jsem věděl, že kuusamská trať je těžká a náročná na fyzičku, ale když to člověku sedne, dá se tam hodně dojet. Přesně to potkalo mě, i když bych nikdy neřekl, že se můžu posunout o pětatřicet míst dopředu. Myslel jsem, že kdyby mi to šlo opravdu dobře, mohl bych být třeba pětadvacátý. No, spletl jsem se...
Cožpak jste neměl potíže s hledáním motivace?
Hledal jsem ji těžko, ale když člověk zjistí, že má den a jede se mu hezky, tak se za nikým nevyváží a jede si svoje tempo. Říkal jsem si, že nemám co ztratit, tak jsem do toho šel. A udělal jsem dobře, ne? Asi dozrávám.
V minulé sezoně jste skončil v závodě Světového poháru v kazašském Alamty třetí, což byla vaše první "bedna", v celkovém účtu seriálu jste obsadil dvanácté místo. Jaky je rozdíl mezi loňským a současným závodníkem Dvořákem?
Jsem starší, mám víc odzávoděno, takže se s tím srovnávám rychleji. Myslím, že už nemusím udělat před sezonou padesát skoků na sněhu, stačí jich třeba deset, patnáct. Jenže letos jsme neměli ani to.
Byla na tom ostatní reprezentační družstva podobně?
Asi tak. Na závěrečné přípravě v Lillehammeru s námi byli Rakušané, a taky si nezaskákali, vlastně šli na sníh rovnou z umělé hmoty. Pro všechny to bylo stejné, ale někdo se s tím srovná hůř, někdo líp. Myslel jsem, že po dobře odskákaném létě, kdy jsem byl druhý v seriálu Grand Prix, se s tím srovnám rychleji, ale v tom jsem se taky mýlil.
Sezona vyvrcholí olympijskými hrami v Soči. S jakým výsledkem byste byl spokojený?
Trénuju od patnácti, to znamená jedenáct let každý den, dávám tomu všechno. S patnáctým nebo dvanáctým místem spokojený nebudu - dobře vím, že když budu mít den a všechno se sejde, tak se můžu rovnat s nejlepšími. Chci se prát o medaile. Vyhrát? Kdo by nechtěl vyhrát? Jenže na to pomýšlí aspoň dvacet lidí.
V úterý odlétáte s trenérem reprezentace Luďkem Šablaturou s předstihem do Lillehammeru, kde se o víkendu představíte v dalším závodě Světového poháru a vy tam ve středu budete moci trénovat skoky. Bude to stačit?
Mělo by. Doufám, že tam budou dobré podmínky a dostanu se do skokanské formy. Jak jsem říkal - mělo by mi stačit deset nebo patnáct skoků.
